Honzo, jeď plnou duší!

Reportáže

Pátek, 23. dubna, 19:30, Praha, U Náčelníka, křest sólového alba Jana Řepky. Tuto informaci si zaznamenali do paměti vlastní, papírové či elektronické všichni, kteří zaplnili útulný krámek s hudebninami proměněný na koncertní prostor. Muzikantští kolegové, Martin Rous, Martina Trchová, Tomáš Berka a další, rodiče protagonistů, publicisté, přátelé, kamarádi, zkrátka příznivci výjimečného pražského písničkáře Honzy Řepky.

Jan Řepka, letos koncertující bez svého souputníka z Nestíháme Petra Ovsenáka, natočil v březnu své první sólové autorské album Čistý byl svět. Na natáčení si přizval mladinkou zpěvačku Josefku Žampovou. Josefka je ze Slavonic a Nestíháme ji poznali před několika lety na tamní prázdninové Hudební dílně. Dílny asi deset let vedli Vladimír Merta s Janou Lewitovou a pořádala je Olga Žampová, Josefčina maminka.

Nestíháme prý nikdy neuvažovali, že by si k sobě přizvali někoho dalšího, ale seznámení s Josefkou to změnilo, i když jejich bydliště dělí dálka a vystoupení bylo poskrovnu. Ale setkání bylo osudové. Jak Honza Řepka uvedl i v bookletu desky:„ Bez Josefky by toto album nevzniklo. Nebo by přinejmenším znělo úplně jinak.“

Křticí koncert U Náčelníka se konal v předvečer zahájení první Středočeské koncertní cyklotúry. Na podiu stál vystavený majestátně vyhlížející bicykl s mohutným nosičem na dvě kytary a kombo. Stroj později kmotr cédéčka Vladimír Merta trefně pojmenoval Harley Davidson. Impulsů k cyklotúře bylo několik, a některé se vztahovaly ke Švýcarsku. Na počátku bylo kolo. V roce 2005 mladá Švýcarka Maiann brázdila Evropu na kole a zavítala také do Česka. Na festivalu v Táboře zaslechla hrát Nestíháme, okamžitě si padli si do oka, a Maiann pak pro ně zorganizovala turné ve Švýcarsku. Ve Švýcarsku poznali i svérázného písničkáře Petera Sarbacha (vloni na podzim jej měli jako hosta U Náčelníka). Peter Sarbach vždy ob rok, při příležitosti vydání nového CD, vyjíždí na třicetidenní koncertní velotúru. Honza, ještě na svém pověstném růžovém kole, vloni za ním vyrazil, „vyučil se“, a naplánoval si pro letošní rok cyklotúry po Česku. Ovšem již na novém stroji. Na tu první, Středočeskou, se vydal v sobotu, 24. dubna, první etapa vedla do Mělníka. Ale, moment, ještě je pátek, a koncert u Náčelníka teprve začíná. Samozřejmě, že jej uvedl pan domácí – Náčelník.

První část koncertu Honza zahájil písničkami z repertoáru Nestíháme. „Kdosi mi řek', že napíšu píseň, zažehnu svíci, stočenou z vět…“ A já jen mohu děkovat tomu „komusi“, že oslovil právě Honzu Řepku, protože tou zažehnutou svící rozhořel plamen věrohodného a osobitého písničkářství. Diváky u Náčelníka okamžitě vtáhl do hry společným zpíváním Miluju spánek (po návratu z brněnského koncertu šel spát až ve tři ráno) a Utek´ jsem z domova. Odysea (Na rozcestí) o vylétnutí z rodného hnízda a rozhodnutí jít už sám vlastní cestou, předznamenala i cestování s písničkami.

Pro první švýcarské turné si Nestíháme připravili píseň od nejpopulárnějšího tamního písničkáře Mani Mattera. Tragikomickou píseň o Eskymovi a jeho cembalu už Honza přeložil do češtiny a ve „Švýcarském okénku“ zahrál i další tři Matterovy kousky pro pobavení: Ferdinand je mrtev o konci záletného kocoura, Futrál od houslí a Těm, co je dobře (bylo by lépe, bylo-li by lépe i těm co je hůře…). Každý každý měsíc hodlá přeložit jednu Matterovu písničku (je duben, tak stíhá), dvanáct písniček na konci roku už vydá na program o tomto u nás neznámém písničkáři. Honzovi je sympatický i v doprovodech, evokuje podobnost s písničkářem jeho dětství Pavlem Dobešem.

