Ale vraťme se zpět k Démovi a Michalovi Röhrichovi, hlavním a jediným členům dua Démophobia. Tito pánové spolupracují již nějaký ten pátek (jsou to kolegové ze skupiny Znouzectnost) a na jejich vystupování je to samozřejmě znát. Oba působí velmi přirozeným a sympatickým dojmem. Již při zahájení samotného koncertu navozují svým nenuceným chováním a přístupem k posluchačům příjemně přátelskou atmosféru, která se však nerozplyne spolu se závěrečným potleskem, ale její určité procento v člověku zůstává napořád. Jak velké je, to záleží na tom, jak moc se mu koncert líbil. Kromě příjemné atmosféry nelze samozřejmě opomenout také smysl pro humor, kterým jsou protkány snad veškeré texty Démophobie, a kterým muzikanti nešetří ani v přestávkách mezi jednotlivými písněmi. Ačkoliv se některé verše mohou zdát na první poslech neumělé, na druhý v nich objevíme ironii a vtip, jež byly s největší pravděpodobností jejich hlavním motivem. A když si k tomu ještě přidáme onen "seriózní" styl přednesu Démy a Michala, museli bychom být z kamene, abychom se nerozplakali. Smíchy.
Byl by hřích alespoň slovem se nezmínit také o hudebních nástrojích, na které umělci v průběhu večera hráli, roztodivné zvuky vyluzovali a tím se také doprovázeli - kromě akustické kytary to byla například indonéská flétna, dětská trumpetka a další.
Co se týče výběru písní, kterými Démophobia bezmála dvě hodiny obšťastňovala publikum, ten byl pestrý. Zahrnoval tvorbu jak z prvního alba "Plzeňské pověsti, písně a jiné plísně" (1995), za všechny jmenujme "Totální epos o Radoušovi", tak i z ostatních dvou, na kterých už Déma spolupracoval s Michalem Röhrichem - "Vycpávky" (1999), z nichž pocházela například "Sirka" nebo "Children song" a nejnovější album "Mlýnek" z roku 2007, které bylo hlavním zdrojem repertoáru toho večera. Zádumčivý "Zádumčivý song", milostná "V cukrárně Pod žabkou" nebo veselá "Plzeňská" - každý posluchač si přišel na své! A kdo ne, tak si na to přijde někdy příště, protože jeden koncert Démophobie nikdy nestačí!