11.03.2020 Pražská předkola Porty 2020 (Miloš Keller) |
Reportáže | |||||||||||||||||||
Jako tradičně se na začátku března konala ve stodůleckém Mlejně předkola Porty – předkola proto, že v Praze je tradičně nejvíce přihlášených, a tak porota vybírá soutěžící do základního kola, které proběhne v dubnu a z něj se teprve postupuje do Řevnic. Organizační sestava již skoro 30 let nezměněna, porota byla ve složení Petr Balík Vohnout, Milan Krbec, Jana Tippmanová, Irena Budweiserová a autor článku. Moderovala poprvé a velmi bezprostředně Šárka Rosová z Countryradia.
Hned na úvod prvního večera přišla bomba – Mladé Perspektivní Ryby – dvojice interpretek, které měly více nástrojů než končetin (jejich výrok), ale na všechny uměly, přidaly osobitou textovou drzost a porota věděla, že ať uslyší dál cokoliv, tyhle dámy chce do finále. Doporučil bych jen hrát a zpívat a nemluvit.
Dál už nepůjdu chronologicky, ale spíše podle skupin a sólistů – těch bylo ostatně letos opět většina, takže večery pěkně odsýpaly. Mexické saně předvedly svůj loňský výkon – dobrý klarinet, mírný humor v Exekutorské, ale slabé vokály, ať už sólo nebo vícehlasy. Celkově působily zakřiknutě. Podobně nevýrazná byla i Marná snaha. Opět v jedné převzaté skladbě od Nezmarů zazářili, jinak ale bych doporučil skladby zkrátit a oživit, dát do nich víc důrazu. Možná to bylo výběrem skladeb. Five Leaf Clover jsem znal z CD, takže jsem trochu věděl, co čekat a naživo byli ještě lepší. Irskem či Skotskem inspirovaný repertoár, dravé, místy až rockové aranže, z pódia sálala atmosféra irských hospod, ale také umění irských muzikantů, které tito Češi přenesli na pódium Mlejna. Navíc bylo i na co koukat. Druzí, o kterých se vědělo, že půjdou do finále. Večer uzavíral Radim Flender s přáteli – vybrali popěvek Treperenda a také osvědčenou Stanici svět. Porota byla trochu zklamaná – nečekala až tak velikou sázku na jistotu, ale Radim Flender prostě umí a možná by se vyjímal už mezi hosty Porty než mezi soutěžícími. Ovšemže postup. A sólisté – Pavel Kavka byl ve výškách nejistý, místy spíš křičel, v nižších polohách měl příjemný projev. Možná by stálo za to projev tak nedramatizovat. Testováno na lidech byla sólistka Alžběta Dudová – postavila se k mikrofonu, zadrnkala na kytaru, zazpívala a odešla. Zaujala velmi solidním hlasem, zajímavě zabarveným a velmi citovými, až intimními obrazy v textech. Pořád tomu ale něco chybělo, což většině poroty nakonec nevadilo. Co tomu chybělo se ukázalo hned při vystoupení Saši Niklíčkové – od prvního tónu jsme věděli, že ji chceme slyšet ve finále. Trošku Radůzovská ve zpěvu i v doprovodu (harmonika), trošku Blondýnovská v textech (taky byla nominována na Placku smíchu pražské Porty). Osobnost. A osobnost holt nějaký čas zraje. Láska byl sólista Václav Vaňura – prospěla by mu stručnost v písních a napravit jistou výslovnostní manýru ve zpěvu. Petr Hruška se dopouštěl téže chyby, co už byla popsána u jiných – dramatičnost a napětí lze vyjádřit i jinak, než řevem a mlácením do kytary. Když se uklidnil, ukázalo se, že má pěkný příjemný hlas a je škoda, že s ním takto plýtvá. I u něj by neškodilo méně exhibicí v mezihrách. Vilda Roubíček měl evidentně trochu trému. Hlas ve výškách byl nejistý, nejlepší byl ve skladbě Být svůj – tam byl svůj a byla to evidentně jeho parketa a perspektivní směr. Nu a jdeme na druhý večer. Otevíral jej Jiří Vala. Byl takový lítostivý až ukňouraný, v textech obracel přízvuky a nedodržoval frázování. Hlasově příjemný a looper ovládal skvěle. Opět jedna píseň, jejíhož typu by se měl držet: Jedinečná. Následovala trochu rarita večera – sestava s rumunskými kořeny 30 Music Street – pohybovali se na pomezí blues a lidové písně, zpívali anglicky (bez chyb a cizího přízvuku) a rumunsky, tak nějak po tónech a melodiích klouzali – do finále se proklouzali sice těsně, ale proklouzali. Spíš pro tu pohodu a nenucenou profesionalitu. Opět poruším chronologii – po nějaké chvíli vystupovalo Zdeněk Barták & Milan Kramarovič trio. Zkušení ostřílení muzikanti s rockovými základy a syrovým projevem. Jediná chybka, která je ale už poznávacím znakem – pod pět minut se s písničkou nedostanou. Ale nakonec, neposlouchá se to špatně. Skupina Manon se odkazuje k dávnému Vlarionu (také jej na Portách pamatujeme) a funguje i v jiných aktuálních sestavách. Nejvýraznější má kapela bicí, hned za nimi je zpěvačka Lucie Slámová s nezaměnitelným temperamentem v projevu, ve výškách ovšem trošku náběh na paniku. Je dobře, když má něco v ruce, s prázdnýma rukama si neví rady. Předvedli dynamický folk.
