Brněnská Musilka – tedy KS Omega – navazuje na nastoupený trend a pokračuje ve svém dramaturgickém směru podpory kvalitní muziky a předkládá samé hudební lahůdky. V úterý 30. října 2018 vstoupili na legendární pódium českobudějovičtí Nezmaři se svou připomínkou toho, že je tomu již čtyřicet let, co k posluchačům posílají lahodné tóny svých hudebních kompozic.

Prezidentsky laděný videoprojev Pavla Zajdy Zajíce zahájil a z potemnělé scény připomněl klíčové i jiné okamžiky nezmarské historie a pak již naživo pokračovala, již od roku 2002 stálá, aktuální sestava. Tedy Pavel Zajíc, Pavel Jim Drengubák, Tonda Hlaváč a Šárka Benetková. Videotechnika zprostředkovala dokumenty z minulých časů a sestav – fotografie z časů uplynulého století ukazovaly v celé slávě členy skupiny od základní sestavy až po ty, kteří sestavou prošli a pokračovali jinými cestami. Oba dva Pavlové, tedy Drengubák a Zajíc, přispěli svými komentáři a připomínali klíčové okamžiky z těch uplynulých let.

A na plátně za nimi defilovali bývalí členové skupiny a historické hudební momenty připomínala současná sestava v písničkách, které byly v té historii těmi milníky, lemujícími cestu Nezmarů. Tak byly připomenuty osobnosti jako Lenka Slabá – Vostrá, Jarda Matěj Matějů, Pavlína Jíšová a mnozí další. Zde si dovolím malé odbočení – je pro mne magickým úkazem výskyt zpěvaček s podmanivým hlasem v okolí Českých Budějovic. Namátkou uvedené dámy, ale přidal bych do výčtu i aktuální jubilantku těchto dnů, Martu Kubišovou, která je rodačkou z Budějic.

Připomínka legendárních časů Porty, hlavně těch plzeňských, a fotka s „keramickým nesmyslem“ (jak je láskyplně trofej přezdívána) z roku 1982, byla odkazem na významný moment z historie kapely. V letech osmdesátých minulého století (to zní strašně dějepisně) nebylo jen tak jednoduché získat si a udržet přízeň publika i oslovit masy diváků – leč Nezmarům se to povedlo. A určitě i díky vlastní tvorbě, nejen díky inteligentnímu výběru z cizích luhů a hájů.

Pohodu v sále umocnil občasný zpěv z pódia v kombinaci se zpěvem publika, komentáře obou spíkrů (například popis aktuální dopravní situace v Brně při příjezdu od D1, kdy to podle Zajdy vypadalo na čerstvé zasypání tunelu k výstavišti – soudě podle množství stojících vozidel - i další věcně podané komentáře k historii i současnému dění. A k tomu výborná muzika i muzikantské vtípky – téměř „kultovní“ song Píseň malých pěšáků je velmi expresivní, jsa přeložen do esperanta, i proto, že znalců esperanta není mnoho.

Mne osobně vždycky potěší Anděl v sólovém podání Šárky Benetkové, ale i další kousky jsou tím příslovečným balzámem na duši. Cover verze Cohenova Haleluja patří k těm velmi povedeným. Koneckonců – průřez těmi čtyřiceti lety pobytu na jevištních prknech je obsahem velmi chytlavé kombinace na výběru v podobě dvou CD.

Další z pohodových večerů na Musilce uplynul rychle a nezbývá, než se těšit na další skvosty. Jen si člověk při těch připomínkách –ceti a -sáti let na scéně uvědomuje, že celou tu dobu pamatuje. Zatím tedy se může těšit z paměťových záznamů – hardisk se točí a je čitelný.

Fotogalerie:
https://beda-vh.rajce.idnes.cz/2018_10_30_NEZMARI_40_let_-_Brno%2C_KS_OMEGA_Musilka/