Televizní pohoda
Letos jsem jel na Amfolkfest s obavami. Česká televize se chystala natáčet akci hned do dvou pořadů. Má skepse, podložená jen těmi nejhoršími zkušenostmi z jiných akcí, padla rychle. Ani v nejmenším štáb nenarušoval program a skutečně přijel zdokumentovat akci a nikoliv vytvořit dokument o akci podle svých představ.

Žamboší vrchol
"Tak chcete dát smutnou nebo depresivní?", a víc už Honza Žamboch nestačil říct. Pouze stačil brnknout onen spouštěcí akord (pro zájemce - můžete ho najít na stránkách Žambochů). Nebe se naráz otevřelo a nečekaná, sice krátká, ale hodně intenzivní přeháňka zrušila ozvučení. Po chvilce, kdy se nebesa slitovala, Žamboši vyskočili na plac před pódiem mezi diváky a staré "nedvědovky" okamžitě rozezpívaly dav. Nesdělitelně silný moment. Aparatura vše vydržela a tak konec světa malý festival minul opravdu jen o chlup.

Skryté osobnosti folku
Někteří z nás jsou hodně vidět. Někteří slyšet. Cimbura obé. A přitom si obvykle někde poblíž něho můžete všimnout jeho ženy Kytky. Typického tahouna skrytého v pozadí. Výsledky její práce se automaticky přenášejí na známějšího partnera. A tak ačkoliv divákům, a zřejmě ani čtenářům, její jméno tolik neřekne, věnovali jí na Amfolkfestu k velmi kulatým narozeninám Nestíháme i Nezmaři písničku. Vše nejlepší?

Co jsem slyšel
Rozbory jednotlivých účinkujících nepřináším. Jednak jsem obvykle neslyšel u většiny z nich vystoupení celé a reportáž tentokrát ani nebyla mým záměrem. Takže spíše co mi utkvělo v paměti a co potěšilo:

Velmi Bobova dieta, asi nejpříjemnější překvapení, krásné folkové aranže, znělo jim to společně velmi chutně. Instrumentální výkon "irského" Celtic Crossu. Obnovená, takřka původní, sestava Jasoně, který se znovu folkově melodicky narodil. Naděje písničkářské scény Nestíháme na sobě hodně pracují a je to slyšitelné. Pohodové Hluboké nedorozumění i trampský Špunt. Písničkářské pohlazení Žambochů, zajímavé výpovědi Reného Součka a vyvážený humor s vážnějšími myšlenkami v písničkách Kuby Slamáka a Milana Sovy. Nenápadný a do hlavy lezoucí folk Netřísku. Lidovost umělých písní v jistém podání Darebandu. Obrovská dynamika zpěvu Inky Tognerové a výkon celého Šantré. Zajímavý a nadějný folk až folk-rock I.C.Q. Standardní, tedy standardně spolehlivě výborný výkon Nezmarů. The Blbítls, spojený šantro-žamboší úlet doslovně překládaných textů jedné známé skupiny.
To, co se mi nelíbilo, co se nepovedlo a nevyšlo se mi zmiňovat nechce. Ze žádného účinkujícího jsem neměl rozpačitý dojem, a to se pokaždé nestane.

Jsou hvězdní hosté nutní?
Hlavní organizátorka festivalu Eva Endy Sobková uvažuje o možné změně dramaturgie. Dosud vždy odpoledne vrcholilo hlavním večerním hostem zvučného jména. Vlasta Redl, Slávek Janoušek a Jarda Samson Lenk, Hop Trop, Pavlína Jíšová a Přátelé, AG Flek ?Úvaha zní jednoduše. Není lepší si pozvat dvě tři kapely střední kategorie slávy? Není lepší postavit program na účinkujících typu Bezefšeho nebo Jarret, kteří jsou na špičce tvůrčích sil a ušetřené peníze (i o ty samozřejmě kráčí) věnovat na pozvání méně známých, ale dobrých skupin vavříny teprve dobývajících? I za cenu poklesu počtu diváků? Navíc je otázkou, zda by, vzhledem k úžasné jedenáctileté tradici akce, k nějakému většímu poklesu vůbec došlo. Co když to je obecně správný krok? A co vy? Musíte nutně najít na plakátech už dvacet let stejná jména?

Amfolkfest mám rád. Už jim tu nepřijde divná naše obvyklá snídaně - uherák, klobásky, šunka, kaviár, šampaňské s jahodami? A podaří-li se člověkovi prokličkovat mezi ze všech koutů hrozící smrští slivovice, zůstává mu mnoho příjemných vzpomínek.