| 09.05.2002 Všechny pády Janky Kúdelové (Jaroos) |
 |
| Rozhovory | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Opovrhnout částí programu v pražské Balbínově poetické hospůdce vyžaduje mít pro to zvláštní důvod. Tentokrát se mé alibi jmenuje Janka Kúdelová. Chcete-li, začtěte se do našeho povídání? N O M I N A T I V Kdo je Janka Kúdelová? Asi opravdu písničkářka. Ve volném čase pak cokoliv jiného. Možná trochu tanečnice a v poslední době i textařka. To je pravda. Ty vlastně píšeš texty i pro české kapely, např. Prsten. Jaké to je, když písničkářka, zvyklá psát pro sebe a tak, aby výsledek byl jejím vyjádřením, slyší svá slova interpretovat někoho jiného, navíc česky?
Většina slovenských hudebníků ať chce nebo ne je vychována na české scéně. Je pro mne přirozené vkládat do písní česká slova. Lépe se mi to píše. Český text mám složený daleko dříve. Je to už třeba tím, že máte větší počet dlouhých slabik, lehčeji najdu rým. Ty máš vlastní internetové stránky a když se člověk probírá tvou minulostí, narazí na to, žes nebyla vždy sólová písničkářka, ale působila jsi i v rámci hudebních skupin. Na začátku byla bluegrassová Christiana. Kdo mě zná, ví, že banjo a spol. není tak úplně moje krevní skupina. Takže...potěšíš mě nějak svou odpovědí, proč jste se rozešli? Nebylo to tím, jak si myslíš. Bluegrass jako styl mám ráda. Tady byl problém spíš ve hře. Začátečnické kapely se většinou snaží někoho kopírovat. To je u bluegrassu normální, ale mnohokrát jsem musela zpívat písně, které mi hlasově neseděly. Potom ovšem přišel trampský Trampas. To už bylo zase o něčem jiném... Ze začátku to byla trampská skupina a dávala to jasně najevo. Vydržela jsem s nimi rok, rok a půl. A když jsem odcházela, byla to už tak trochu tramp-folková skupina. Ale nerozešli jsme se kvůli hudbě. Spíše proto, že její činnost byla minimální. Půl roku se nic nedělá, najednou přišel festival a začalo se honem zkoušet. Nevyhovovalo mi to. Buď máme kapelu, nebo ne. Ale po rozchodu jsme zůstali kamarádi - tedy aspoň doufám. Ty jsi se ale neangažovala jen v hudbě. Dělala jsi i slovenské lidové tance, balet... Kdyby se tě někdo poťouchle zeptal, jestli jsi "komplexní umělec".... Co ty na to? 
(smích) Ne... ruské lidové jsem ještě nezkusila. Dobrá. Tak abys mi neutíkala. Kdybych ti řekl, že jsi má nejoblíbenější slovenská písničkářka? Vysvětlila by sis to tak, že žádnou jinou neznám, nebo jsi opravdu ta nejlepší? (bez smíchu to nešlo) No.. Může to být tak i tak. Nikoho jiného třeba neznáš, ale může to být i tak, že ti prostě moje tvorba sedí. Může se ti stát, že budeš znát pět dalších a nesednou ti. G E N I T I V Bez koho, nebo bez čeho. Trochu už jsme to nakousli na začátku. Hraješ už dnes bez kapely - jako sólová písničkářka. Vyhovuje ti to tak? Vyhovuje. Mám za sebou dvě skupiny. Vím, co to obnáší. Zodpovědnost, souhra. Teď mám zodpovědnost sama za sebe. To jsem nechtěl slyšet. To jsou vnitřní vztahy v kapele. Ptám se spíš na to, jestli ti vyhovuje, že nemusíš dělat kompromisy v hudbě? Je určitě lehčí, když písničkář zpívá sám. Bez kapely, která s tou hudbou není složitá. Dobrá. Dá se ale mluvit o tom, že ti tví dřívější spoluhráči nějak chybí? Určitě lidsky. Zrovna před měsícem jsem hostovala skupině "Druhý dych", kde byli dva členové Christiany. Je příjemné vidět, že hrají dál, pracují na sobě. Je to slyšet. D A T I V Komu, čemu... Komu hraješ? Lidem, kterým se to líbí. Nevybírám si publikum. Tak jinak. Kdo je typický posluchač Janky Kúdelové? Dnes už mám radši právě takovéto menší koncerty v čajovnách, kavárnách a malých klubech. Na velké festivaly už jezdím jen kvůli lidem, které mám ráda a které jsem třeba tři roky neviděla. Stačí mi, když třeba z padesáti lidí opravdu zaujmu dva, tři... To jsem spokojená. Odezva je příjemná. Zvlášť v Čechách se třeba setkávám s tím, že jsou lidé rádi, už když slyší například slovenštinu. Mám pocit., že od doby, kdy jsme se rozdělili, stačí, když promluvím (smích). Rozdělení. Máš třeba ten pocit jako já, že právě od doby rozdělení se vztahy mezi námi tak trochu pročistily? Vztahy jsou pořád stejné. Stejně dobré. Mám pocit, že ti nahoře si potřebovali něco vyřídit mezi sebou. V lidech to není. Čím víc se nás snaží oddělit, tím víc si...chybíme. Když nám řekli "vy budete tam a vy tady"? tím víc mě to tahá sem. A K U S A T I V Asi nejčastější otázka na muzikanty. Koho nebo co máte za vzor. Tak na to se tě nezeptám. Myslíš si, že písničkář vůbec může mít vlastní vzor, pokud má touhu