| 20.05.2009 Lucie Redlová: Všechny melodie jsou moje (Tomáš Pohl) |
 |
| Rozhovory | |||||||||||||||||||
|
(rozhovor s Lucií Redlovou)
Lucii Redlovou jsem před několika lety vezl do Nového Boru, kde hostovala v pořadu kapely Zhasni. Cesta není příliš dlouhá, ale stihli jsme toho probrat hodně. Vedle mě v autě seděla mladá cílevědomá žena, která měla docela jasnou představu co chce v životě dělat a co chce dokázat. Povídali jsme si nejen o jejích písničkách, ale i o tom, co má ráda, co chce dělat až vystuduje, tak trošku i o její rodině. Lucie Redlová není v žádném případě sentimentální děvče s kytarou, které v mnoha slokách pláče nad rozchodem se svým klukem. Pak jsme se občas potkali někde na koncertě, kde hrála sama, nebo hostovala. Není náhodou, že s kapelou Zhasni či Žamboši ji nepoutá jen stejný názor na hudbu a texty, ale i přátelství. Utekla nějaká ta voda a najednou mi přišla pozvánka s oznámením, že Lucie Redlová křtí ve smíchovském klubu Futurum svou první sólovou desku. (Víte, že tam měl koncem šedesátých let minulého století Petr Černocký první pražskou diskotéku?) Tak jsem vzal diktafon a 21. dubna 2009 jsem šel po schodech dolů a cestou potkával hodně známých tváří. Zvuková zkouška se protáhla, ale přesto jsme si našli s Luckou Redlovou pár minut na rozhovor před křtem CD a koncertem:
Lucko, jak se tvá deska jmenuje? Jmenuje se První poslední. Kde byla natáčena? Byla natáčena trošku v Dublinu a pak hlavně ve studiu Sono u Prahy. Jak ses dala dohromady s irskými muzikanty z kapely The Walls? Je to dlouhá historie. Když ji zkrátím, tak u nás ve Valašském Meziříčí hráli v rámci turné dvou irských kapel po čtyřech zemích přistupujících tehdy do EU. Bylo to v roce 2004 a hned jsme si padli při hraní u kytar a paření do rána do noty. Od té doby jsme v kontaktu. Snažili se vrátit zpátky k nám, což se po třech letech podařilo. Zase se hrálo a Steve mi vyloženě řekl, že bych měla natočit své sólové album. Když jsem potom dostala příležitost natočit svou desku, tak mně napadlo jako prvního oslovit jeho jako producenta, protože se mi líbí hudba i hudba, kterou má rád. Celá kapela The Walls je pětičlenná, ale dnes zde budou vystupovat jen dva bratři, Steve a Joe, kteří vystupují i takto ve dvou. Na jaké úrovni popularity je kapela The Walls v Irsku? Něco jako The Frames? Oni měli předtím kapelu The Stunning, která byla hodně slavná - třeba The Frames jí dělali svého času předkapelu. Pak se rozpadli, protože se jim nepodařilo prorazit v zahraničí a irský trh se jakoby vyčerpal. Poté oba zmínění bratři založili svoji kapelu a začali vydávat desky na své značce. The Walls patří v Irsku ke známějším kapelám, pro svůj koncert na Slane Castle si je vybral Bono a U2, jindy dostali nabídku od Boba Dylana. V současnosti připravují svou třetí desku. Jaký je styl The Walls, není to typická irská hospodská muzika? Není to vůbec tradiční hudba, je to rocková hudba. Steve o tom dnes v jednom rozhovoru mluvil, že tradiční irskou hudbu má rád, ale nehrajou ji. Vraťme se k tvé desce, jací jsou tam autoři? Autory textů jsou Radka Bzonková z Valašského Meziříčí (asi dvě třetiny písní na desce) a Jakub Horák z Nového Boru, na jedné písni spolupracoval také s Ladou Hiclovou z Brna. A melodie? Melodie jsou všechny moje. Aranže jsem měla trochu vymyšlené, základ je vždy kytara nebo mandolína, ale jinak to byla právě hlavně práce producenta. A co se v kterém studiu natáčelo? Do Dublinu jsem jela na dva a půl dne, kde jsme v rychlosti nahráli asi čtrnáct písniček, z nichž jsme potom vybrali dvanáct, které jsou na desce. Nahráli jsme kytaru a zpěv do kliku, aby k tomu potom Steve mohl přihrávat další nástroje. Zejména to byla basa a bicí, které nám nahráli Rory a Jono z jeho kapely. S tím Steve potom přijel do Sona, kde jsme přehráli kytaru načisto a doplnili další nástroje a dozpívali vokály. Jaké máš na desce hosty, zahlédl jsem tu třeba Inku Tognerovou a Juru Nedavašku? Inka mi zpívá ve dvou písničkách, Jura na desce nehraje, protože bicí byly právě nahrány v Dublinu. Jura s námi ovšem jede celou křtící šňůru. Dále na desce hraje například Petr Ostrouchov na nylonovou kytaru a klavír. On je taky vynikající právník... Ano, jedna z největších kapacit na autorské právo. Dále na desce hostuje i zvukař Milan Cimfe ze Sona, ve vokálech a na tamburíně. Dnešní křest je i prvním koncertem? Ano, je to první koncert našeho pětidenního turné, z nichž další koncerty hrajeme s The Walls v Praze, Brně, Uherském Hradišti a ve Valašském Meziříčí. The Walls hrají jen s tebou? Ne, oni mě jednak doprovázejí v mých písních, ale zahrají i svůj samostatný set, v němž se zase na oplátku objevím já. Jinak Walls si s sebou dovezli velmi zajímavou videoprojekci, kdy se k nim v pár písních na plátně připojují i bubeník a baskytarista, kteří hrají společně s živou hudbou. A kde se o tom čtenáři o všem více dočtou? Na stránkách http://www.redlova.cz/, tam je všechno. Tak ti děkuji a těším se na koncert.
Pár dojmů po křtu: Spolupráce s The Walls, kteří hrají rytmický nehospodský rock, maličko mi znějící jako The Status Quo, písním Lucie Redlové prospěla. Některé jsem znal, většinu ale nikoliv. Texty Radky Bzonkové, jinak významné odbornice na slovanské dějiny a literaturu a nastávající maminky, i bohužel zatím ještě ne dost známého vynikajícího textaře Jakuba Horáka písně rovněž povyšují o pár pater výš. Krom hudebního zážitku jsem zaznamenal, že nejde jen dobré hraní a zpěv, ale především je vše třeba chytře a dobře prodat. Naplněné Futurum svědčilo o tom, že Lucie Redlová je i dobrá manažerka. Dobré zboží se sice podle fráze prodá samo, ale není to tak úplně pravda. Tak přeji Lucii Redlové i jejím kamarádům ať se i nadále daří. Ono nic nebylo a není zadarmo. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||
