Jarret si s sebou přivezl na úvod večera hosty - spřízněné duo Disneyband, které v Praze dlouho nekoncertovalo. Někteří diváci tak mohli být překvapeni změnou na postu zpěvačky. Od června s Martinem Kadlecem vystupuje Katka Petráňová (ta zpívá mimo jiné s kapelou Funk Corporation) a písničky tak mají poněkud odlišný výraz. Nevím, jak ostatní, ale já si při svém prvním setkání s novým Disneybandem pořád vybavovala bývalou zpěvačku Věrku Soukupovou a nějak si jejich vystoupení nemohla vychutnat. Možná k tomu přispělo i to, že jsem je zažila v době, kdy spolu hráli velmi krátce a tak ještě nebyli dostatečně sehraní. V Balbínce jsem Katku slyšela už potřetí a koncert si užívala od úvodní Francouzské až po závěrečný přídavek, novinku s názvem 2006. Martinovu kytaru podpořili ve většině písniček, podobně jako na obou CD Disneybandu, muzikanti z Jarretu: tentokrát Marek Štulír na basu, Tomáš Piala na bicí, ale hlavně Marek Ottl, který hrál na rozdíl od nahrávek jen na klávesy, když pozoun nechali z bezpečnostních důvodů doma - báli se, aby v tak malém prostoru lidem stojícím u baru neublížili.

Po krátké pauzičce koncert pokračoval posledním vystoupením Jarretu před Hančiným nástupem na mateřskou. Hned v úvodu nás kapela seznámila s úvahou nad jeho akustickou verzí, která se vlastně nekonala. Nakonec se totiž rozhodli, že klávesy přivezou, aby se Marek Ottl nemusel učit na klavír, kontrabas by se nevešel a tak zůstane i baskytara, a tak to šlo pořád dál, až jediným výrazným úsporným opatřením, když pominu několik větších či menších maličkostí, jako bubeníkovy paličky nahrazené špejlemi, chybějící mikrofon pro Marka Štulíra nebo absence kytarových efektů Michala Kadlece, byla odlehčená verze bicích, na které Tomáš hrál občas jen rukama.

Jarret má od svého posledního pražského koncertu také poměrně změněnou sestavu, za bicími se nastálo usadil již zmiňovaný Tomáš Piala a za klávesami dočasně, než se Vlasta Třešňák vrátí ze studijního pobytu v zahraničí, častý host kapely Marek Ottl. V některých písničkách bylo proto potřeba trochu pozměnit aranže nebo rozložení hlasů (např. Kde je pes zakopán) a některé skladby dočasně nehrají (Nedávno). Ale jinak na koncertě nechyběla snad žádná z oblíbených hitovek od Sto kroků samoty přes When Heroes Go Down až po Venku zuří jaro, jež si za hudebního doprovodu kapely zazpívali všichni v sále. Zaznělo i Havlíkovo Blues pro první řadu, tentokrát věnované nenarozenému potomkovi, který byl Hance opravdu blíž, než nejbližší diváci v sále v čele se zvukařem.

Vzhledem k umístění Balbínky v městské zástavbě bylo potřeba, aby koncert skončil úderem policejní hodiny. Sice měli snahu, ale projít zaplněnou hospůdkou mezi židlemi obsazenými tleskajícím a jásajícím publikem bylo zcela nemožné. Podařilo se jim to až po úplně posledním přídavku, písničce Klíčení, které Hanka zazpívala jen za doprovodu kláves. Ještě poslední úklona, květiny pro zpěvačku a tím skončil báječný, a na nějaký ten čas poslední, koncert Jarretu.

Přejme tedy nastávající mamince ještě jednou hodně štěstí a těšme se, že po její mateřské se Jarret na svých koncertních toulkách brzy zastaví i v hlavním městě.