Když venku vládne zima, je to ideální příležitost chodit na různé kulturní akce. 20. ledna jste si například mohli užít zajímavý a trochu netradiční koncert libereckého Disneybandu. Formace, která ve svých počátcích vystupovala především jako duo, ale dnes spíše jako pětičlenná kapela (Tereza Kárníková-zpěv, Marek Ottl - pozoun, klávesy, zpěv, Tomáš Piala - bicí a Marek Štulír - baskytara), na jaře loňského roku oslavila již desáté narozeniny. Její hlavou, ale hlavně srdcem a duší je Martin Kadlec. A proč šlo o koncert trochu netradiční? V listopadu měl v Městském divadle v Jablonci nad Nisou premiéru muzikál Filmový Fanda. Původní muzikál Základní umělecké školy z tohoto podhorského města. Autorem hudby a textů je právě Martin. Takže tentokrát si Disneyband jako hosty pozval právě protagonisty z Filmového Fandy, žáky ZUŠ z Jablonce.

Listopadová premiéra ve vyprodaném divadle se velmi povedla. Dlouho jsem se v divadle tak nepobavila. Martina znám jako velmi dobrého textaře ať už vlastního Disneybandu, sem tam si něco půjčí spřízněný Jarret, vyblbnout se může s Mokrými stoupačkami. Znám ho i jako herce Krátkého úderného divadla, pro které taky píše písně. Proto mě toto zajímavé spojení nepřekvapilo a věděla jsem, že hudebně to rozhodně bude stát za to. I Kúd je mi svým, jak sami říkají, krátkým údernismem blízké. Ovšem překvapily mě výkony herců-neherců. Nešlo jen o besídku pro rodiče, ale o regulérní divadelní, tedy muzikálové představení, které v listopadu dvakrát vyprodalo Jablonecké divadlo a na 9. a 10. února se chystají reprízy. 8. dubna mohou představení shlédnout i liberečáci v tamním Divadle F:X. Šaldy.

Děj je postaven na příběhu Františka, kterého rodiče jako malé dítko zapomenou v kině a on zde žije až do svých 18ti let, kdy je nucen vydat se do skutečného světa hledat své rodiče. S pátráním mu pomáhá parta liberečáků a parta jablonečáků, mezi kterými je pověstná rivalita. Jak už to tak bývá, obě party se dají dohromady, aby Františkovi pomohly. V jejich hlavách se zrodí nápad vytvořit muzikál. Na to, jak vznikal Filmový Fanda jsem se ptala přímo Martina.

Koho napadlo dát dohromady muzikál?

Myšlenka se zrodila v hlavě ředitele jablonecké ZUŠky Vítka Rakušana, který vystudoval obor muzikálový zpěv a už od doby kdy nastoupil do školy, tuhle myšlenku měl. První reálné kroky byly učiněny ale až před čtyřmi roky, kdy se začalo s hledáním námětu. Po různých peripetiích bylo osloveno liberecké Krátké a Úderné Divadlo – potažmo tedy Mirek Holubec a já…

Takový projekt podle mě jednoduše vznikat ani nemůže!   Prošli jsme několika tvůrčími krizemi, spoustou depresí a několikrát nám došly síly. S takto rozsáhlým projektem nikdo z nás neměl zkušenost a do „vítězného konce“ jsme muzikál dovedli především kvůli entuziasmu a začátečnickému štěstí. Jinak, jak už bylo řečeno, první konkrétní kroky ke vzniku muzikálu byly učiněny v roce 2006. My jsme spolu s Mírou byli osloveni v létě 2009 a od napsání prvních řádků až do premiéry uběhl rok a půl.

Těžká otázka. Mezi klady určitě patří určitý restart mé tvůrčí činnosti a velkým kladem je rozhodně i fakt, že jsme takto rozsáhlý projekt zvládli. To člověku dodá sebevědomí. Potkali jsme spoustu šikovných lidí a kolem muzikálu vznikla úžasná parta. Je tu taky radost z povedené práce. Mezi zápory jistě patří stres a ohromné množství hodin, ve kterých jsem marně čekal na invenci. Popřípadě některé nápady a písně a repliky, které se do muzikálu nevešly nebo byly vyřazeny.

Jedním slovem: Perfektně!

Téma. Měl jsem možnost psát na témata, na která se příliš často nepíše. Píseň o upírech, z vězeňského prostředí, píseň opěvující muzikály i song o krásách Jablonce nad Nisou. Zábavné určitě bylo také sledovat, jak jsou moje písničky inscenovány a aranžovány, jak dostávají život na pódiu a vznikají taneční čísla. To se folkařovi často nepoštěstí.

Když jsem do celého projektu šel, tak jsem měl dva cíle. Dokázat si, že to dokážu napsat a dokázat to napsat tak, aby to bavilo protagonisty a diváky. Zatím mám pocit, že se obojí povedlo a je to pro mě tedy důkaz. Důkaz radosti. Důkaz schopnosti a dveře k dílům příštím. Pokud možno lepších nebo podobně povedených….

Jsem liberecký patriot. Liberec mám rád. Na druhou stranu jsem dlouho působil coby zpravodaj pro Jablonecko pro Český rozhlas Sever. Měl jsem tedy možnost Jablonec dobře poznat. Je to město, které má svá specifika, ale je tam hezky.
Mezi řádky ve tvé otázce čtu i jistou narážku na údajnou rivalitu mezi oběma městy. Já osobně jsem se nikdy nesetkal s žádnou vyhrocenou situací mezi Liberečáky a Jablonečáky a jsem přesvědčen, že tuto údajnou rivalitu živí už jen humor. Nicméně jednou z hlavních dějových linek muzikálu je právě rivalita mezi Libercem a Jabloncem (jako parafráze na West side story nebo Romea a Julii).

…že jsem ho dopsal….

…nene. Nejvíce mě určitě překvapilo přijetí jabloneckého publika. Obě premiéry byly beznadějně vyprodány. Dočkali jsme se mnoha „opon“ a dokonce došlo i na standing ovation. V dubnu nás čekají ještě reprízy v Liberci. Tak uvidíme, jestli nám rozumějí i naši Liberečané…

Já určitě ano. Ovšem u dalších tvůrců o tom už tak přesvědčen nejsem. A jde také o to, jestli bych byl znovu osloven…

Z mnoha důvodů. V první řadě jsou to určitě výkony mladých herců, zpěváků a tanečníků. Všichni jsou amatéři a většina z nich stála o premiéře vůbec poprvé na pódiu. Nicméně, jsou přirození, dobří a je na nich vidět, že je muzikál baví. Taková spontánnost je vzácná. Celkově to má velmi daleko k takovým těm veřejným „akademiím“ a přehrávkám, se kterými si muzikál lidé často spojují. Dalším kladem může být i „takový ten náš KáÚďácký“ nadhled, se kterým je muzikál napsán a lidé se tak mohou dobře pobavit. A v neposlední řadě bych měl, coby autor hudby a textů, upozornit také na chytré texty a chytlavé melodie písní…