|
Ve dnech 13.- 15. června 2003 se v Děhylově u Ostravy konal 1. ročník hudebního festivalu "Za vodou". Málo co ovšem nasvědčovalo tomu, že se akce koná poprvé. Mladí tvůrčí lidé, seskupení kolem kapely Douda Band, zorganizovali multižánrovou hudební přehlídku (v programu se uvádí blues- folk- country- beat) v malebném prostředí u řeky, v areálu loděnice. Volné chvíle mohli návštěvníci strávit koupáním v nedaleké přehradě nebo projížďkou na koních. Ředitelem festivalu je Jiří Zapletal, o technickou stránku věci se postaral Pavel Kareš, kapely i diváci si pochvalovali výborný zvuk- zásluha zvukaře Franty Petříka, nesmíme zapomenout na velkou skupinu dobrovolných pomocníků v čele s již zmíněným Douda Bandem. Vyzdvihnout bych chtěla práci dramaturgyně- Aleny Kučerové, díky níž nebude podle mého názoru první ročník zároveň ročníkem posledním. Alena vybrala kapely různých žánrů, kapely profesionální, všeobecně známé i kapely mladé, začínající. To má velký vliv na skladbu publika. Ne každý, kdo se přišel podívat na Mňágu a Ždorp a Ivana Mládka, zná například Poupata nebo Jumping Drums. Navíc, každá kapela měla dostatečný prostor pro svou prezentaci- vždy něco kolem hodiny. Diváci si tak měli možnost vychutnat písně svých oblíbenců, ale také poznat interprety nové, a to i z jiných žánrů. A v tom vidím velký přínos tohoto festivalu. Počet diváků nebyl nijak vysoký (odhaduji do dvou tisíc ve "špičce"), ale na to, že je to menší festival a konal se poprvé, mohou být organizátoři spokojení. Takových přehlídek na Ostravsku moc není a díky účasti známých kapel přijedou příště určitě i přespolní. O diváky bylo slušně postaráno- dost stánků s levným občerstvením, místo na stanování hned vedle areálu a kromě Toi Toi i dva "kamenné záchody". O muzikanty se pořadatelé starali ve V. I. P. stanu. Festival byl zahájen v pátek v šest hodin večer vystoupením Old blues company, uskupením mladých hudebníků, kteří nám nabídli své debutové CD. Následovala Jablkoň, která nám také přivezla novou desku- Cestující v noci, vyšla v květnu. V březnu vyšla deska starších, dosud nevydaných písní. Pepa Streichl, legendární ostravský písničkář a bluesman, pověstný svým kloboukem a harmonikou začal po několikaleté pauze znovu koncertovat teprve před časem, ale vůbec to na jeho výkonu nebylo znát. Stihl už dokonce vydat i novou desku. O vyvrcholení večera se postarala Mňága a Žďorp s frontmanem Petrem Fialou, která jako první konečně roztancovala publikum a noc se mohla rozjet naplno.Ráno jsme se ale museli z nočního veselí rychle vzpamatovat, protože sobotní program začínal již v 11 hodin koncertem ostravských Skiblu, kteří diváky probudili živelným provedením cover verzí různých hitů. Jumping Drums- to je Ivo Batoušek (bubeník Happy to Meet a bývalý bubeník Douda Bandu) a tři mladí lidé z jeho bubenické školy. U této kapely se nedočkáme ničeho jiného než bubnování- nejedná se ovšem o bezduché mlácení do bubnů, ale o symbiózu bicích nástrojů (bicí, bonga, perkuse atd.) a hlavně o pořádný nářez. BG styl hraje klasický bluegrass a patří v tomto žánru ke špičce nejen v domovském ostravském kraji. Vydal dvě alba, zpívá česky i anglicky a jeho kapelníkem je Libor Čenda Cenek, též moderátor festivalu. Mladá kapela Douda Band disponuje kromě svého talentu k pořádání různých festivalů také talentem hudebním- loni získala Portu, letos druhé místo na Moravském vrabci. Také zpěvačka Zuzka Teichmannová sbírá ocenění. Jejich tvorba spadá do rámce folkrocku až folklóru (tři kytary, housle, bicí). Poupata, která přijela až z Pardubic, předvedla na svou úroveň průměrný výkon, ale jejich klasicky folkové písně měly u publika úspěch. Majerovy brzdové tabulky vtáhly posluchače do magie svých písní. Jejich tvorba by se dala zařadit do žánru alternativní rock, ale je natolik specifická a originální, že to posoudit musíte stejně sami. Hlavní osobností