(druhá část reportáže z Vánočních prázdnin v Telči)

V dopoledních hodinách 30. prosince 2005 jsem jel do Dačic navštívit svého známého. Dačice jsou staré moravské historické město, ale ve srovnání s Telčí v nich i v zimě ve všední den proudí život. Hlavním důvodem je více pracovních příležitostí. Zvláštností Dačic je mimo jiné i pomník první kostce cukru vyrobené na území Čech v devatenáctém století.

Předposlední večer festivalu patřil třem hostům.

Pavlína Jíšová s dcerou Adélou

foto: Tomáš Pohl ©

Prvním byla pražská kapela Devítka. Pro mě byl koncert Devítky premiérou nové sestavy s Petrem Havrdou. Petr Havrda je zkušený hráč a zpěvák a Honza Brož jistě volil dobře. Po prvních písních jsem se o správnosti volby přesvědčil. Přesvědčila mě i spokojená tvář světlovlasé Dity, jednoho z pilířů fanklubu kapely. Petr Havrda dal elektrickou kytarou kapele jiný zvuk a ve vokálech dobře nahradil Tomáše Hofrichtera. Stejně jako u Tomáše, tak i u Petra se divák nedozví, jak zpívá sólově. Ale to by nebyl zvuk a styl Devítky, kdyby tomu bylo jinak. Devítka si přeje vydat v příštím roce novou desku, což je jistě na prvním místě problém financí. V rámci koncertu zazněla slibná novinka na irskou melodii a Honza Brož má jistě v šuplíku autorské příspěvky na nový nosič. Jako vždy nechybělo průvodní slovo či spíše manželský dialog Honzy s Jindřiškou a Honzův literární příspěvek. Pro ženské komické herečky se užívá výrazu "kominda" a "komind" bylo a je poměrně málo. Jindřiška Brožová je výjimkou potvrzující pravidlo a na její dobře hranou roli " hloupé blondýny" se vždy těším.

Jako druhá vystoupila mladá písničkářka a harmonikářka Jana Vébrová. O Janě Vébrové jsem zatím jen četl a mohl jsem si prohlédnout její webové stránky, které toho ale o Janě příliš neřeknou, byť jsou výtvarně nápadité. Janu Vébrovou opatřil po zvukovce Jarretu superlativy Marek "basák" Štulír, když jsem předtím slyšel její přirovnávání k Radůze či spíše hodnocení, že Jana Vébrová je lepší než Radůza. Jak tedy shrnout první dojem? Na prvním místě zaujme veliký hlasový dar. Jana zpívá písně, které svým zvukem a snad i obsahem kontrastují s její velmi mladou tváří a křehkou postavou. Výraz "snad" jsem zvolil proto, že Jana, zaujatá silou výrazu, poněkud zastírá smyslu zpívaného textu. Česky řečeno, ne všemu, co Jana zpívala, jsem rozuměl. Jana Vébrová do svého projevu dává všechno, až jsem měl místy strach, zda nasazení vydrží. Jenže tím trpí právě uvedená možnost vnímání textu posluchači. V každém případě bych Janu Vébrovou k Radůze nepřirovnával. Společná je určitá míra depresivity repertoáru, která se mi u Jany Vébrové zdá o poznání větší než u Radůzy. Před rokem jsem slyšel v literární kavárně Obratník Krystynu Skalickou, kterou jsem nazval optimistickou Radůzou.

V každém případě se na folkové scéně vyskytují výrazné osobnosti a mezi ně Jana Vébrová patří. Přes všechny výhrady lze uvedený nedostatek odstranit a o Janě Vébrové jistě ještě více uslyšíme.

Hlavním a třetím hostem večera byla liberecká kapela Jarret. O Jarretu se toho psalo hodně a ještě více se napíše. Jaksi "mimo protokol" jsem v televizi zahlédl novopečeného soudce Okresního soudu v Liberci Mgr. Bohouše Vašáka. Kromě toho, že Bohouš oblékl talár, složil i valnou část písní na připravovanou desku, jejíž křest je plánován na 5. května 2006. V tento den slaví své narozeniny i nejmladší člen kapely Michal "Vlasta" Třešňák. Velmi nerad bych o účast na křtu přišel. Hanka Skřivánková přijela se svým novomanželem Martinem Skřivánkem. Hanka a Martin se právě nastěhovali do nového bytu a Hanku čekalo doma silvestrovské vystoupení, takže oba po představení odjeli domů. Než se tak stalo, Hanka rozpustila své dlouhé plavé vlasy, což mi trochu bránilo v pořízení fotek, protože Hančina tvář byla většinou vlasy zakryta, a spustila jako vždy, navzdory únavě ze stěhování.  Vedle klasického repertoáru zaznělo i osm písní z připravované desky. Jarret neztrácí na síle, má své věrné publikum a je ozdobou a magnetem každého festivalu. Jen ředitelé "zeměkoulí zábavy" chodí jak ten pešek okolo a Jarret a jemu podobné klenoty hudební scény ignorují. Jako vždy "venku zuřilo jaro" na závěr koncertu a publikum by tleskalo až do rána.

Poslední den festivalu a poslední den roku 2005 prodělal několik dramaturgických změn. Padala jména jako Honza Hrubý nebo Pouta a v podstatě těsně před koncem roku se na plakátech objevilo jméno Pavlína Jíšová.

Jenže Pavlína Jíšová nevystoupila se svou kapelou CS Band, se kterou v Telči hrála loni v létě, ani pouze se svým manželem

Jana Vébrová

foto: Tomáš Pohl ©

Večer ale pokračoval a po půlnoční čočkové polévce na náměstí pokračovala noc ojedinělým jamem, kde spojily své hlasy folkové blondýnky Pavlína Jíšová, Ajka Troníčková, Jindřiška Petráková a Lenka Krausová, mužská část byla zastoupena Pavlem Malinou, Honzou Brožem, Markem Štulírem a Pájou Peroutkou.

Psal se rok 2006, bylo mi moc hezky a nebyl jsem sám.

Tak se ještě párkrát vyspíme a v červenci se v krásné Telči sejdeme znova. Tady přece Vánoce ani léto nekončí.