|
Znejistěn sobotním lijákem, vyrazil jsem v neděli do léčebny v Bohnicích. Bohnickou léčebnu znám, tedy samozřejmě jako návštěvník kulturních akcí v Divadle za plotem, ale festival Mezi ploty jsem navštívil poprvé. Plné nástupiště autobusů v Holešovicích naznačovala, že o festival je mimořádný zájem. Několik hudebních a divadelních scén znamenalo nepřetržitý přísun kultury a stihnout všechny oblíbence bylo víceméně  nemožné. Tak jsem si v programu vybral, co všechno by se stihnout dalo, a začal "lítat" po léčebně zprava do leva a zase zpátky.
První má štace vedla do Kavárny č. 2. Zde jsem zastihl Mirka Kováříka spolu se studenty gymnázia Jana Škvoreckého a jejich poezii. Poezii nahradilo blues Jana Spáleného a jeho Amatérského Sdružení Profesionálních Hudebník? (ASPM). Nutno podotknout, že ono slůvko "profesionálních" je opravdu trefné, neboť výkony všech zúčastněných byly vskutku prvotřídní. Specialitou této scény byla, jak se na kavárnu sluší a patří, proutěná křesílka a káva.
Se změnou scény přišla i radikální změna stylu. Na hlavní hudební scéně, na louce mezi kostelem a hlavní budovou, vystupovala po Divokém Billovi Anna K. Bill byl zřejmě velmi divoký, neb se Anně K. vůbec nelíbil zvuk, jakým svoji práci prezentoval pan zvukař. V druhé skladbě to došlo tak daleko, že krátce po začátku zpěvačka přerušila píseň a jala se dožadovati kvalitnějšího zvuku. Se slovy: "Jednou jsem viděla Hegerovou přerušit koncert, tak to dělám taky". Zvukař se snažil co mohl a vypadalo to, že se skutečně polepšil. Svým hlasem přišel do duetu podpořit Annu K. Olin Nejezchleba. V jednom kousku se přidal i se svým violoncellem. 
Blížila se šestnáctá hodina, a tak přišel nejvyšší čas na zrychlený přesun na scénu Oáza. Tato část byla skutečně oázou. Poklidná hudba Jaroslava Hutky a Radima Hladíka vystřídala Irenu Budweiserovou, kterou jsem bohužel nestihl.
Abych měl alespoň částečný přehled o všech hudebních scénách, vyrazil jsem na scénu která se jmenovala Hudební II (Létající cirkus). Zde se od 15,30 střídaly kapely, "motající se" okolo Hudby Praha. Pány Pospíšila a Zatloukala nahradil Echt! a později Divoký srdce. Příjemně znějící bigboš.
Poslední blok účinkujících měl na většině scén začínat v 18,00. A zde nastal pro mě osobně největší střet. Na Oáze Dan Bárta a Illustratosphere a na Hudební II Hudba Praha. Jelikož na Hudební II byl skluz cca 20 - 30 minut a dle posledních zpráv na Oáze žádný, vyrazil jsem na Oázu. Když jsem tam dorazil, hrál ještě Milan Svoboda quartet. Hráli pěkně, to se jim upřít nedá, nicméně já přišel na Bártu. Když lehce po 18,15 pánové dohráli, věřil jsem že Illustratosphere jsou profíci a budou to mít nadrátovaný rychle, já si je poslechnu a budu doufat, že stihnu i kus Hudby Praha. Bohužel Dan Bárta se svým ansamblem nastoupil v 18,50. Nechci a nemůžu nikomu ubírat právo na pořádné nazvučení, ale třicet pět minut mi připadá dost, nehledě na to, že dobrých deset minut nebyla na pódiu ani noha. Kdo nezná Dana z výše zmíněného projektu,  ale pouze z muzikálů a skupin JAR a Alice, byl překvapen. Pohodový jazzík nejen z jejich dosud jediného alba, ale i nějaké novinky se nesly klidným podvečerem a já věděl, že na Hudbu Praha už nepoběžím. Hudbu Praha jsem chtěl slyšet ze dvou důvodů. Prvním je, že se mi jejich muzika líbí a druhým je zajímavost, že v ní účinkují dvě zpěvačky které vzešly z folku (a jedna se ho stále drží). Tou první a starší je Jarmila Jamajka Koblicová (Máci, Verumka) a druhou je flétnistka, zpěvačka a na pódiu opora Martiny Trchové, Karolína Skalníková.
Navzdory vedru, davům lidí a častým přesunům se mi festival líbil a stálo za to strávit tam půl dne. Snad jediné, co jsem nepochopil, byl začátek festivalu - oba dny až v 13,00. Myslím, že návštěvníci by přišli i dříve. Čím mne velmi mile pořadatelé překvapili, bylo pivo. Vím, že to zní divně, ale je to tak. Pokud jsem dobře koukal, tak jediné co se čepovalo bylo nealkoholické pivo Radegast za dvacku. V tom horku pít "normální" alkoholické, tak by asi většina návštěvníků skončila v místní protialkoholické léčebně.
Sdílet na...
|
