Další horký víkend v Telci

Pátek 8.8.

Začínáte číst mou další reportáž ze šestidenního pobytu na nejpohodovějším festivalu - Prázdninách v Telči.

V pátek se udála překvapivá změna - večerní koncert se přesunul na zimák. Existují k tomu pádné důvody, ale stejně jsem si tam připadala trochu jako na "rokáči". Předlouhá fronta u jediného občerstvovače- stánku s pivem, poházené kelímky a jiné odpadky a věkově nižší průměr diváků. Je ale pravda, že se sem vešlo víc lidí než na nádvoří a také se sem hudba více hodila - bez urážky. Přesto jsem se po několika písničkách kapely FruFru, směsice jazzu, funky, jungle a rocku, přesunula na náměstí, kde se zrovna kroutily břišní tanečnice, ale opět jsem se vrátila, protože anglicky zpívané písničky se mi k orientálnímu tanci opravdu nehodí. Ani pohyby tanečnic mi moc orientální nepřipadaly. 123 minut dokázali, že mají skutečně na to přitáhnout davy svou smrští funky, jazzu a blues. Lidé rozjařeně tančili po celou dobu koncertu a nechtěli pustit Minuty z pódia.

Z tohoto večera jsem byla trochu tumpachová, nemohla jsem se pak ani rozhodnout, jaké nocturno navštívím, nakonec jsem si se slzou v oku odpustila Bílou nemoc a našla si místo na lavičce na nádvoří, abych sledovala představení Lenky Vychodilové a doprovodné kapely Ti tři s jejich představením Výprodej Lemury Lepé. Divadelně hudební pásmo sklepáckých písniček s výborným herectvím Lenky Vychodilové mě nadchlo natolik, že jsem až do půl jedné, kdy skončilo, zírala na toto vystoupení doslova s otevřenou pusou. Diváci se bavili a s radostí zúčastňovali - krajková dečka z pozůstalosti Lemury Lepé byla vydražena za rekordních 125 Kč (cca) z vyvolávací ceny 1 Kč (cca).

Sobota 9.8.

Ve 14.30 vystoupilo na náměstí divadlo Víti Marčíka s představením Tři zlaté vlasy děda Vševěda, posílené o kejklíře Vojtu Vrteka a hudební Divadlo koňmo hrající kramářské písně. Vedro bylo nesnesitelné, ale několik desítek lidí vydrželo. Medvěd dostal dobrý nápad - poléval nás vodou z konve, a tak jsme si mohli představení užívat, aniž bychom omdlévali. Z kejklíře lil pot, ale zvládl žonglovat se vším, ve vzduchu létal i oheň, obratnějšího člověka jsem už dlouho neviděla.

Kocouří scénu obsadily kapely Zlomvaz a Skoro. Zlomvaz je folková až folkrocková kapela, která existuje od roku 1999, je z Prahy a začíná sklízet první úspěchy. Skoro se může pochlubit melodiemi a dvěma zajímavými zpěvačkami a mimochodem, nikomu to neříkejte, ale basák Michal Janovský mě měl na gymplu na fyziku (byl to ras).

Večerní program se konal opět na zimáku. Jako první zahrála Lehká noha, pěkně nám rozproudila krev a několika přídavky zkrátila čekání na Vlastu Redla, který se na chvíli někde zapomněl. Ale následující dvě hodiny stály za to! Tolik jsem si už koncert Vlasty a jeho kapely, t. č. Deset malých bílých černoušků (Každý den jinak), dlouho neužila. A nebyla jsem sama, koho nadchl už první kus, kterým jsou toto léto zahajovány Redlovy koncerty - První stopař. Zazněly i povídky Zdeňka Kňučíka Navrátila, který používá zásadně slova se stejným počáteční písmenem v jedné povídce - tentokrát F, N, T. Lidé se smáli, já už méně- zkuste to samé poslouchat popáté - to je ale úděl návštěvníků festivalů - notoriků. Nechtěli jsme kapelu pustit z pódia, ale bylo už načase, abychom se přesunuli na nocturna - Elektrické divadlo Víti Marčíka a Kapelu snů Karla Babuljaka, která ve sklepě hrála až do pozdních nočních hodin.

