gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

14.12.2010 Dvacítka je krásné číslo (Tomáš Pohl)    PDF Tisk Email
Reportáže
(reportáž z koncertu k 20. výročí časopisu Folk (& Country)

Po listopadu 1989 se naplno otevřela vrata svobodě. Mezi základní svobody patří možnost říkat a psát své názory, psát o tom, co mám rád a seznamovat s tím i ostatní spřízněné duše. V případě svobody tisku po roce 1969 neexistovala oficiální cenzura tisku. Cenzura ale na sebe vzala jinou podobu než má cenzura preventivní, byla zavedena cenzura následná. Následná cenzura znamenala, že celý náklad knihy v podobě již vytištěné měl rozhodnutím, či jen v důsledku vzkazu z vlivných míst podobu makulatury. Největším cenzorem zde byl obyčejný lidský strach. Poté, co tento vpravdě obludný systém padl, byl trh zavalen množstvím knih a časopisů, lepších i horších. Na dříve státem dotovaném knižním a mediálním trhu, na němž byly chrleny tuny nikým nečteného potištěného papíru, začal fungovat obnovený zákon nabídky a poptávky. Do této doby obnovy kapitalismu v lednu 1991, slovy zakladatele Michala Juppa Konečného, asi sedmého, vychází první číslo časopisu Folk & Country. V té době bylo na co navazovat, protože zakladatelé měli za sebou řadu ročníků festivalů s desítkami tisíc diváků a scéně
Jiří Pavlica
Jiří Pavlica
foto: Ivan Bllemby Krejza
FC po roce 1969 vznikla celá plejáda kapel a sólistů, u nichž diváci hledali posilu v nelehkých dobách, či jen radost ze zpívání a lidské pospolitosti. Čas šel, nebo lépe řečeno běžel, a od té doby uplynulo dvacet let. Zestárl nejen časopis, který je v podstatě jediným tištěným periodikem tohoto žánru u nás, zestárli zakladatelé a zestárli i pamětníci. Hlediště již nejsou přeplněna diváky a zejména mladší generace hledá jiný způsob života než je vandr a poslouchá jinou hudbu než je muzika, která zní ve vlacích, na vandrech u táboráku či na jamech, kterým se někdy „světácky“ říká afterparty. Časopis v době nedávné zkrátil i název na Folk, ale jeho zakladatel Jupp je tu stále a pořádá ty největší žánrové festivaly v čele se Zahradou.
Každé životní jubileum je důvodem k oslavě i důvodem k bilancování. Hudební časopis nemůže slavit jinak než koncertem. Slavnostní koncert se nemohl konat jinde než v Lucerně, v prostorách, jimiž šly hudební dějiny všech žánrů, v prostorách, v nichž hrát je stále muzikantskou prestiží. Dne 24. listopadu 2010 proto prostory Lucerny patřily oslavujícím i čtenářům časopisu. Celým večerem provázela dvojice představující generační obměny v žánru - Jiří moravský Brabec, moderátor, redaktor, textař a nevím co ještě a písničkář Petr Sedláček. Oba měli dost nelehký úkol - dodržet čas nájmu sálu - a tak přídavky zněly jen zcela výjimečně a moderátoři do jisté míry převzali i úlohu inspicientů. Výběr účinkujících představoval zcela jistě špičku v žánru, byť do této „špičky“ by se vešlo samozřejmě i více muzikantů, ale čas není gumový. Večer zahájila kapela Jablkoň, bez své „ženské sekce“, Aničky Duchaňové. Jablkoň, slovy moderátorů, patří stejně jako ostatní účinkující kapely, s jedinou výjimkou, k věkem starším, než je oslavovaný časopis. Tvorba Michala Němce podporovaná perfektními muzikanty je osobitá, žánrově nezařaditelná a nesrovnatelná s někým jiným. Vedle slovních a muzikantských hříček zněly i hořkosladké skladby jako Odpouštím ti Rút či Černá Marie. U těchto akcí je pochopitelně kapela vázána časem, takže je namístě brát vystoupení jako pěknou ochutnávku vrcholící touhou vidět a slyšet celý koncert. Ke každému koncertu patří křest, tentokrát křest CD s názvem Bongo BonBoniéra, fiktivní kapely 3B s řadou interpretů. Desku pokřtily děti a šéf vydavatelství Indies Scope, Milan Páleš, a to oblíbenými Rychlými špunty.