Na cestách jsme ještě zůstali v písni Malíři (v Paříži), jediná cyklistická, z ranné Honzovy tvorby, nás zavedla na Lysou horu, Barvy (Colours) k Donovanovi a v prvním duetu s Josefkou nás čekal Bridge Over Trouble Water Simona a Garfunkela. Anglicky mluvícím přátelům se Honza v jejich mateřštině omlouval, že kromě této písně uslyší už jen češtinu. „Tak jo…,“ odsouhlasil hezky česky jeden z nich.

Po mostě přes rozbouřené vody jsme přešli do čistého světa Jana a Josefky, přesněji k písním z nového alba Čistý byl svět. Dvě písně, které na novém CD jsou, nahráli Nestíháme už dříve: Po čem toužíš ty (CD Víceméně v klidu, 2007) a Málo je času (Nestíháme, 2006). S Josefčiným čistým, milostí opatřeným hlasem jakoby zprůzračněly. Křtu alba se ujal, no, kdo jiný než Vladimír Merta: „Jsou dobrý! Nejhorší na tom je, že od nás se nenaučili vůbec nic, všechno už uměli. My na ně vzpomínáme, protože málokdy se stane, že na kurs přijde někdo, kdo umí víc než učitel!“ vysekl PAN kytarista poklonu oběma protagonistům. Po historce, jak si chtěl ve vítkovických železárnách vydělat na skutečného Harley Davidsona, aby měl na čem jezdit na koncerty, s asistentkou Maiann pokřtili čistou vodou nejen desku, ale i Jana a Josefku. Samozřejmě, že si kmotr vzal kytaru a s Honzou zahráli společně Mertovo Video2000. Propojení dvou generací pokračovalo s Josefkou, z legendárního elpéčka P.S. z roku 1978 zazněla Omamná květina pravdy.

A pak už následovaly vybrané písničky z nového CD. Titulní Čistý byl svět, Neopustíš mě ty - Neopustím tě já, Ten vítr nechytíš, inspirovaná Mertovou písní Chtít chytit vítr a skálou na Sicílii s otvorem ve tvaru srdce. Houpací křeslo, Dnes jsem sám, Jsem žena, něžné vyznání Tady a teď a na závěr P.S. (Proč jsi mi utekl do jiného světa...), píseň, kterou Nestíháme na CD nikdy nenatočili. První dojmy? Ryzí, čisté, opravdové písničkářství, ke kterému naprosto stačí jen výborné písně, dva hlasy, kytara a foukací harmonika.

Čistý byl svět
před prvním uštknutím
mléko a med
hojnost a mateří klín
co dal nám ten had
ochutnat
bylo pohříchu tím
po čem zůstává hlad

Honza ještě sfoukl svíčky na „startovním dortíku“ a Náčelníkovi a jeho pohostinnému koncertnímu krámku poděkoval trefným songem. Diváci tleskali o další písně, Josefka a Jan přidali Z bříz padá stín a rozloučili připomenutím titulní písně z nové desky.

Pak se ujala slova spontánní Maiann, která roztomilou češtinou (studuje v Praze) vysvětlila, proč Honzovi vloni doporučila cestovat na koncerty po Švýcarsku na kole. Tady v Čechách je zvyklý jezdit vlaky, ale ve Švýcarsku jsou moc drahé, a takový velký úspěch by tam asi neměl, aby si na ně vydělal. Zvládl i ta švýcarská sedla! Pro středočeskou bezstarostnou jízdu jej obdarovala nezbytným lepením, kdyby píchl, válečkem sušenek na zahnání hladu, vodou v láhvi nejlepšího tvaru pro nosič a náhradní duší. A vyslovila nádherné přání: „Honzo, jeď plnou duší!“ Písní Na cestě páteční křtící koncert Honza definitivně zakončil, a v sobotu už na cestě byl.

Když v den narození Honzy Řepky stály sudičky nad jeho kolébkou, daly mu do vínku několik mimořádných talentů. Sedmadvacetiletý písničkář - zpěvák, kytarista, textař, skladatel, překladatel, neúnavný organizátor, propagátor, také výtvarník (i booklet je jeho dílem) a v neposlední řadě i cyklista :-), muzikou žije, všechny své dary s poctivostí, upřímností a zdravou umanutostí rozvíjí, a písně uším posluchačů rozdává na všech svých cestách. Honzo, přidávám se k Maiann: Jeď plnou duší!


Ti všichni si termín koncertu zapsali a dostavili se	Kolo „Harley Davidson“

Honza Řepka, kterému „kdosi“ řek, že napíše píseň	Josefka ze Slavonic

Vladimír Merta také občas jezdí koncertovat na kole	Zvukař Pavel Rada, v tričku v barvách cédéčka

Maiann a Náčelník	Prosím podpis, mistře!