S koupí tohoto titulu dostáváte do ruky dvě CD a brožurku s velice pěknými fotografiemi z historie Hoboes. Tamtéž najdete i pěknou vzpomínku Petra Náhlíka - Vokouna a dalších známých i méně známých osob na to, co se jim pod jménem Hobousárny vybaví (např. Kapitán Kid, Marko Čermák atd.). U písní je uvedeno, odkud jsou převzaty a kdy byly nahrány a kým.

Samotné dva kompilační kompaktní disky obsahují 55-ti písničkový průřez vydanými deskami Mikiho a Wabiho Ryvolů (Mirko a Jiří) u značky Supraphon, Panton a Ji-Ho Music od roku 1969 do roku 2002. Písničky tvoří průřez tvorbou obou autorů z jejich společného vystupování s Hoboes, či jejich následné sólové tvorby. Pochopitelně nelze zapomenout na spoluautorství u některých písní, na Jarku Vrbovou a Jaroslava Křížka. Písničky jsou víceméně seřazeny podle data vydání na odpovídajících původních nosičích a tím pádem nejsou seřazeny podle svého vzniku, což asi v principu není pro tuto kompilaci důležité, protože se drží u sebe podobná aranžmá písní dle původních alb. Nahrávky vybíral dle informací z brožurky přímo Miki Ryvola a tvoří opravdu nosnou část nejznámějšího repertoáru bratří Ryvolů a nelze jim vytknout nic, neboť to jsou aranžmá odpovídající pocitům autorů a obsazením spoluhráčů v době nahrávky.

Nyní je ale nutno se zamyslet, komu je CD určeno. Tím, že je to kompilace, má hodně lidí, kteří mají písničky Hoboes rádi, původní nosiče již doma a poslední album je ještě běžně dostupné. Vyplatí se tedy kupovat kvůli písničkám, například z vinylových EP či SP desek, toto album? Osloví snad toto album někoho, kdo nezná hobousárny? Očekává někdo z posluchačů právě průřez známé tvorby? Odpovědět na dvě poslední otázky si za ostatní netroufnu. Pokud odpovím sám za sebe na otázku první, je má odpověď jasná. Toto album je zbytečné. Dovedl bych si představit, že by se opakovaně vydaly původní LP desky remasterované na CD, s bonusy složenými právě z nahrávek vydaných na EP a SP. Ale kompilace tohoto typu není to, na co my posluchači opravdu čekáme.

Všeobecně se udává a i v brožurce k CD to zmiňuje člověk nejpovolanější, Petr Náhlík - Vokoun, že bratři mají na kontě asi 350 písní (Miki 100 a Wabi 250). Musím se tedy zeptat i jako osoba, která ví, že amatérské nahrávky existují. Proč k čertu někdo nevydá to, co nevyšlo na deskách? Ty méně známé se stále hrají u trampských ohňů a na slezinách a stále dojímají a oslovují tolik lidí. Kdy se dočkáme těchto písní? Jsou snad nezajímavé pro nakladatele, pro produkci, pro autory, jsou málo komerční? Vždyť to, co je na písničkách Hoboes nejkrásnější je to, že jsou nadčasové, jsou ze života, prožité, nepovrchní, neuplakané a jsou tak tvrdé, jak je ten, kdo je má rád, chce mít. Dejte šanci i těmto písním.

Snažím se věřit, že někdo přijde a pro budoucnost "neznámých" písní tohle udělá a dostane je mezi lidi.

Čerpalo se z těchto nosičů:
Zpívají Scarabeus a Hoboes - 1970
Písně Minnesengrů, Hoboes a Havranů - 1973
Písně dlouhých cest - 1975
Zvláštní znamení touha - 1981
Dostavník 32 - 1986
Cesty 10 - 1986
Cesty 12 - 1986
Svojšický Slunovrat - 1986
20 let Porty - 1986
Trampská dvorana - 1987
Bedna vod whisky - 1990
Můj názor na věc - 1990
Písně Wabiho a Mikiho - 2002