Neděle 10.8.

Neděle začínala stylově - v 11 hodin snídaně v cukrárně u Matěje, povinná návštěva Informačního stánku rozkoše (internet) a posléze výborný paprikový lusk u Marušky. Tentokrát jsem si odpolední slunění na náměstí odpustila a do 17 hodin jsem se povalovala v parku a až potom jsem z povzdálí sledovala Naspěch, pražskou kapelu, a Hluboké nedorozumění, pravidelné tahouny nočních jamů.

Hlavní koncert začínali milí a sympatičtí manželé Stráníkovi se svou kapelou a pobíhajícím jezevčíkem Bobem. S Mírou Ošancem připravili několik písniček od svých zahraničních oblíbenců- Peter, Paul & Mary, Beatles, Boba Dylana a dalších, poslouchalo se to moc příjemně. Na nádvoří byla vůbec milá atmosféra. Lidí bylo míň a publikum se vyměnilo- zřejmě už na neděli večer přijel další turnus. Bokomara hrála i se svým bulharským kytaristou Gueorguiem Džoro Entchevem. Písničky Pavlíny Jíšové pro mě byly tím pravým hudebním zážitkem. Poprvé jsem ji viděla s novou kapelou CS Band s kytarami, dobrem, basou a bicími, které obsluhovali Pavel Malina, Pavel Plánka, Peter Szabados a Juraj Figura. Slyšeli jsme písně z nového CD V proutěném křesle, ale i staré pecky, které jsme si také zazpívali. Pavlíně změna svědčí a konečně je vidět, že je to nejen výborná zpěvačka, ale hotová paní muzikantka.

Nocturno opět obstaral Víťa Marčík s kusem Mystéria Buffa a Sajkedelik Šraml Band, další formace Karla Babuljaka.

Pondělí 11.8.

V pondělí jsme se po poledním rituálu rozhodli vyzkoušet včera inzerované lomy, ve kterých se dají zchladit horkem zubožená těla. Vyjely jsme autem - dvě blondýnky a hnědovláska s podobným orientačním smyslem - a když jsme konečně asi po hodině a půl hledání našly kýžený lom v Řídelově, usoudili jsme, že voda vypadá příliš zeleně a odpudivě a vydaly jsme se oklikou k jinému lomu u Mrákotína, kde se nám to moc líbilo, akorát nás znervózňovalo asi osm potápěčů absolvujících pod našimi plovoucími těly výcvik.

Bohužel jsme tímto prošvihli Kocouří scénu se Slunowratem a Mišákem F.L.O.

Po písničkářce Lucce Faltýnkové, za nádherného koncertu zvonů odbíjejících dvacátou hodinu, vstoupila na pódium Devítka. V této romanticky laděné atmosféře hrála Devítka hlavně písničky z nového alba Pohádka, ale došlo třeba i na Stingovu Bourbon Street, kterou zpívala Jindřiška na balkóně nad pódiem. Samson a jeho parta také nezklamali. Všichni opět rozdávali úsměvy na všechny strany a hráli svoje pohodové písničky, které jsme si s nimi všichni zazpívali.

Nocturno se tento večer odehrálo v podání Matěje Raka a Šárky Burešové a letošních písničkářských krtečků, Žambochů. Divadlo zastupoval Zdeněk Korčian.

Svůj poslední telčský večer jsem vesele zakončila u sklepního baru a v úterý odpoledne jsem už autíčkem uháněla ku Praze. Šest dnů, které jsem v Telči strávila, považuji za opravdovou dovolenou, kterou každému doporučuji. Díky krásným zážitkům to asi rok nevydržím a přijedu i na zimní prázdniny. Šušká se, že na Sivestra dorazí Devítka, Jarreti a Poupata. No, jestli je tohle pravda, tak se máme na co těšit!

Sdílet na...

| Více...