Kapela Blue effect si našla své místo na většině folkových festivalů, byť je klasickým čistokrevným bigbítem. Kytarová legenda, Radim Hladík, obklopená muzikanty o generaci mladší, vzpomíná na staré pecky z repertoáru původních Blue a časem Modrých effectů a v podání zpěváka a šoumena Honzy Křížka zní Sluneční hrob či Ej padá, padá rosenka jinak, než v původním znění, ale velmi dobře. Bohužel jsem z osmnácté řady nemohl plně vychutnat rychlohru prstů Radima Hladíka a jeho věčný milý klidný úsměv - jako by se vlastně nic nedělo.
Trojice s názvem Hop trop personálním ani žánrovým změnám nepodléhá. Jestliže by někdo chtěl dělat kvalitního obhájce vodáků a trampů, je jím tahle trojice s přezdívkami Samson, Huberťák a Šroub. Tahle trojka nestárnoucích pánů umí totiž to, co umí málokdo. Umí napsat a zahrát píseň, kterou si lze zpívat v podstatě souběžně s její premiérou. Témata náklaďáků, vandrů, vodáckých holek a jiná podobná mi nikdy v podání Hoptropáků nezněla jako klišé p
Vlasta Redl na jediném letošním vystoupení
Vlasta Redl na jediném letošním vystoupení
odle vzoru Jarky Mottla: „Zapal ohně táborové a máš píseň pro trampové“. Těmhle věčným klukům věřím to, co zpívají. Psát o písních, které zněly, je zbytečné, protože všichni diváci je znali a zpívali. Poté vešel na jeviště „otec zakladatel“ Jupp a poděkoval všem, kteří si poděkování jistě zasloužili.
Po přestávce zněl cimbál, nádherná hudba a nádherné hlasy, tedy zněly písně Hradišťanu. Hradišťan začínal jako klasická cimbálová moravská kapela před šedesáti lety, ale novou tvář mu dal až kapelník Jiří Pavlica. Ortodoxní folkloristé mohou zcela jistě vyčítat současnému Hradišťanu „zběhnutí od útvaru moravského folklóru“, na to mají jistě právo. Většina ostatních však Hradišťan miluje, protože v sobě snoubí hudbu hudebních profesorů s lehkostí, humorem a nadhledem. Nikoliv jen třešní na dortu, ale integrální součástí tváře kapely je čistý a krásný zpěv Alice Holubové. Opětovně mě mrazilo při písni O naději a samozřejmě v tom krátkém vymezeném čase nechyběla ani Modlitba za vodu.
Po přestávce zahájila jediná kapela, která byla mladší než časopis, a to Druhá tráva. Tvorba a zpěv Roberta Křesťana a zvuk celé kapely, to je rodinný poklad žánru, ale poklad, který imaginární hranice přesahuje. Bez ohledu na vymezený čas zazněla i vynikajícím způsobem přetextovaná Telegraph Road či stejně kongeniálně přetextovaná dylanovka Ještě není tma. Křesťanův hlas řeže a pálí, nese se na vlnobití nezaměnitelného zvuku kapely, seznatelného po prvních tónech.
Hlavní hvězdou celého večera byl bezesporu Vlasta Redl. O Redlovi kolovala spousta zpráv, ale důležité je, že opět stál na pódiu, pohublý a s krátkými vlasy. Redl je jeden z největších talentů, které žánr zvaný folk měl a zaplaťbůh stále má. Redl byl trošku v rozpacích způsobených dlouhou a nedobrovolnou pauzou a úvodní písně z jeho desky O kolo zpět z roku 1997 zněly tiše a posmutněle, byť zahájil jako obvykle Husličkami. Pomalu ale jistě se z něj ale stával ten známý méně či více upovídaný Redl s nezaměnitelným slovním humorem, adorovaný a některými nemilovaný. Střídal kytaru, klávesy a mandolínu. Diváci se však dozvěděli, že Vlasta Redl chystá spolu se Slávkem Janouškem a Jaroslavem Samsonem Lenkem knihu s názvem My tři a já. Zajímavé je, že nepůjde o knihu tří spoluautorů, ale každý z nich píše knihu samostatně. Tak ať dá ten, kdo vše stvořil, Vlastovi Redlovi zdraví, sílu a humor!
Poslední kapelou byl Žalman a spol. Pavel Žalman Lohonka řekl, že v roce 1964 hrál poprvé v Lucerně jako sedmnáctiletý. O Žalmanových písních platí to samé jako o písních kapely Hop trop, jen je v nich více poezie, zadumanosti, ale zpívat se budou ještě za 100 let. Večer skončil a zbývá jen přát časopisu Folk hodně sil, zdraví a štěstí a především čtenářů do dalších dvaceti let.

