Čtvrtek 6. srpna přinesl dopolední déšť, který ochladil vzduch a bylo velmi příjemně. Nebyl však ten den jediný.

Veronika Hajníková trio
Foto: Prázdniny v Telči

Veronika Hajníková trio - zpívající zahradnice s romantickým pohledem na svět. Osobitý zpěv, něžné housle i cajun a uklidňující kytara - tohle by se dalo použít coby relaxační hudba.
Vlasta Procházka - pod tímto jménem se částečně skrylo i nově vytvořené duo Marton&Vlasta. Ukuleleholik a pohodář Vlasta se spojil s písničkářkou Rejkou Marton. Vlasta je rozverný typ člověka a kromě textů se závažnější tématikou umí vtipně zhudebnit básně. Rejka se svojí pětistrunnou kytarou všemu dodává štábní kulturu. Drn, drn, drn, tú, tú, tú. Vzpomenuli i na velkého fanouška Péťu Cihelku a jako host s nimi vystoupila Karolína Skalníková.

Marton&Vlasta s Karolínou Skalníkovou
Foto: Prázdniny v Telči

Dan Vertígo - je uváděn jako pouliční démon a to k němu sedí. Krkolomné texty, někdy ne úplně spisovné, bere si na paškál cokoliv a veršem mnohdy nečekaně zavítá do známé písničky. Takový nezkrotný živel na druhou.

Večerní program na zámku načalo Neřež trio, které svůj krátký set zakončilo moudrem "života je málo, tak ber". Následovala Aneta Krejčíková a Navarka session vzpomenuvší i ty nejstarší písničky, které vyšly z úst Zuzany Navarové. A vlétli do toho s takovou vervou až spustili krátký deštík. Jejich vystoupení by se dalo charakterizovat i jedním z textů "je mi fajn a je mi skvěle a nemusím se ani hnout". Po dalším promíchání muzikantů se na pódiu sešla Nerez a Lucia. I ti začali zhurta - čardášem, ale že hned zvolnili, nepřineslo to srážkové následky. Zatím. Zajímavá směsice zhudebněných básní, přes "Navarovky" a písně k zamyšlení až po Balkán. Na přídavky se sešli všichni dohromady. A nakonec přišel déšť. 

I pátek 7. srpna byl z hlediska klimatických podmínek příjemný.

Passage
Foto: Franta Bureš

Aleš Petržela - když zhruba v půli vystoupení v písni Cukr a sůl vyzýval k tanci, tak se osmělil i jeden pár. Od té doby začal být i srozumitelnější zvuk. V jednu chvíli měl Aleš vedle sebe i dámský pěvecký doprovod. Hrál všechno možné (a na pohodu), jen ne romské a latinskoamerické rytmy jak bylo uvedeno ve Zpravodaji festivalu. Nebo autorovi článku unikly?
Passage - kapela využívající autorskou tvorbu a se skvěle sladěnými vícehlasy. "Nebuďme blázni, mějme pevnou půdu pod nohama" - a poslouchejme tu správnou muziku, která potěší a je - na pohodu. A tady to hodně platí.

Roman Hampacher
Foto: Franta Bureš

Roman Hampacher - "jsme to, co milujeme, ne to, co miluje nás", což přesně sedí k farářskému poslání písničkáře s osobitým přístupem a lásce k hudbě. Vyzařuje z něj zvláštní aura, na jejímž základě upoutá svými texty, které stojí za to poslouchat. Nebe na nás prý počká. A došlo i na malé kázání.
Monika Bublíková - písničkářka s velmi slušně šlapající kapelou za zády a s energií na rozdávání. Má v repertoáru klidné písně, ale taky pěkně divoké. Má v sobě andělskou duši a taky čertovský pohled. Sedí to k ní.
Lada a kapela - kolem sebe má kvalitní hudební těleso, které podporuje její zaměření, což je něco mezi folkem a šansonem. I tyhle písničky mají duši, která něco prožila a hodlá ony příběhy prostřednictvím hudby poslat dál mezi lidi. Aby se třeba poučili nebo zjistili, že zažívají něco podobného. Anebo získali i odpověď.

Javory beat
Foto: Prázdniny v Telči

Javory beat - legendy české hudební scény Hana a Petr Ulrychovi jakoby vůbec nestárnuli. V této sestavě a la klidný bigbít s duší (tento den se s dušemi roztrhl pytel) folkovou. O naději, Díky za každé nové ráno, Malé zrnko písku či Zvon, to jsou nejen známé skladby, obsahují v sobě však i obrovskou pokoru, kterou sourozenci Ulrychovi oplývají. Zajímavostí je, že v obou večerních souborech se prolnul baskytarista Jakub Šimáně.

Perlička na závěr: při odchodu ze zámku zněla v podloubí muzika - dvě piana, kytara a bicí. Zněly známé hity. Byl to krásný, ale krátký jam. Díky Telči!