King Kong v Trávě, aneb Dva skvělé večery prázdnin

Reportáže

Prázdniny v Telči jsou důležitou hudební událostí s multižánrovým přesahem a velkým počtem příznivců, ale letošní koncerty byly zcela jistě poznamenány radostí z toho, že covidu navzdory se je povedlo uskutečnit. Možná i to byl důvod pro očividné nadšení diváků i interpretů ze setkání a můzy, kroužící mezi lešením rekonstruovaného telčského zámku, si mohly spokojeně brnkat na harfičky. Určitě se to promítlo do dvou dnů, kdy se Robert Křesťan zdál být osou hudebních večerů.

Druhá tráva v roce 1991. Zleva Jiří Meisner, Pavel Malina, Luboš Novotný, Luboš Malina a Robert Křesťan
Den první – středa, v druhém týdnu telčských prázdnin, byla ve znamení jediného bloku pod taktovkou pánů z Druhé trávy a přizvaných hostů. Setkání velikánů nemusí vždycky končit skvělým výsledkem, ale setkání Michala Pavlíčka s Druhou trávou bylo výjimečným hudebním skvostem v kontextu letošních prázdnin. Koncert, trvající více než dvě hodiny, dal prostor všem hvězdám a pozorným posluchačům se dostalo skvělé příležitosti vychutnat si skvělé varianty známých i méně frekventovaných skladeb z třicetileté pouti kapely. Což je neuvěřitelné číslo v kontextu folkové scény – ale opravdu, letos je to třicet let od doby a chvíle, kdy z tehdejší hvězdné sestavy brněnských Poutníků odešli Robert Křesťan a Luboš Malina. Vznikla tak sestava, která posunula žánrové mantinely zcela mimo do té doby vymezené hranice. Cesta to byla dlouhá, ale vroubená významnými milníky jak na scénách u nás, tak v zahraničí, především v USA.

Robert Křesťan byl letos uveden do andělské Síně slávy

Spolupráce s dalšími hvězdnými jmény jako jsou namátkou Tony Trischka, Charlie McCoy, Andy Owens z koncertů posledních let, znamenala obohacení o nádherné kousky hudební mozaiky. A opět uznání muzikantům Druhé trávy i pro Roberta Křesťana, který své bytostně poetické textařství s obrovskou mírou imaginace posouvá každým dalším textem k nejvyšším metám, pokud bychom chtěli měřit nějaký výkon – což je samozřejmě v kontextu obsahu Robertových textů nesmyslné. Pozoruhodnou věcí je i to, že některé texty z období brněnských Traperů, kdy byl Robert velmi mlád, jsou svou nadčasovostí stále skvělou básnickou i obsahovou výpovědí (pro mne je to například Pojďme se napít). Letošní uvedení Roberta Křesťana do andělské Síně slávy bylo rozhodně oprávněné, stejně jako Anděl za novou desku – Díl první. Paralely díky dylanovkám jsou sice na první pohled zjevné, ale přesto cesta od bluegrassu k mnohovrstevnatému obsahu překladů Dylana nebo k Tomu Waitsovi, Stingovi, Rolling Stones či k současným Robertovým textům (Kdybys mne zabila) je přehlídkou nádherných imaginací krajin a situací.

Michal Pavlíček

Druhá tráva je ale také kromě jiného sestavou výborných muzikantů, kteří získávají inspiraci i v projektech mimo Druhou trávu – ať je to Luboš Malina, Tomáš Liška, Luboš Novotný, Radek Hlávka nebo Martin Novák. Tento hvězdný tým v další části večera doplnil na klávesy Michal Nejtek a začal tím jinou hudební dimenzi. Následovalo Robertovo přivítání dalšího Michala – Michala Pavlíčka, jednoho z nejlepších rockových kytaristů možno říci světového formátu. Hned v následující skladbě Víla svou profesorsky přesnou, leč velmi expresivní hrou vystřihl báječné sólo, kterým skladbě dopřál rockovou dimenzi. Následující instrumentálka a opět excelentní a vervní Pavlíčkova kytara, které odpovídali další hráči, ať už banjo Luboše Maliny, nebo klávesy Michala Nejtka, akustická kytara Radka Hlávky, nebo baskytara Tomáše Lišky, či Luboš Novotný svými vyhrávkami a bicí Martina Nováka. Bolest z nového CD poskytla opět prostor velkým hudebním plochám v podání kytary Michala Pavlíčka. V uvolněném tempu, přesto naplněném napětím a přeskakujícími jiskrami vzájemné inspirace pokračoval koncert dalšími perlami z posledních desek – opět namátkou CD Dylanovky (Dívka ze severu), Marcipán z Toleda. Všude do „standardních“ aranží promlouvala svým magickým zvukem rocková kytara váženého hosta. Instrumentálka „King Kong“ připomněla svého autora, Franka Zappu a jeho návštěvu před třiceti lety a dala prostor nejen excelentnímu kytarovému sólu, ale i saxofonu Luboše Maliny. A opět prostor zámeckého nádvoří zaplnily tóny a magie rockových rifů v kombinaci se skladbami Druhé trávy a nádherou zpěvu Roberta Křesťana. V závěru dokázal Michal Pavlíček, že kromě skvělé hry na kytaru nezapomněl zpívat a potěšil všechny skvělým duetem s Robertem (a všichni se měli). Přes velký časový prostor koncertu byli diváci chtiví dalších tonů a přídavků chtivé publikum potleskem ve stoje získalo další skvělé hudební kousky. Ještě není tma se neoposlouchá, zvláště v tak skvělé instrumentaci. Velký prostor skvělým hráčům poskytl i expresivní Seňor.

