Když dozněl potlesk, na jeviště vešla Martina se svým "druhým já" Karolínou Skalníkovou. Zněla Indiánská, Ode zdi ke zdi, starší píseň Možná a jako vždy jedna úplně nová, zatím bez názvu. Postupně se ke kytaře a flétně přidal i saxofon Borise Kubíčka (na albu zní v Bostonském ledovém čaji ve čtvrtek o páté ráno a ve Chvilkovém šansonu), kontrabas Franty Raby (zní na albu na pěti písních) a akordeon Mária Biháriho (zní na čtyřech skladbách). Mário hraje na akordeon skromně a nenápadně, ale nádherně. František Raba patří k nejlepším kontrabasistům, které česká pódia nosí. Stačí jen sledovat jak se Franta s kontrabasem mazlí a hraje si s ním. I to samotné je zážitkem.

Pak se ozval již zmíněný pláč a Žofie přinesla miminko ke křtu. Za kmotra si Martina vybrala pana profesora Křivánka, který jí učí na vysoké škole. Pan profesor se několika větami projevil jako osobnost a "miminku" i jeho "mamince" věnoval svou nádhernou báseň Životopis, kterou jsem vyslechli se zatajeným dechem. Pan profesor popřál své studentce, aby si zachovala svou bezprostřednost, cílevědomost a aby si udržela přátele.

Martina vždy pamatovala ve svých představeních v Akcentu na odměnu pro diváky. Při křtu to nebylo jiné. Mário vylosoval vstupenku s číslem 100 a za smíchu diváků si pro vyhrané album přišel Pája Jindrák, který v prostorách klubu zvučil představení v Klubu Lišák. Jenže Pája je nejen dobrý zvukař, ale i gentleman. Prohlásil, že CD již vlastní a svou výhru postoupil dalšímu vylosovanému. Malý problém ale byl,  zda vylosované číslo číst jako 86 nebo 89, ale nakonec bylo vše vyřízeno k dennímu (vlastně k večernímu) pořádku.

Po vystoupení části kapely KOA se na jeviště vrátila  Martina a doprovázena Matějem Rakem, střídaným Omarem a dalšími muzikanty, kteří se postupně v jednotlivých skladbách přidávali. Na mě snad nejvíce zapůsobila píseň Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno. Za doprovodu kouzelných prstů Františka Raby a Mária Biháriho a tónu saxofonu Borise Kubička mě  svou atmosférou zcela uzemnila.

A pak znovu Martinin "výklad" obrazu Milenci  René Magritta v Jinačím znamení ?do tvarů milenců, již sotva se znali a René Magritte štětcem je halí do cárů lhostejnosti... Ten obraz lze vykládat mnoha způsoby jeden z nich zvolila Martina. Píseň Proboha tě prosím byla doprovázena jen kontrabasem Františka Raby, na CD ji doprovázejí i violy Vítka Sázavského. Po kolikáté už jsem slyšel závěrečný vzlyk ?vždyť jsem ho měla jenom? Omluva za lásku.

A ty se ptáš znělo za doprovodu Matěje Raka a druhý hlas přidala místo Karolíny Žofie Kabelková. Jenže to už byla píseň poslední. Pak už jen přídavek Křížem krážem jen s Karolínou a dvě kytice předané Martinem Kadlecem z Disneybandu.

Co říci na závěr  k "miminku" Martiny Trchové a jeho křtu?  Budu se opakovat, ale ten večer stála na pódiu unavená, ale šťastná mladá žena, které se splnil jeden z jejích životních snů. Asi v tu chvíli Martina zapomněla na všechny problémy spojené s "početím" a přípravou alba, zejména finančního rázu. Výsledek za to stojí. Máme v rukou album mladé, ale už zralé skladatelky, textařky, zpěvačky a kytaristky Martiny Trchové. Tak Šťastnou cestu, Čerstvě natřeno.