Přečtěte si rozhovor s Laďou Zítkou, který je písničkář, ale i doprovodný hráč na foukací harmoniku. Zeptal jsem se na jeho začátky, sólové album i na jeho hudební spolupráci se Slávkem Janouškem.

Jako malý jsem rád zpíval. Můj první veřejný sólový výstup byl u nás v kostele. Zpíval jsem Narodil se Kristus pán a trémou jsem málem zapomněl druhou sloku. V hudebce jsem chodil osm let na trubku a jeden čas i na tubu. V mých patnácti jsme s kamarády založili rockovou skupinu Magnet, kde mi byly přiděleny bicí a zpěv. Po přehrávkách a pár vystoupeních nám byla zakázána činnost za špatné působení na mládež. Potom jsme složili nové přehrávky a já musel na vojnu. Po půlroce jsme s kamarády z praporu založili folk-country kapelu SAS, kde jsem hrál na kytaru. S ní jsme hráli na různých oslavách a na ASUTu (armádní soutěž umělecké tvořivosti). Na této soutěži jsme se dostali přes mnoho kol až do okruhového kola. Po vojně zakládám rockovou kapelu Bruker, ze které po pár letech odcházím. Přestalo mě bavit hrát jen na zábavách a hrát přebrané věci. Poté jsem pět let působil ve skupině Goback, se kterou jsem ve studiu natočil dvě CD Tam a Goback a Revolution of hearts. Po Gobacku jsem dva roky jezdil do Jihlavy a s kapelou Oranžová Brablenec natočil CD Výlet. V roce 2002 zakládáme skupinu Bohouš, s níž točíme CD Všechno co nás baví. Po čtyřletém působení v Bohouši se kapela rozpadla a mě přestalo bavit neustále shánět nové hráče, a tak jsem to zkusil sám. Soutěže Porta, Zahrada, Notování …, mezitím točím svoje samostatné demo a připravuji své první samostatné album.

Písně na CD Šesťákový svět vznikaly v letech 2008 – 2015. S obalem a vydáním mi pomohl Slávek Janoušek. V podstatě mě k tomu dokopal. Je na něm 15 písní. Mých textů je pět, od Pavla Hubáčka čtyři, od Daniely Weber dva,od Veroniky Jansové dva a od Jarmily Týnkové a Libora Šešulky po jednom. Při nahrávání mi pomáhali kamarádi: Radek Prouda Láznička - bicí, Vladimír Budík – baskytara a vokál, Josef Kučera – kontrabas, Petr Melda Meluzín - klávesy, Lenka Macháčková - housle a zpěv a Jana Vandírková – housle a zpěv. Míchal a mástroval Miloš Makovský.

Texty, se kterými bych byl spokojený, ze mě lezou jako z chlupaté deky. Proto jsem sháněl, kde se dalo. S hudbou je to jinak. Ta mi jde sama.

Radost z hudby a textů. Vznikají nové písně, nové aranže a je to stálé dobrodružství. Natočil jsem s nimi dvě alba Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!. Je to pro mě škola, ale radostná.

Živé hraní je čistá radost. Slávek je hitmaker v tom dobrém slova smyslu. Stále chrlí nové a nové projekty a písně. Mě baví u toho být. No, a taky večírky. Ty mě taky moc baví.

Bylo jich moc, nerad bych na někoho zapomněl, ale z těch, kteří už nejsou mezi námi to byli Pepa Streichl a Wabi Daněk

Mám folk, blues a country rád. Nemám žádné favority, spíš poslouchám napříč žánrem.

Spíš žije jen ze své podstaty. Většina mladých lidí se o tyto písně nezajímá. Neviděl bych to ale tak tragicky. Jednou jsme hráli se Slávkem Janouškem na akci, kde bylo mnoho mladých lidí vlastně náhodou a o Slávkovi nic nevěděli. Jejich reakce byla úžasná a bezprostřední.

Kde se dá a kam mě pozvou. Nemám rád zimu, vánoční koncerty venku moc nemusím.

Samozřejmě, koncert musí mít hlavu a patu a musí gradovat.