Druhá tráva s Michalem Pavlíčkem a Michalem Nejtkem

Trapeři
Den druhý – čtvrtek, byl ve znamení lehké nostalgie díky historické připomínce éry sedmdesátých let minulého století. Zahájení večera patřilo obnovené sestavě první kapely Roberta Křesťana – Traperům (založena v roce 1970). Zde se znovu schází se svými celoživotními přáteli – Pavlem Petrželou (mandolína), Tomášem Buzkem (dobro a foukací harmoniky) a Lubošem Malinou (banjo, kytary) za podpory Petra Surého s kontrabasem. V sérii skladeb převážně z klasického bluegrassového repertoáru, ale už s Dylanem, se nejen pamětníkům vrátila doba, kdy svět byl sice komplikovaný, ale věci byly jednoduché. Klasické instrumentálky v bluegrassovém hávu tak střídají zpívané příběhy, vystavěné na příběhu s podbarvením instrumentálními vyhrávkami. A opět půvab poezie textů z dávné doby, které mají i dnes svoje velké kouzlo. Trapeři jsou velmi kreativní i ve zvukové formě – návrat do starých časů symbolizovalo i soustředění kolem jednoho mikrofonu a nástupy jednotlivých muzikantů do sól i zpěvu.

Poutníci s Hankou Černohorskou

Poutníci jsou další kapelou, která vyšla z brněnské country a bluegrassové líhně. Pod tímto názvem působí v různých sestavách se stále skvělými muzikanty na pódiích neuvěřitelných padesát let. Po nedávné oslavě šedesátky beatové legendy – Synkop61 je to další brněnská hvězda, která stále září. Současná sestava působí pod vedením basisty a zpěváka Jirky Poly s novým banjistou Petrem Voštou, který doplnil a dobře zapadl do sestavy, tvořené dále Janem Mácou na mandolínu a Jakubem Bílým na kytaru. Vokály Poutníků podtrhují texty jak z dílny Roberta Křesťana, tak dalších autorů – klíčová píseň Hotel Hillary Jirky Poly s textem Josefa Prudila. Petr Vošta se publiku uvedl instrumentální sólovou částí koncertu, kde předvedl střídání žánrů ve skvělém technickém provedení a s pohybovou show. Jako host se přidala Hanka Černohorská, skvělá zpěvačka, jediná žena, která kdy zdobila sestavu Poutníků. Ta s nádhernou expresí zazpívala klíčovou skladbu z poutnického repertoáru Je to v nás a svým zpěvem přizdobila i další.

Tři banja v rukou Roberta Křesťana, Petra Vošty a Luboše Maliny

Aktuální sestavu pak po krátké technické pauze vystřídala sestava All Stars Poutníků – tedy sestava složená z členů skupiny, kteří v ní působili ve „zlaté éře Poutníků“ v letech osmdesátých. Na pódium tak přišli František Linhárek, jeden z otců zakladatelů původní sestavy Poutníků, Zdeněk Kalina (zvaný brněnský Johny Cash kvůli svému hlubokému hlasu), Robert Křesťan, Mirek Hulán, Pavel Petržela, Luboš Malina a Jirka Pola. A začala jízda historií, která připomněla doby největší slávy seskupení, kdy jejich podání bluegrassu a moderní country s překvapením objevila Amerika i další místa. A kdy vznikla spousta skvělých songů jak vlastních, tak s překlady původních textů a typickou instrumentací v podání výborných hráčů. A opět zámecké nádvoří naplnily skvosty z hudebního nebe jak v pěveckém podání Robertově tak v podání Zdenka Kaliny nebo duetech obou s vokálním podporou dalších z této skvělé party. V hvězdné sestavě, kdy se Robert po letech a tvrdém cvičením opět chopil banja, zazněly písně jako Napsal jsem jméno svý na zdi, Všem Kryštofům Kolumbům, Wayfaring stranger a další v plném zvuku sestavy z osmdesátých let. Závěr patřil všem, kteří ten večer vystoupili, takže se na pódiu potkali v sestavě All Stars Poutníků všichni a užili si jak závěrečných skladeb, tak přídavků. Tři banja v rukou hvězd žánru se na pódiu jen tak nevidí, stejně jako další kombinace. A to si jistě užil jak Těševec, tak i všichni diváci na zámeckém nádvoří.