Tak, a sólisté: Tomáš Rys předvedl velmi introvertní vystoupení, které navíc bylo cudné – slovo „neposrat“ už běžně jiní zpívají. Navíc se tak nějak u jeho náhrady divně motal a točil, až to bylo nepřirozené. Skladba ale jinak měla nápad jak textový tak melodický. Chce to hrát, hrát a hrát a zvyknout si na publikum. Ivan Fried spíše recitoval a prskal slova, než že by zpíval, bohužel neutajil i několik výslovnostních vad („r“ a sykavky) a celkově působil jako protestsongař z povinnosti. Pro Pavla Kováře platí to, co pro většinu předchozích – trénovat výšky nebo do nich nechodit. Našel jsem i nějaké prohřešky proti češtině, a to i v interpretaci. Empedoklův střevíc je Vojtěch Kouřimský. Ten se nekorektních slov nebál, zahrnul nás politikou až možná moc, možná přespříliš mluvil a veršoval v pauzách mezi písněmi. Trochu mi připomínal jednu slavnou postavu z dávných dějin Porty, kterou nechci v zájmu nerozdmýchání diskuse jmenovat, ale znalí jistě vědí. Opět ve výškách nezpíval, ale řval. A nakonec Aleš Pokorný v triu – Zahrál jednu pseudolidovku s těžkým spodkem a konzervativními houslemi, s požitkem se váleli v dlouhých tónech, nespělo to ke konci. Výrazově byli sice pestří, ale dohromady to nesedělo. Na postup to jen tak tak stačilo.
Shrnutí – žádná trampská muzika, minimum country, trocha experimentů a většina standardního, niterného, tudíž ukřičeného, pomalého a skoro bezmelodického folku. Humor či vtip jen v jediném případě (a snad ještě v jednom dalším náznaku), svižná , klasicky vystavěná melodie se zapamatovatelným refrénem skoro žádná (mimo Treperendu a Stanici svět – což jsou ovšem už „letité“ záležitosti). Jen díky první polovině postupujících není aktuální obraz stavu žánru tak tristní a díky druhé polovině skýtá i jistou naději. Třetím dojmem ze soutěžících je, že není umění psát, ale škrtat. A nakonec – muži-sólisté nezvládají jeden jak druhý výšky a přesto do nich jdou – buď cvičit u odborníků, nebo si psát písně jinak.
Na postupujících se porota opět tradičně shodla v podstatě bez diskuse. Tady jsou ti, které uslyšíme 16. dubna od 18 hodin ve Mlejně: Saša Niklíčková, Mladé Perspektivní Ryby, Five Leaf clover, Radim Flender, Manon, Testováno na lidech, Zdeněk Barták & Milan Kramarovič trio, Aleš Pokorný a hosté a 30 Music Street. Nejvíce přátel si přivedl, a tím přes vítězství v diváckém hlasování do finále postoupil ještě Empedoklův střevíc. Sdílet na... Kam dál? » Kdo postoupil do finále pražské Porty? (FOLKtime.cz)» Pražská předkola Porty (Miloš Keller)» Výsledky předkol Porty v Praze ()
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Copyright © 2024 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...