| 19.08.2003 Prvních pet dnu Prázdnin v Telci (Petr Kari Karas) |
 |
| Reportáže | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Dovolte mi, abych zveřejnil pozdě, ale přece, mých pár dojmů z prvních pěti dnů na jednom nejpohodovějším festivalu - Prázdnin v Telči. Do Telče jsem dorazil už v pátek 1.8. a bez předchozího plánu jsme si koupil lístek za 250 Kč na zahajovací koncert. Ten měl začít, stejně jako následující dny, v 19:30 na zámku. Během čekání u zavřené brány prošel z hořejška náměstí na zámek průvod orientálně oblečených individuí, který už předem dával vědět, v jakém duchu se dnešní večer ponese. Při vstupu na nádvoří jsem zřel, že na koncert je připravena stolová úprava. Na stolech byly položeny různé pochutiny. Vyhledal jsem volné místo a čekal. Zahajovací koncert zahájila skupina Maraca hrající wordmusic. Ve změti tónů mě zaujaly housle Gabriely Plíškové a didgeridoo Roberta Prokopa, který taky obsluhoval sampler. Během jejich vystoupení se kolem stolu míhaly pěkná děvčata doplňující obsah na stole. Po čase vyměřeném Marace jsme se přesunuli do zahrady, kde plápolaly ohně a probíhala výstava soch tesaných ze dřeva. Na pódiu hráli Irena a Vojta Havlovi s jejich hostem z Ameriky Michaelem Deliou. Jejich hudba by se asi nejvíc hodila do čajovny. V pološeru to bylo kouzelný. Také zde byl stan, kde jsme se mohli zadarmo občerstvit šálkem čaje či kávy. Mezitím se na nádvoří připravoval vrchol večera - Čankišou. Zkusím těm co je neznají alespoň přiblížit jejich tvorbu. Hrají hudbu smyšleného národa jednonohých lidu Čanki. Zpívají samozřejmě čakšti. V repertoáru mají taky - jestli se nemýlím - Mongolskou lidovou "Denséju" (snad to píšu správně), kterou nemoli vynechat. Při jejich vystoupení se na pódiu a pod ním vlnily tanečnice ze sdružení Rachatlukum provozující orientální tance. Při jedné z jejich písní se na balkóně nad pódiem spustila jiskrná smršť. Nádhera. Po svém bloku každý "Čankšoumen" vzal buben a odvedli nás zas do zahrady, kde za jejich bubnování byl odpálen velkolepý ohňostroj. Po něm byl konec. Po koncertě jsem šel na tábořiště na zimáku, kde jsme bydlel a hráli - jak se na první večer či noc sluší - až dlouho do rána. Druhý den začala produkce už v 17 hodin na Kocouří scéně na náměstí. Hrál tam Martin Sýkora a spol. Já jsem horko při jejich vystoupení přečkal v čajovně v Domě dětí za scénou a poslouchal jsem je skrz otevřené okno. Asi už půl hodiny před otevření bran zámku dávalo množství lidí tušit oblíbenost dnes vystoupivších skupin. Před zahájením koncertu se na obloze objevily hrozivě vypadající mraky ze kterých začalo pršet. Mezitím Medvěd vyzval lidi, kteří mají deštník, aby vystoupily na pódium a chránila před kapkami hudební nástroje. Ivoš Cicvárek komentoval tento počin slovy, že si do kláves jednou vylil čaj a nic se jim nestalo. Po přeháňce se začalo. První vystoupil již zmiňovaný Ivo Cicvárek s Okem. Abych řekl pravdu, jejich hudbu zrovna dvakrát nemusím, ale chápu lidi, kterým se líbí. Jako druzí vystoupila má oblíbená skupina Jarret. Jelikož jsem je viděl poprvé od doby odchodu Bohumila Vašáka, tak jsem byl zvědav, jak se s touto ztrátou vyrovnají. Překvapili mě. Některé písně trochu přearanžovali a některé Bohumilovy pěvecké posty převzal bubeník Jan Noha, který ho docela dobře zastoupil. Jen v písni "Neřeknu ne" mu trochu nevystačil jeho hlasový rozsah. Jinak s výborným zpěvem Hanky Skřivánkové a historkami Marka Štulíra mi jejich vystoupení uteklo jako voda. Na závěr vystoupila Zuzana Navarová se skupinou Koa. U lidí měli veliký ohlas, tak museli několikrát přidávat. Třetí den jsem zase horko při vystoupení na Kocouru přečkal v čajovně. Hráli Drive a Jarabáci. Hlavní koncert začal Disneyband (Věra