V Jindřichově Hradci je zasazené semínko nového hudebního festivalu. V pátek 27. června se zde konala akce s názvem Muzejní nota na místě, kde se v dávné historii konávala Folková růže. Jinak je to vlastně bývalé atrium jezuitského semináře, které spravuje Muzeum Jindřichohradecka a v přilehlých budovách provozuje výstavní prostory. V dramaturgii měl prsty muž, který je měl hodně dlouhé ve výše zmíněné Folkové růži a poté ve Folkovém Pluháči, nestor jihočeské folkové muziky Pavel Jarčevský. A jaký by to byl dramaturg, aby si zde nezahrál se svým Jen tak takem. Dále se dostavila vokální skupina X-tet a Microjazz, který má ve svém repertoáru prvky jazzu, swingu či funky.

Jak se to všechno v prvopočátku seběhlo? Původní myšlenku oživit hudbou prostory jindřichohradeckého muzea přinesl na počátku roku frontman X-tetu Štěpán Štrupl. Další důležitou osobou byla ředitelka muzea Martina Machartová, která tuto myšlenku posvětila. No a tak se stalo, že 0. ročník mohl vypuknout a marketingová a PR pracovnice muzea Marcela Kozlová jej mohla uvést.

Úvodní tóny připadly Jen tak taku a písničce O šálku na kávu. Zvládli je úplně v pohodě i bez předchozí zvukové zkoušky. A ve stejném pohodovém duchu se linul proud dalších písní. Pavel Jarčevský připomněl, že některé z nich se díky své delší historii hodí do zdejšího prostředí (Carpe diem blues nebo Scházíš mi lásko). Třeba takovou Tajákovi si s Jentaktaky notoval i jejich bývalý člen Milda Vokáč, který se přišel na festival podívat. Z té novější historie zazněly například Apage satanas, Lidé jsou andělé či jejich tradiční Přejem vám život. Přejme život jim i celému festivalu.

X-tet, vokální skupina z Jindřichova Hradce, přinesla svými skladbami svěží vítr, který velmi konkuroval tomu, který profukoval uzavřeným nádvořím. Jejich vokály mají velkou podporu ve dvou kytarách a kontrabasu. Stejně jako nedávno Jentaktaci přivítali ve svých řadách nového člena Pavla Krajského, tak i X-tet přivedl do svých řad novicku a to vokalistku Lucii Bártů, která svým projevem zaujala nejednoho diváka. Repertoár kapely je opravdu rozmanitý. Povětšinou se jedná o převzaté skladby předělané do X-tetí podoby. Kdo by třeba neznal Šaty dělaj člověka, Čerešně či Žízeň. Jedna taková jejich písnička s podzimní tématikou vyvolala i spad několika dešťových kapek. Závěrečná píseň X-tetu, kdy "Kráčel krajem poutník", je dovedla do krásného finále druhé třetiny festivalu. Před jejich výkonem smeká autor článku pomyslný klobouček.

Rovněž domácí Microjazz (vzhledem k počtu muzikantů spíše macro) přinesl s sebou energické jazzové a swingové celkem známé melodie. Tou energií se jim podařilo rozpohybovat i některé diváky. Tahounem kapely je zpěvačka Andrea Kaňková, která má kolem sebe zdatné kolegy od piana, baskytary, kytary přes bicí až po dechovou sekci. Ti, kdo netančili, napjatě poslouchali s očekáváním, co dalšího přijde. Skvěle zapadli do prostředí a uzavřeli tak příjemný, pohodový a energií nabíjející večer protkaný čerstvým větrem.

Kdo se chtěl o přestávkách mezi kapelami zabavit jinak než sledováním přípravy dalšího účinkujícího, mohl si prohlédnout expozici s názvem Letecká bitva nad Jindřichohradeckem a výstavu Poklady z muzea.

Na závěr použiji s mírnou úpravou slova Pavla Jarčevského:
"Věřím, že folk se vrací do Jindřichova Hradce".

Foto: Muzeum Jindřichohradecka/Michal Žoudlík

Jen tak tak na Muzejní notě	X-tet na Muzejní notě
Štěpán a Viktorie	Microjazz
Andrea Kaňková	Moderátorka Marcela Kozlová
Pohled na nádvoří	Večerní atmosféra