V letadle - prestrižení pupecní šnury

Cestu na "přestřižení pupeční šňůry" druhého CD Ivo Cicvárka a jeho OKA jsem plánovala hodně dlouho dopředu - a potvrdilo se, že jsem udělala dobře. Odměnou těm, kdo se rozhodli krásný májový večer prožít raději v Sále Bedřicha Bakaly v Brně, byly bezmála tři hodiny výživné muziky - hudby barevné, plné nápadů, hrané s láskou a pro lidi. Co víc si přát?

Začínalo se krátce před čtvrt na osm (prý se nenosí začínat včas - to by mě opravdu zajímalo, proč), Jiří moravský Brabec byl jako obvykle vtipný, nevtíravý. Koncert otevíral KK band, pánové Krajíček s Králem byli velmi poslouchatelní a neobvykle nesmělí. Více prý v neděli při Martinově velkém koncertě v klubu Fléda na Štefánikově ulici. Pak už se na pódiu objevily Mošny s novou posilou - Jakub Šimáně hrál na basu, zpíval celkově nenápadně - ale protože nevyčníval, bylo to patrně čistě a tenorově (neb v úpravě jednoho amerického spirituálu úžasně basoval David Gregor). K Mošnám už se přidalo vlastně kompletní OKO - a třeba píseň Dejà vu se sólem Aleny Milichovské byla podle mě jednou z nejpěknějších v celém programu.

První část koncert korunovala Žofie Kabelková - nejprve s doprovodem KK bandu, pak s různými částmi OKA - taková příprava na to, co přijde. U Žofčina zpívání jsem uvažovala, jak má plný a dospělý, krásně probarvený hlas - mám dojem, že z této strany nás čeká ještě mnohé překvapení.

V druhé polovině pódiu vévodilo OKO - Ivo Cicvárek, Jana Havlová a Petra Klementová. Hned v úvodu se "zbavili" dlouhé, více než sedmiminutové titulní písně alba "V letadle" - díky tónům flétny a klavíru jsem si vážně připadala jako na vlnách větru někde v bouřkovém mraku hodně vysoko.

Dostalo se samozřejmě na písničky z alba - i s hosty: opojnou trubkou a křídlovkou Huberta Ratschera, mile nesmělým sólem Ivovy manželky Lucie, znovu Žofií Kabelkovou a nakonec kompletními Mošnami (píseň Včely díky posile dostala nový náboj - srovnávám s verzí, kterou OKO předvedlo ve třech při živém vystoupení v Radiu Proglas), na jednu skladbu z prvotiny "Vidět víc" (Kinoblues) i písničky patrně nikde nezařazené a nezachytitelné.

Těžko se mi posuzuje hudba, protože "tomu" asi mnoho nerozumím. A tak mohu jen zcela laicky to ale naprosto zodpovědně - říct, že Ivova hudba je čistá. Dobře se poslouchá, vždycky něčím překvapí. Nástroje se v písních potkávají zcela překvapivě, nečekaně, vždy nově. Album "V letadle" jsem si donesla domů a hned druhý den ráno jedním dechem poslechla. Bylo krásné?.je krásné. Dumkavé, přemýšlivé - vytratily se "úlety" - měla jsem pocit, jako by mě k sobě vždy znovu volaly. Jejich poslech mě těší. (Na koncertě jsem byla v doprovodu "hudebně sběhlejší" kamarádky - a ta mi mé domněnky potvrdila. Prý si celou dobu tu hudbu užívala, vychutnávala.)

Inu, tak bylo. Když jsme v deset za zvuků "Nového roku" prchali na tramvaj, bylo krásných tónů požehnaně. No kdo by čekal, že se s nimi setká v letadle? :-)

P.S.: A to "přestřižení pupeční šňůry" se opravdu konalo - miminko bylo různě dlouhými špagáty připoutáno ke svým třem rodičům a jeho vypravení do světa se ujali Žofie Kabelková, Jiří Kačer Mrázek a Martin Krajíček. Zapíjet se mělo mlékem, to ale v panujícím vedru zkyslo?Dá se však předpokládat, že novorozeněti to na kráse nijak neubere - tak ať se má čile k světu.

Sdílet na...

| Více...