Nezmari - Slaný, Divadelní klub Dividýlka

01.10.1999 Nezmari - Slaný, Divadelní klub Dividýlka (Šaolín)

Dálnice je dobrá věc. Obzvláště když člověk pospíchá. Já jsem ten pátek pospíchal tak středně hodně a prokousával se přitom línou mlhou, hustou jak mlíko a možná ještě víc. Ze tmy se pak na mě nakonec nevynořil rybníček Brčálník, nýbrž značka B 38a se strohým nápisem Slaný. Časoprostorový manévr se tedy kupodivu zdařil a já jsem po menším kufrování dokonce našel i vytoužený divadelní klub. Internetoví mravenečci mi totiž z hlubin internetových kabelů prozradili, že tu dnes, tedy 5. listopadu, mají účinkovat nějací Nezmaři. A bylo to tak.

Máme plno, hlásila mi už od dveří paní pokladní. Když ale zahlédla můj zkroušený obličej a jakousi pochybnou průkazku, dodala: ale však vy se někam vejdete. Vešel jsem se do předposlední řady a jemným dotazem u kolemsedících jsem zjistil, že to právě začalo. Nezmaři zářili ve světle lamp a já marně přemýšlel, kdy jsem naposled viděl jejich celý koncert. Mezitím kolem mě prosvištěly první tři songy, vesměs z posledního alba. První dojem jsem měl tedy za sebou. Profesionalita, nikoli banalita a dříve než jindy jsem pocítil jakousi záměrnou afektovanost vokálů. Všiml jsem si toho už v televizní Zahradě. A na diváky to působí, poslouchali, ani nedutali.

Po prvním náporu přišlo trochu uvolnění. Pánové se nám tradičně trochu rozpovídali a zcela nenásilnou formou si získali posluchače na svojí stranu. Mimochodem prozradili i stručnou historii písně Mary Margaret, kterou Pavlína Jíšová nahrála na svojí sólovku s Druhou Trávou. Robert Křesťan prý tehdy přinesl text přímo do studia v momentě, kdy nahrávací frekvence už končila. Pavlíně tedy nezbylo nic jiného, než ji na desku nazpívat z fleku napoprvé. A tenkrát, stejně jako dnes, to zvládla na jedničku. Poklidný proud nezmařích songů, starých i nových, se na nás pak hrnul vesele dál, byv na malý moment přerušen vokální exhibicí jinak na zpěv strohého kontrabasisty Jima Drengubáka. Vám, kteří jste ještě neslyšeli jeho protestsong Temelín, bych ho chtěl srdečně doporučit. Stejně tak silný zážitek bylo sólové vystoupení Pavlíny Jíšové v písni Jeruzalém ze zlata, při které se sama doprovázela na klasickou kytaru. Hraje na ni teprve rok, ale páni kytaristé, třeste se!

Nesluší se zase prozrazovat perličky z celého koncertu, proto bych na závěr jen uvedl, že poslední píseň zpíval sborem snad celý Slaný, a že všichni diváci odcházeli domů vyloženě spokojeni. Nezmaři prostě umí. Myslím, že je to jedna z mála našich kapel, které ještě vědí, jak má vypadat takzvaný komponovaný pořad. Vím, slovo "komponovaný" zní poněkud totalitně, ale věřte, že jsem ho sem naklep´ v tom nejlepším slova smyslu. No vždyť se běžte přesvědčit. Příležitostí teď při podzimní šňůře Nezmarů máte víc než dost a když to nestihnete, tak na jaře je taky den...

Sdílet na...

| Více...