Už po několikáté v Kroměříži proběhl osvědčený model finále Dětské Porty se dvěma pódii a opět se osvědčil. Účinkujících bylo opravdu hodně, a to je první kladný dojem z akce, že děti mají o muziku, ale i o soutěžení zájem. Jak píšu v případě této akce už po několikáté, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, poznat, jak hrají druzí a poznat i nové kamarády. Porota ve složení moje maličkost, Jan Kamír, Kateřina Zonová, Jan Ombre Blahynka a Zdeněk Schwager měla tu lehčí, tu těžší práci, nicméně se prakticky vždy shodla na prvních třech místech a ještě přidala nějaké to ocenění. U naprosté většiny soutěžících, zejména těch mladších, byla základní rada: Hrát, hrát, hrát. U těch starších bylo zajímavé pozorovat, jak se hudebně vyvíjejí, protože mnozí soutěží opakovaně. A mnohdy bylo zajímavé i číst texty, zaslané do autorské soutěže, které představovaly mnohdy osobitý a originální názor mladých autorů na svět a bohužel i na některá zklamání, která svět přináší. Ovšem vítězný text byl spíše drsným a otevřeným popisem, jak se také lidé mohou seznámit a vydržet spolu. Já ho nejprve považoval za bizár roku, ale po jeho vyslechnutí na pódiu jsem se k němu vrátil a vlastně ho ocenil a pochopil. Podobně se to stalo i ostatním porotcům. Jméno a interprety, jakož i ostatní oceněné najdete v seznamu vítězů.

Osobně mě nejvíc zaujaly soutěžící soubory – škoda, že jich bylo tak málo. Z nich skutečně čišela ta pravá radost ze zpěvu a muziky. Porota udělovala v těchto případech pouze první místo, protože v příslušných dvou kategoriích byly vždy dva soutěžící soubory, ale snažila se i ten „druhý“ povzbudit oceněním za nějakou dovednost či originalitu. Tady se sluší jmenovat jak Tuláky, tak Kamarády v kategorii T a ˇXandy a Surikaťata v kategorii SP. Kromě oceněných jsem měl i několik dalších tipů, na které se holt nedostalo, ale pozornost si určitě zaslouží. Josef Macek s banjem, Tomáš Krejčí (klávesy a kytara), ze skupin pak dívčí FaCool nebo skupina Croix. Fenoménem festivalu je už skoro trvale Jan Novorka, který obdržel pozvání i na festival Bundy zelený v Zádveřicích. To nebyl jediný festival, jehož pořadatelé se na Dětskou Portu přijeli podívat, a tak i řada dalších soutěžících, bez ohledu na umístění si zahrají na „velkých“ festivalech, což je další kladný efekt Dětské Porty.

Letos byl poprvé vyzkoušen sál. Hodně pršet naštěstí začalo až po soutěžní části. Foto: Vojtěch Langer	Ušáci - Na Dětské Portě letos soutěžili podruhé. Foto: Miroslava Tolarová
Kolibříci - se Dětské Porty účastní od roku 2017. Letos to byl jejich poslední soutěžní ročník. Foto: Miroslava Tolarová	Rozálie Senohrábková - na soutěži vystupovala hned dvakrát. Jednou jako jednotlivec a jednou jako členka skupiny Surikaťata. Pokaždé si odnesla vitrážovou kytarku, kterou získává vítěz kategorie. Foto: Miroslava Tolarová