Tece víno, tece - aneb opoždená fotoreportáž z 11. rocníku Žalmanova folkového Kyjova

Reportáže

Letošnímu postjubilejnímu ročníku přálo počasí mnohem víc, než loňskému, totálně zmoklému, kulatému. Pár přeháněk diváky neodradilo a letní kino se po loňském smutném poloprázdnu pochlubilo slušnou účastí. Taky byl důvod, vlastně hned dva. Ale popořádku.

Úderem osmnácté hodiny uvedl Vašek Souček dvojici Wabi Daněk - Miloš Dvořáček. Ti ihned upozornili na velice omezený čas, jelikož v půl deváté už měli hrát v Hradci na výročním ohni, proto se moc s přídavky počítat nedalo. Nicméně nechyběl obvyklý repertoár, včetně Indiánské, kterou Miloš Dvořáček v mezihře obohatil o úmrtní píseň indiána Povolené Géčko.

Přístav reprezentoval brněnskou trampskou scénu. I když kapela se začala tvořit před 10 lety, za dobu své existence už získala pár portovních sošek. Jejich hlasy souzněly hezky. Věkovým průměrem i popularitou patří zatím spíš k budoucím nadějím koncertních pódií.

Od prvních tónů kytary Honzy Brože, kapelníka Devítky, už všichni přítomní napjatě očekávali jeden z důležitých okamžiků letošního festivalu: křest CD Chat, tentokrát bez plyšákové smrště, ačkoliv fanklub byl i zde zastoupen téměř stejně mohutně jako na Zahradě. Role kmotra se ujal pan starosta. Recitál zahrnul vše, od nejnovějších (Měsíc vlků, titulní Chat) až po nejstarší hity (Julie a Romeo, Přišel jsi z dálky).

Oficiální slavnostní zahájení, pod krycím názvem Zdravice zasloužilých matadorů, se dle letitého zvyku konalo kolem osmé. Diváky zdravili a na zdar festivalu připili: opět pan starosta (bývalý jako zakladatel i nynější), Žalman, který festivalu propůjčil jméno, vrchní pořadatel František Linhárek a hlavní sponzor a dodavatel vína (jižní Morava se nezapře) Míla Horáček. Hned poté, jako obvykle, následoval vítěz Folkového kvítku. Již druhým rokem jsme si mohli vychutnat zvučný hlas mladičké Veroniky Polívkové.

Jméno kláštereckého písničkáře Pepy Štrosse pro mne doteď znamenalo pouze pár písní známých kapel (třeba Grand Canyon, Bláznivej den). Prvním živým vystoupením mě dostal, jako majitelka dvou puberťáků jsem dokonale ocenila zvláště mile vtipné mezipísničkové historky ze životů jeho početných ratolestí.

Třetí velká příležitost k přípitku nastala po půl desáté. Opět se křtilo, tentokrát CD Hlína, barvy a slova. Poetické texty Karla Plotěného zhudebnil Petr Novotný (nebavič z kapely Žalman a Spol, samozřejmě, nikoli novácký rádobybavič) a 18 písní nejrůznějších žánrů, od folku přes blues, hip-hop až k dechovce, nazpívala řada známých interpretů. Projektu se zúčastnili všichni z kapel Žalman a Spol i Devítka, někteří členové Přístavu, Poutníků, Wabi Daněk, Luboš Javůrek a další. Původně mělo jít jen o dárek k padesátinám, ale nakonec vzniklo zcela regulérní a zajímavé album. Pár písní nám bylo představeno na halfplayback, jelikož všichni studioví hudebníci by se těžko sešli a secvičili. Největší bomba bloku? Píseň Hraje muzika. V raperském či hip-hopovém hávu (tyhle styly moc nesleduju, takže nevím, k čemu to přiřadit) se ve shodě s melodií objevili i účinkující a lidi smíchy málem spadli ze sedadel - schválně, rozeznáte v těch ošátkovaných a ořetězených zjevech členy Devítky, Přístavu a Žalman a Spol? Kdo neviděl, nepochopí.

Pořádná country okoření každý festival, a proto nemohli chybět Poutníci. Jelikož jsou ještě pořád bez Zdeňka Kaliny, do obvyklého počtu pěti je v jedné písni (Voda, také z výše uvedeného CD) doplnil na basu Petr Novotný. Jinak, samozřejmě, odehráli ve čtyřech spoustu skvělé muziky. Své klasické oblíbené (Hotel Hillary) i ty novější z loňského CD (Šifra mistra Leonarda).

Bez "domovské" kapely Žalman a Spol by to ani nešlo! Také už jsme se na ně těšili. Že Žalman spouští déšť je obecně známo, a tudíž nás to nemohlo zaskočit. Ani jeho tvrzení, že už určitě nezaprší, protože z pódia je vidět nádherný měsíc, se nevyplnilo. Ale zas tolik mokra nebylo, abychom si nemohli vychutnat starší (z těch mě těší zejména Čekej, malá Gréto, která vyšla pouze na LP Jantarová země, na CD už, žel není) i novější až k závěrečnému Tymiánu a Sbohem lásko, to vše proloženo veselým povídáním či vysvětlivkami textů. Většinou je obsah písně shrnut do poznatku, že ona ho miluje a on o tom neví.

K jižní Moravě, tedy i Kyjovu, si každý automaticky asociuje nejen víno, ale i folklór. Zde ho představoval soubor z nejpovolanějších - Hradišťan. Cimbálovku s primášem Jurou Pavlicou snad ani netřeba představovat. Závěr večera připadl libereckému Jarretu, který po neblahých zkušenostech z předešlého zdejšího vystoupení přijížděl s nejčernějšími obavami. Pravda, "syndrom Kyjov" (jak katastrofy hbitě pojmenoval Marek Štulír) se trochu projevil v občas stávkujících klávesách a base, či nuceném odskoku nastávající maminky, ale jinak se zakončení rozhodně povedlo. Zastupující zastupoval důstojně a doufejme, že jeho náhradník také. Abych to objasnila: Klávesista Michal Vlasta Třešňák se v inkriminovaný den účastnil svatby jako svědek, proto jej nahradil Marek Ottl, který s kapelou víckrát účinkoval a znal repertoár. Ovšem ten zas měl vystupovat zcela jinde se svojí kapelou a tudíž si také musel sehnat náhradníka. Vše nakonec dobře dopadlo. Diváci byli též pozváni na další koncert Jarretu do Telče, kde se chystala pod stejným jménem vystoupit zcela jiná sestava. Zbylo jen dozpívat, dopít a těšit se na další ročník.


Devítka hrající...	Devítka křtící svůj Chat...

Veronika Polívková	Pepa Štross

Křest CD Petra Novotného a Karla Plotěného - Hlína, barvy a slova	A "Hlína, barvy a slova" v akci

Poutníci	Žalman a spol.

Hradišťan	A na závěr Jarret