Soukupová a Martin Tkadlec - bratr Michala z Jarretu) s fragmentem Jarretu, který se sem tam objevil na pódiu. Po nich nastoupily dvě violoncellistky říkající si Tara Fuki, který zrovna přijeli ze svého evropského turné. Většinou zpívají polsky, ale měli jsme možnost v jedné písni uslyšet češtinu. Čemu bych je přirovnal? Asi k velmi něžné Apokaliptice. Na konec večera vystoupil Cimbal Classic. Co o nich psát, když je všichni znáte? Kvalita prostě a jednoduše zaručena. Po hlavním koncertu jsem se vypravil do Seminářské zahrady, kde probíhalo nocturno s Radůzou. Tato mladá písničkářka hrála většinou na akordeon, který střídala s kytarou. Uchvátil mě její hlas, který dokázala přepnout z hospodských chrapláků do něžných poloh. Kdo ji nebo o ni ještě nikdy neslyšel, měl by to co nejrychleji napravit. Vsadím se, o co chcete, že o ní ještě v budoucnosti uslyšíme. V pondělí začal na Kocouru Drazda band. Já, jak jinak, jsem přečkal horko v čajovně. Na hlavní koncert jsem dnes z finančních důvodů nešel. Hrát tam měl Žalman s spol., Lenka Slabá, Katherina Wheatley a Susan Crowe. Po hlavním koncertu bylo Nocturno se skupinou Pod Černý vrch. Pátý den jsem si Kocoura nemohl nechat ujít. Začala skupina Markéta a Lazarové v nástrojovém obsazení kontrabas, housle a kytara. Poprvé jsem je viděl letos na Folkové Růži. Pěkný hlasy, hudba a texty. Po nich vystoupilo Šantré. Jako Markétu a Lazary jsem je taky poprvé viděl letos na Růži a hned mě zaujali. Tato skupina je zajímavým dokladem toho, že i s minimem nástrojů (kytara, baskytara a ženský hlas) se dá vyloudit příjemně pěkná a zajímavá hudba. Potěšili mě. Kdo ještě neslyšel žádnou z těchto dvou skupin, o hodně přišel. Po nich nastoupila na pódium zajímavá slovenská písničkářka hrající své písně. Bohužel její jméno si nepamatuji, což mě velice mrzí. Večer se ještě objevila na hlavním koncertu, ale nepředbíhejme. Už od počátku tvoření fronty před zámkem bylo jasné, že dnešní koncert nebude mít takovou návštěvnost jako všechny předchozí. První vystoupivší skupinou byla Muziga, která nám zapěla a zahrála lidové písně. Překvapili mě. Bylo to pěkný. Po nich vystoupila s několika písněmi již zmiňovaná slovenská písničkářka. Zaslouženě musela přídat. Pak se na pódiu objevil hlavní chod večera v podání kapely Jablkoň, která střídala večerem "blbinky" typu "Baba Aga" či "Popí rondo" s něžnými písněmi z jejich písničkových alb. Po pár písních uvedl Michal Němec sólistu Národního divadla Vratislava Kříže s harfistkou Lídií Härtelovou. Ti si do ticha, kde by byl slyšet i špendlík spadnuvší na zem, vystřihli pár klasických árií. Nádhera. Pak opět nastoupil Jablkoň. V jedné z jejich písní zas pozvali na pódium Vratislava Kříže, který začal písní "Kdo pak nám zazpívá?" a na to navázal Jablkoň s nářezem za který by se nemusela stydět žádná z hardrockových či jiných kapel hrající pochybný žánr. Po písni zas navázal operní pěvec, který to uzavřel arií "Kdopak nám zazpívá takovou písničku, takovou ryzí člověčinu? ." Během večera si ho ještě přizvali na píseň "Pět policajtů". Byla to nádhera. V načnutém večeru jsem pokračoval na nádvoří před sklepem, kde probíhalo Nocturno s Vladimírem Mišíkem, kterého doprovázel na elektrické housle Honza Hrubý. Zahráli nám jak hity "Variace na renesanční téma" či "Stříhali dohola malého chlapečka", tak i písně mě neznámé. Bylo to pěkný. Další den, ještě než jsem odjel domu, jsem si šel zahrát volejbal za Vana team. Hádejte kdo byl poslední? Poté osprchovat a hurá na stopa. Co říci na závěr? Pěkný festival v pěkném městě s příjemnými lidmi a dobrým studeným pivem. Jen mě mrzí, že jsem tam nemohl být po celou dobu jeho trvání. Snad někdy v budoucnu. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||