kapely, která vznikla na pomezí let 1984 a 1985, je Petr Linhart. Zpěvaččin hlas mi trochu připomíná hlas Hanky Ulrychové. Jejich poslední album se jmenuje Ryba ryb. Tom Kočko a orchestr je již zavedená kapela, která má za sebou čtyři vydaná CD. Jejich tvorba se věnuje výhradně folklóru, zejména beskydským a valašským písním. Mnohé z jejich písní jsou zhudebněnými básněmi Ladislava Nezdařila. Písničkář Luboš Pospíšil, kterému nedávno vyšel výběr jeho největších hitů, nás svými zádumčivými písněmi ponořil do melancholické nálady. Robert Křesťan přijel se svou doprovodnou kapelou- Luboš Malina, Luboš Novotný, Martin Ledvina a Petr Vavřík- a stal se také kmotrem festivalu, kterému popřál, aby se dočkal i druhého ročníku. Potom nás už zaplavoval vlnou pocitů linoucích se z jeho písní. Začal osvědčenými trháky, ale postupně přecházel k písním méně ohraným, což mě potěšilo. Vladimír Merta hrál také jak písně starší i písně nové, ve kterých se stále věnuje kritice společnosti a stále vtahuje mnoho lidí do zvláštní atmosféry svého projevu. Zuzanu Navarovou a její skupinu KOA bych bez nadsázky nazvala vrcholem večera. Profesionalita ze Zuzany i celé kapely přímo vyzařuje a přitom to nejsou písničky určené jen pro úzký okruh posluchačů. Tentokrát nám kapela předvedla hlavně písně rómské, ale i mnohé další. AG flek nám opět připomněl, že má stále své místo v "první lize", z muzikantů vyzařovala pohoda, komunikovali s diváky a připravili divákům krásný hudební zážitek. Finišující Ivan Mládek a jeho Banjo Band publikum tradičně rozesmál a rozdováděl, písničky prokládal různými scénkami, ve kterých figurovala Lenka Plačková. Jako první jsme si v neděli měli možnost poslechnout ostravské Tempo di vlak, ryze trampskou kapelu, která v poslední době získává jednu cenu za druhou, včetně objevu roku v anketě Zlaté klíče. Kapela Blaf, pocházející z Jablunkova, má ve svém repertoáru výhradně písně v gorolském nářečí. Hrají je v bluegrassovém stylu a mají za sebou již tři desky. Program pokračoval koncertem mladé místní kapely Tygrasz, která si svým svěžím projevem získala doruda rozpálené diváky- po celý festival jsme odolávali tropickému vedru. Písničkář Pavel Dobeš, stejně jako později hrající Karel Plíhal, nezklamal své fanoušky a jistě i rozšířil jejich počet. Oba zahráli písně vybrané z různých období své tvorby, Karel Plíhal samozřejmě přidal i své originální básně. Cymbelín z Uherského Hradiště, držitel Krtečka a Moravského vrabce, je kapelou již uznávanou, přirovnávanou mnoha kritiky k bratrům Ebenům, jejich tvorba je však velmi specifická a získává si další posluchače. Potěšil mě koncert Radůzy, myslím, že prostor i publikum jí sedlo a předvedla výkon charakteristický její oddaností k písničkám a jejich procítěním. V květnu vydala své již druhé CD (první se jmenovalo Andělové z nebe), opět pod záštitou Zuzany Navarové, s názvem Při mně stůj. Radůziny písničky obsahují vlivy folku, šansonu a folklóru a doprovází se na akordeon a kytaru. Vokální kapela Sluníčko předvedla své intwerpretace známých hitů, následoval již zmíněny Karel Plíhal a celý festival zakončil folklórní Hradišťan.Dlužno dodat, že koncerty probíhaly na dvou scénách, ne souběžně, diváci se stěhovali, a tím pádem se na pódiích mohl vystřídat větší počet kapel- to také přičítám ke kladům festivalu. Moderátory akce byli Libor Čenda Cenek a Josef Mlok Grim. Průvodní slovo mělo dobrou úroveň, nebylo trapné, obsahovalo důležité informace, moderátoři se zbytečně nepředváděli, zkrátka, někteří jejich kolegové věnující se průvodnímu slovu na mnohem známějších festivalech, se od nich mají co učit (ač oni samotní také nejsou zrovna nováčci). Jen málo festivalů má šanci dožít se svého druhého ročníku, ale tento festival má určitě díky svým kvalitám šance uskutečnit nejen druhý ročník, ale i mnoho dalších. Takže, nezapomeňte, příští rok jsme Za vodou!
Sdílet na...
|
