FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Sukova síň domu hudby v Pardubicích, sídlo filharmonie a pěveckých sborů patří přesně mezi ty nóbl sály, o kterých Marien vesele zpívají v Kotlících lásky a ve kterých „folkové písně nejsou doma.“ Na otázku, proč Marien dělá své výročáky právě zde, mi Víťa odpověděl, že se jim líbí blízkost publika sedícího v krytém amfiteátru, což dodává punc výjimečnosti tomuto koncertu. Prostě výročák je výročák, a prý i když je tréma větší, muzikanti si to všechno více užívají. Masochisti.

Jako fanynku kapely mě lehce zaskočily monstrózní billboardy a citylighty, zvoucí na tuto akci – skoro mi to přišlo od folkové kapely lehce provokativní. V souvislosti se snahou zviditelnit žánr, kterou Marien postupně představují v kampani Folk žije!, mi však dochází, že je to fajn nápad a hlavně dobrý fór. Vzhledem k festivalům, které Marien spolupořádají (letos Folkové Chvojení, 3x Folk na Příhrádku, Chrudimský zvonek) nebo aktivitám, které Víťa provozuje ve svém rozhlasovém pořadu, chápu jejich snahu přinutit lokální média, aby svou pozornost zaměřila i na tento opomíjený hudební žánr. Protože se skupina Marien skutečně dostala na stránky deníků a na čelo týdeníku Sedmička, (na koncert se prý akreditovala i televize a rozhlas), je zřejmé, že to funguje, že se jim to v regionu povedlo a proto klobouk dolů. Je to dobrý návod pro ty, kteří fňukají, že folk už lidi netáhne, že je nechtějí hrát v rádiu a proto raději o své tvorbě říkají, že hrají „takový nějaký akustický šanson“.
To, co dokázala skupina Marien pod pořadatelskou taktovkou producenta Ivana Kurteva (Art Favore Production) je docela převratné a mohlo by se to ujmout, protože Folk v této podobě nepochybně žije – ale to čtenáři FOLKtimu samozřejmě vědí.

Čekala jsem kolik přijde lidí, a jestli i přes kruté rekordní mrazy, které v pátek 3. 12. pardubicko objaly, bude mít zvací kampaň patřičný efekt. I když sál nebyl zcela vyprodaný, přítomných 350 diváků a hromada nevyzvednutých rezervací v souvislosti s počasím a dopravní kalamitou svědčí o tom, že Marien nepochybně patří mezi nejpopulárnější skupiny regionu.
Co mi vyrazilo dech, bylo výborné ozvučení koncertu, o které se postaral Mirek Hron, mistr zvuku Žalmanova spolu, který se v dobrém slova smyslu „vyřádil na vokálech“
a světelná show Petra Kocoura - osvětlovače slovutného 4-tetu. Na folk to bylo poněkud nezvyklé a občas bylo toho blikání až moc, nicméně mnoho písniček dostalo fantastický barevný kabát a světla umocnila zážitek obzvláště v tichých sólových pasážích a přechody do forte celé kapely. Největší světelný fór přišel v ryze pánském chorálu Mejdan v hlavě, při kterém kluci „mrkali na holky v první řadě, v druhé řadě, v třetí… atd.“ a inteligentní světlomety postupně svítily do řad diváků a hledaly krásné dívky.

Na koncertě zaznělo 24 písní, staré i fungl nové. Velice osvěžující byla soft rocková novinka píseň Korengal, z autorského pera Michala Patáka, nebo oprášená Zubříkova Pouliční lampa, kde spolu s  kontrabasem Marieni zavzpomínali na Magison. Nadchla mě i předělávka písně Pouta, kdy si muzikanti na pódiu věrně zahráli na Alison Krauss a Union station; spolkla jsem to i s navijákem. Nevím, jestli za to může mateřství, ale Zdenička zářila nejen pěvecky, sólové zpěvy byly rozděleny rovnoměrně, takže dvě a půl hodiny folkového zpívání nebylo rozhodně dramaturgicky monotónní. Vynikal měkký tenor Michala Patáka, stále mužnější zpěv Ivana Němce a dokonce i Zbyněk Zubřík Rosendorf zpívající prý jen z donucení zazpíval celkem tři sólové písně. Víťi Troníčka bylo jako obvykle všude hodně - nejen jako muzikanta a zpěváka, ale i jako pohotového a vtipného moderátora. Jen jednu chvíli se mi zdálo, že trochu zbytečně podrobně vysvětluje podstatu a význam folkové hudby 20 let po revoluci a nechuť současných folkařů pouštět se do politických komentářů. Pak však následovala revoluční píseň na forbíně, kdy muzikanti s pendreky v rukou „donutili“ posluchače zazpívat univerzální protestsong proti ničemu. Když celý sál skandoval takové blbosti, jako že: „...to nám fakt vadí, že prdí hadi…“ pochopila jsem, co tím chtěli Marieni říci, protože mi došlo, jak snadno je dav manipulovatelný a jak je to pro naši svobodnou společnost nebezpečné. Za zmínku stojí ještě Víťova znamenitá instrumentální skladba, věnovaná fanouškovi, který mu nedávno, jen tak, jako poděkování za jeho písničky, koupil novou kytaru zn. Martin nad Comp. Aura OMC, čemuž vůbec nerozumím, ale kytara hrála a vypadala moc hezky a Víťa s ní vypadal jako pravé Vánoce....šťastně, vesele a spokojeně.

Výroční koncert Marien byl nejen pro mě nezapomenutelným zážitkem. Začínám chápat proč, že se Marien sami hanlivě pasují na „hrdé košíkáře“ a cítím za tím jasnou snahu nebrat sebe a svou muziku moc vážně. A pak to vše, jako dobrý fór umocní tím, že profesionálně dokonale dobře zorganizují a odehrají takový krásně vydařený koncert.

Asi by ten večer neměl chybu, kdyby se nám před Sukovkou při -17 °C podařilo nastartovat auto…