najít si vlastní styl, podobu, nezaměnitelnost? Nechci mít vzory. Mé spektrum hudby, které poslouchám, je neomezené. Ať už jsou to irské lidové vlivy, nebo hudba období Karla IV. Jednoduše, nemám hranice. Je lepší buď nemít vzory, nebo mít je v někom"zvenku". Koho například? První mne napadl Sting (smích) Jednoduše aby nebylo hned cítit, že někdo někoho kopíruje. Radši si od nich vezmu ten pocit z hudby, než styl. Pokud bych měla slovenský nebo český "folkový" vzor, nikdy bych se toho nedokázala zbavit. Když tě tedy trochu násilně natlačím k tomu, abys někoho jmenovala. Ne třeba jako vzor, ale prostě muziku, která se ti líbí, která tě chytla. Možná by ses divil, ale starý Nerez, Žalman, Samson, Redl, nebo ze Slovenska Zuzka Homolová. No ale když se na to podívám - to jsou dnes skoro samé kapely, spoly a party. Výborné, bezpochyby, ale já od tebe čekal spíš typičtější písničkáře. Co Nohavica, Plíhal, Kryl? Na Karla Kryla musí mít člověk náladu... stejně jako na kteréhokoli jiného hudebníka. Já ji mám třeba pořád. (smích) Nedá se to poslouchat kdykoliv. Stejně tak Jarek Nohavica, Zuzka Navarová. Ráda si je poslechnu, ale ne vždy. Neposlouchám hudbu za každou cenu, když mi to v tom momentě "nerezonuje". Hudba, kterou nejčastěji poslouchám, je ticho. Ticho uvolňuje, nesvazuje, léčí?Napomáhá duševnímu vývoji a má krásnou melodii. V O K A T I V Koho oslovuješ, koho voláš? Je to asi otázka k textům. S kým se v nich vypořádáváš, komu je směřuješ? Mé texty nejsou někomu cíleně určené. Je to něco ze mne, co se musí dostat ven. Takže to není "někomu", ale spíš "od někoho"? Ano 
L O K Á L Rád bych u textů ještě zůstal. O kom, o čem? Mám tady úryvek tvého textu..... Viem, že zapierať ma nebaví Je to o rezignaci, nechuti se přít? Přesně tak. Je to o tom, že pokud si za něčím stojíš, ale okolí na tebe tlačí, "udupává" tě, tak se někdy raději vzdáš, jen abys měl pokoj. Ale netvrdím, že je to píseň o mně. Jsem totiž Beran a raději ať teče krev, než bych měla ustoupit?samozřejmě v rámci používání rozumu. Když s tebou člověk komunikuje osobně, působíš víc extrovertně, vesele, spontánně. Ale tvoje hudba je skoro pravým opakem. Která z těch poloh jsi opravdu ty? Asi takový zlatý střed. Jsem tvor veselý, který se někdy umí zamyslet tak, že ho musí auta na ulici objíždět. A tvorba je spíše výplodem momentálních myšlenkových pochodů, fantazie, kouskem zevnitř. I N S T R U M E N T Á L Na tvé nynější zastávce v Čechách jsi vystupovala např. společně s Petrem Sedláčkem. Co do budoucna? Chystáš nějaké společné projekty s ostatními muzikanty? Dnes mohu jen říct, že nemíním zakládat žádnou kapelu, ani natrvalo s někým spolupracovat. Je to spíše o tom, že jsem zvědavá, jak by má tvorba zněla, pokud by přiložil ruku i jiný muzikant. Chci se nadýchat té atmosféry. Konkrétně třeba s Petrem Sedláčkem to byla přátelská spolupráce o pocitu z té které písně, o tom, že mám jeho hudbu ráda a potěšilo mne, že jsme se zase po čase viděli. Když trochu odhlédneme od tvé hudební tvorby, vím, že s dalšími lidmi pracuješ třeba na projektu internetového serveru folk.sk? O Folk.sk se stará písničkářské sdružení EFKO, konkrétně ti, kteří mají připojení na internet. Tedy písničkáři Peter Lachký, Radko Tiňo a já. Důvodem vytvoření této stránky byl totální nedostatek informací o slovenském folku na netu. Možná pár skupin mělo vlastní stránky, ale chyběl takový souhrn. Takže si dnes dovolím tvrdit, že se snažíme být jakousi křižovatkou v této oblasti. Čtenář u nás najde reportáže z vystoupení, představujeme skupiny i jednotlivce, cédéčka, máme adresář na folkové i nefolkové linky, diskusní fóra, chat, MP3, festivaly? A co mne těší nejvíc, je, že si čtenáři zvykají na spolupráci s námi, takže nám své příspěvky posílají i sami. Můžeš nám na závěr (pro toho, kdo tě zná asi trochu neaktuálně) představit své zatím jediné CD? Na konci roku 1999 jsem nahrála u Petra Szabadoše demo, které bylo podníceno požadavkem Soni Horňákové na nahrávku do RockFM Radia. Takže bylo nahráno dost narychlo, ale nebýt Soni, možná bych ji neměla dodnes. Dnes z tohoto CD hraji tak polovinu písní. Takže ještě nezapomínám, ale už jsem o kousek dál. Momentálně se snažím skládat písně něčím jiné - možná lehčí a přístupnější. Zatím to na další CD nevidím. Chci na tom nejdříve pořádně zapracovat a zveřejnit, až budu sama se sebou spokojená. Takže to vidím tak na horizont dvou let? Díky za rozhovor a zas někdy někde?. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||
)