"Projevil jsi zájem, tak na! Tam u nás to má stejně každý druhý," řekl mi letos v létě jeden kamarád a s těmi slovy mi předal dvě úhledně vypálená CD s popisky "Hodovnice" a "Ondráš". Teprve doma jsem zjistil, jakého pokladu se mi dostalo a jak úchvatnou hudbu Orchestr Tomáše Kočka provozuje. Na internetu jsem si nalezl, kdy Orchestr hraje v Praze. Z tohoto setkání vznikl už jeden krátký článek v podobě rozhovoru. Teď se hodlám věnovat hudbě samotné a jako výchozí bod si určím zážitek z koncertu v Deltě 20. 10. 2005.

Jistě není nutné Tomášovu hudbu nějak rozvláčně popisovat, přesto některá základní fakta o Orchestru by chybět neměla. Tomáš Kočko se do širšího povědomí dostal s písněmi vzniklými z básní Ladislava Nezdařila, pro něž je typický valašský dialekt a lidové náměty. Jako doprovod si Tomáš založil Orchestr, který v současné době tvoří Tomáš Kočko (kytara, mandolína, koncovka, zpěv), Helenka Macháčková (zobcové flétny, housle, vokály), Libuška Černá (viola, housle, vokály), Petr "Tfaroch" Hladík (perkuse), Kamil "Medvěd" Tománek (kontrabas, vokály) a Michaela Lipárová (cimbál a zpěv). Poslední jmenovaná na koncertu v Deltě nevystupovala, místo ní hrála Bronislava Dočkalová.

Orchestr má na svém kontě několik desek: Horní chlapci (Indies 1999), Do kamene tesané aneb Ondráš (Indies 2000), Hodovnice (Indies 2001), Sadné zrno (TKA 2002) a Do tanca (Indies 2003). Kromě jiného Tomáš Kočko ve spolupráci s Těšínským divadlem napsal hudbu k divadelním hrám Těšínské niebo (písně Jarka Nohavici tak získaly nové rozměry - jazykový a aranžerský) a v současné době je zpracován i příběh beskydského zbojníka Ondráše ve hře Ondraszek - pan Lysej gury, který obsahuje písně známé z Tomášových nahrávek, avšak v polštině.

Tomášovi budiž přidáno k dobru, že začátek koncertu oddálil o půl hodiny, neb čekal na poslední autobusy, které se do tohoto Bohem zapomenutého kouta města dostávaly velmi krkolomně. První píseň přišel zahrát Tomáš prakticky sám. Nenápadným a relativně tichým úvodem v podobě písně Staré koně od pana Nezdařila uvedl celý koncert do lehce melancholické nálady. S další nezdařilovkou Hučí hora podzimně ladil k písni první. Než měl na scéně Orchestr předvést hudební peklo, musela zaznít ještě píseň Formani.

S moravskou lidovkou Stojí kostel kamenný jejich vystoupení pokračovalo. Pevný rytmus kytary a radost z hraní v očích do mne vstupovaly a zase vycházely v podobě kývavých pohybů mého těla doplněných o klapot podrážek mých polobotek. Tak jsem si užíval balady o zbojníkovi Ondrášovi i taneční lidové písně z poslední desky Do tanca (Hrajte, že mi hrajte, Do tanca apod.), stejně jako písně plněné pohanskými zvyky (třeba Beltine nebo Morena).

Zvláštního uznání z mé strany se dostalo písním, které jakoby vybočovaly z řady Tomášovy dílny. A nebylo to pro lepší text nebo aranž - jen nevím, čím si mne Svatojan a V javorových horách opravdu získaly. Ta prvá možná pro silný melodický základ refrénu i sloky a ta druhá snad příběhem. No, představte si tu romantiku, když vám láme vaz padající strom a doplňuje tak pevný stisk náručí vaší "milky" (a nemyslím tím čokoládu) ve chvíli dosažení milostného vrcholu. A za tím vším na pozadí se velebí velehory. Na CD Hodovnice jsou tyto dvě písně velmi vtipně seřazeny hned za sebe, k mé radosti - přirozeně. Nebo v lašském nářečí zpívaná píseň Zbojnický zvrtek, o níž mohu klidně tvrdit cosi o moravské podobě hip-hopu. S ní se Tomáš i Orchestr oficiálně rozloučili, ale publikum se ještě loučit nechtělo. Tak přišel čas na dva přídavky, mezi nimiž samozřejmě nechyběl aktuální hit Ti koberští synci.

Pro fanoušky, kteří se již nemohou dočkat další chystané desky, mám jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Ta špatná jest, že datum vydání nového kompaktu bylo odloženo na květen. A ta dobrá: v příštím roce nás Orchestr zavalí hned dvěma deskami. V únoru by totiž měla vyjít nahrávka ke hře Ondraszek - pan Lysej gury, a tak porce moravského energického akusticky bigbítovaného folklóru bude přece jen větší.