Sdílet na...
Kam dál?

» Okénko Jardy Hnízdila a jiné zajímavosti – 13. (Pavel Černý)

» FolKaliště 2011 (Olina H.)

» Jen tak tak, aneb To není jen tak. Tak... (Pavel Černý)

» Okénko Jardy Hnízdila a jiné zajímavosti - 11. (Pavel Černý)

» Poprvé na Folkovém Chvojení (Honza Hroch)

Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Michal Sejk   |88.103.120.xxx |14.12.2010 16:30:49
Děkuji za připomenutí téhle monumentální akce, obzvláště z pera pana Pohla, jehož články se mi velmi líbí. Musím říct, že ani v této reportáži mě nezklamal.
Měl bych ale jeden takový námět do diskuse. Já jsem se na koncert velmi těšil a upřímně řečeno jsem byl trošku zklamaný. Ne snad z výkonu interpretů nebo moderátorů, ale celkově mi ta akce připadala spíše jako jejich uspěchaná přehlídka. Možná to bylo jen mými (z předchozích akcí přiživenými) očekáváními, možná pozicí téměř na konci sálu na zvýšeném přízemí, která znemožňovala spolu s mými špatnými smysly nějaké výraznější vtažení do děje, možná jsem nebyl v ideálním rozpoložení, snad to bylo poloprázdným sálem nebo partou připitých blbů dvě řady přede mnou. Výraz, který mě napadá ve chvíli, kdybych měl hodnotit akci jedním slovem, tak bude asi "rozpačitý". A ještě jedna poznámka ke koncertu: nejsa odborníkem na problematiku akustiky a zvukařiny, přesto se odvažuji vyslovit, že se mi moc nelíbil zvuk (zejména v případě Druhé trávy).
Dvě drobnosti k článku: čtenář by mohl mít pocit, že přestávky byly dvě (před Hradišťanem a po něm); dále si nejsem jist, že Vlasta Redl začínal Husličkami, ale spíše Vracaja sa dom - tady se mohu velmi hrubě mýlit, neboť lidská paměť je selektivní a ta moje ještě víc.
Každopádně jsem rád za ten koncert, za to, že je časopis Folk (i když při listování staršími ročníky nabývám tak nějak pocitu, že jeho kvalita není vzrůstající, ale to je na jinou debatu) a za to, že je Jupp.
Tomáš Pohl   |94.113.162.xxx |15.12.2010 19:27:27
Michale,
díky za příspěvek. U toho VR jsem si asi přehodil začátek a konec, mám si dělat pořádně poznámky. Chci se zeptat - s Petrem Sejkem ze 4Zdí- to je jen shoda jmen ?
Michal Sejk   |88.103.120.xxx |16.12.2010 17:11:28
Ano, Tomáši, je to jen shoda jmen, i když člověk nikdy neví. Pravděpodobně budeme mít společného předka tak 4-5 generací zpátky (ovšem bez záruky), kdy vím o prvním Sejkovi na Pelhřimovsku.
Michal Sejk   |88.103.120.xxx |14.12.2010 16:31:49
Omlouvám se, nezadal jsem svůj email.
Black Bart the P08   |88.101.238.xxx |15.12.2010 14:01:31
Jak tady byla řeč o těch áftrpártýích, tak jsem se jednou ptal známého, co objíždí rockové festy, co se děje po skončení produkce. Prý nic.
V tu chvíli mě potěšilo, že jezdím na ty folkové, kde to po skončení produkce teprve začne pořádně žít a žije často až do rána.
Chápu, že je to dáno technicky - folkař si někam dřepne s kytarou, nebo se postaví s kontrabasem, utvoří se kolem hlouček a už to jede.
Kdyby chtěl takový jam uspořádat dejme tomu Škwor, musel by natáhnout elektriku na všecky nástroje, rozestavět komba, bicí a mixák a jelikož ozvučené nástroje by dělaly pekelný randál, museli by použít i mikráky a byl by z toho další koncert.
Holt rockeři těžší to maj.
Bllemby   |188.134.236.xxx |18.12.2010 19:48:26
Ještě pár fotek je zde
http://spakoun.rajce.idnes.cz/20._let_casopisu_Fol ...
Školník   |SAdministrator |18.12.2010 20:52:05
A akorát byla zde na FOLKtime.cz spuštěna galerie v sekci Fotogalerie.

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Duben 2024 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
 1 2 3 4 5 6 7
 8 91011121314
1516171821
22
29     

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc
Library zlib