Red Baron Band: The First Album

Jsou muzikanti, kterým je jakýkoliv etablovaný žánr příliš těsný a proto hledají nové formy a způsoby muzikantského vyjádření. Vedle těchto "nepokojných hledačů" existuje však řada těch, kteří se v některém ze zavedených žánrů naopak dokonale našli a cítí, že není třeba provádět žádné experimentální výboje, když skvělé muziky je tu už spousta. Příkladem druhého přístupu budiž nespočet domácích bluegrassových kapel, jež dosáhly ohromující dokonalosti v interpretaci tohoto tradičního amerického stylu.

Svědectví o tom, jak skvěle lze v českých podmínkách hrát i další "nedomácí" žánry podává první album české kapely Red Baron Band, nazvané prostě "The First Album" (vydal AVIK 2000). Muzikanti propadli kouzlu a energii klasického hard rocku 70. let. Českým muzikantům učaroval tento žánr dokonce natolik, že ve snaze o autentičnost nejen že zpívají výhradně anglicky, ale dokonce i vystupují pod anglickými "hard rockovými" uměleckými jmény - Paul Kowacz (kytary, mandolína, sbory), Ian Hunter (zpěv, hammondky, piano, flétny, perkuse), Mechy (baskytara, sbory) a Ray Miner (bicí, perkuse, sbory).

Dlužno hned zkraje dodat, že se pánové za tyto pseudonymy rozhodně nemusí stydět. Když jsem slyšel tuto kapelu poprvé, byli tak dokonale autentičtí, že jsem si chvíli říkal, že to prostě musí být britové nebo alespoň amíci. K jejich prvnímu regulérnímu albu jsem pak proto přistupoval trošku s obavou, jestli se kus té energie ve studiu někde neztratil. Ale mé obavy byly zcela zbytečné. Nejen že koncertní energie na albu ani v nejmenším neubylo, ale navíc se k ní v nápaditých aranžích přidávají všechny další barvy klasického hard rocku.

Album otevírá skladba Stone - "uriášský" chorál, z něhož se postupně vynořuje hlavní akvizice kapely - skvělý zpěvák a muzikant Ian Hunter. V Hunterových šlépějích se chystá kráčet i jeho syn, protože následující hardrockovou jízdu otevírá právě jeho dětsky nekompromisní sdělení: "I don´t care what my papa says, I don´t care what my mama says, I wanna be a rock´n´roll singer!".

Ve třetí skladbě nazvané "Water" se poprvé objevuje další velká deviza kapely a sice hammondky - nástroj zdomácněvší v hard rocku díky kapele Deep Purple. Úvod skladby "Waiting for the dying" pak patří po jethro-tullovsku hrané příčné flétně. Hunterův hardrockový ječák s doprovodem dvanáctistrunné akustické kytary ve skladbě "Real" připomene další z naprosto zásadních hudebních (nejen hard rockových) ikon - kapelu Led Zeppelin.

Dalším skvělým zpracováním zeppelinovského odkazu je akustická Where did you go. Přestože Hunter song odpočítá klasicky na čtyři, mandolína s kytarou a perkusemi se tu musí vyrovnat s rafinovaným střídáním 6/4 a 5/4 taktu.

Naopak klasickými hard rockovými peckami pak jsou - vedle již zmíněné I wanna be a rock´n´roll singer - ještě Livin´ behind jail´s door a I´m just a liar. Poněkud netradičním (a snad právě proto velmi osvěžujícím) je v těchto skladbách použití saxofonu hostujícího holanďana Pieter van Houtea.

Celé album zakončuje balada I feel so alone, v níž "osamělého" Huntera podpoří pouze krásný klasizující klavír (a i ten si Hunter musí zahrát sám :-)). Mezi regulérní skladby se na album vešly i dvě "srandičky": Coda - zajímavý motivek, který by se klidně mohl stát základem nového songu a Reserved - pět vteřin ticha "rezervovaného" snad pro krátké posluchačovo nadechnutí před další porcí Red Baronovské muziky.

Zkrátka: Máte rádi hard rock? Zajímá Vás, jak ho lze zahrát "u nás doma"? Nepotřebujete slyšet žádné experimenty, ale stačí Vám "jenom" skvěle zahraná a zazpíváná muzika? Pokud jste na všechny tyto otázky odpověděli ANO, pak by Vám tohle album rozhodně nemělo uniknout.

Sdílet na...

| Více...