Křest ohněm aneb Sekvoj opravdu nehoří

Reportáže

Cesta ke květnovému křestnímu koncertu nové desky skupiny Sekvoj Země na obzoru v divadle Na Prádle se začala psát vlastně už před několika roky. Bývalá zpěvačka skupiny Lucka Plecitá zamířila do ciziny a po období bez ženského hlasu se v sestavě objevila Karolína Skalníková. Kapela měla vždy šťastnou ruku při výběru zpěvaček, a ani tato poslední změna nebyla výjimkou. O něco později zvuk Sekvoje oživil banjem, dobrem a mandolínou Mirek Burian. A když se k tomu přidala chuť otců zakladatelů Oldy Dolejše a Pavla Hurta naplno se vrhnout do koncertního i festivalového hudebního dění, bylo jen otázkou času, kdy po několika demo záznamech Sekvoj představí cédéčko nahrané ve své současné sestavě. A ještě bych měl doplnit sestavu skupiny, tak aby byla kompletní, o basáka Pavla Krumphanzla, který si na křtu kromě hraní užíval i svoji roli novopečeného otce.

O tom, že se sál divadla zcela zaplní jsem nepochyboval. Na úvod nastoupila Sekvoj a rozjela Ledovou knajpou první blok svých nejúspěšnějších starších písniček. Přes drobné problémy se zvukem vyšel úvodní blok nakonec nejlépe, ale nepředbíhejme. Následovalo vystoupení vzácného hosta, pražské skupiny Smolaři, která se už 37 let věnuje písničkám. Mé drobné obavy, zda se jim podaří vystoupením úspěšně projít, se ukázaly jako naprosto liché, a tak kapele kromě vyseknutí velké pochvaly dlužím i omluvu za onu počáteční nedůvěru. A tak pro mne jediným rušivým momentem jejich vystoupení byl trvale vrčící odposlech. Mnohý z diváků (a slyšet to bylo i o přestávce) obdivně a udiveně kroutil hlavou nad jejich písničkami, které se stále zpívají, ačkoliv už jen málokdo ví, kdo jim pomohl na svět.

Po přestávce došlo na událost nejočekávanější, samotný křest desky. A nebyl ledajaký! Když se k plechové vaně plné vody a pochodním objevilo na pódiu pro jistotu i několik hasičských aut a minimax, už se dalo tušit, jakým směrem se křest bude ubírat. Sudičkové (a to je správný termín, neb dámy tentokrát zastoupeny nebyly) Emil Makal – Velkej Pinďa ze Smolařů, Karel Cimbura Vidimský, neúnavně stojící za současnými aktivitami Sekvoje, šéfredaktor Folk&Country Michal Jupp Konečný a pacifický Tony Linhart zapálili pochodně, kapelník Olda Dolejš na dlouhých kleštích nad plameny držel nové CD, aby touto jednoduchou metodou prokázal, že sekvoj skutečně nehoří. Po vhození do vaničky kapelník pak ze dna vylovil zcela neporušenou desku, která následně byla vržena do sálu. Křest ohněm se prostě vydařil dokonale. Nelze se v této souvislosti nezmínit o vtipném výstižném moderování nejen křtu, ale i celého koncertu Jerrym Lešnerem a o snad nejsrdečněji přijatém Tondovi Linhartovi, už uzdraveném a ve formě.

Další hudební blok už samozřejmě patřil Sekvoji a písničkám z nové desky. Zdá se, že si teprve svou cestu na výsluní hledají. A tak trošku působilo i vystoupení Sekvoje. Jakoby ne zcela jistě a přesvědčivě. Aby svou novou tvorbu Sekvoj dokázala divákům předložit v celé kráse, jakoby malý krůček chyběl. Přejme si, aby nasazení z pódia se na dalších křtech a vystoupeních i zpod pódia jevilo stejně intenzivní.

Naštěstí natěšené publikum, které se konečně po osmi letech dočkalo nové desky kapely, nadšeně hltalo a vnímalo každý tón.

Sdílet na...

| Více...