Fotografové ve folku včera i dnes

24.08.2022 Fotografové ve folku včera i dnes – 8. (Pavel Černý)

Tohoto člověka znám od doby, kdy jsem začal jezdit na Folkovou Růži. Tam se pohyboval takový hbitý chlapík a ze všech možných úhlů fotil muzikanty. Růži měl silně zakořeněnou v krvi a když skončila, našel nové kořeny na Folkovém Pluháči, kde se stal jedním z hlavních hybatelů festivalu. Pravidelně zde tráví dovolenou jeho přípravou. Že jsou jeho kořeny pevné pramení nejspíš z toho, že pracuje v metru. Kromě toho je milovníkem čtyřnohých koček, Tyggi a Tipa. Možná už asi víte, že tentokrát se pro vás vyzpovídal dle níže uvedených dotazů pan Jiří Esser.

1. Co tě přivedlo k focení, potažmo k focení hudebních akcí?
2. Máš nějakou fotografickou techniku, způsob, který tě nejvíc baví, charakterizuje?
3. Co nejvíc fotíš v současné době, případně čím se i jinak zabýváš?

1. K focení mě asi přivedla v raném věku strýčkova Flexareta. Pohled do šachty na matnici a manipulace s páčkou ostření mě uhranula. Hlavně ale pochopení maminky, která mi záhy pořídila první foťák a vlastně mě celý život ve focení podporovala, i když jsem posléze od studia fotografie upustil a nechal si ji jako koníčka. A k focení hudby mě dostala jednak touha zachovat si vzpomínky na ty prchavé krásné okamžiky, jednak dcera Katka, která na mne záhy „přehrála“ focení na akcích, když sama nestíhala. A jsem za to moc rád, protože zažívat koncerty, festivaly a muzikanty „zblízka“ je zcela jiný level. Našel jsem tam spoustu príma kamarádů a leckdy se i setkal se svými „idoly“ z mládí. A taky jsem vzal po letech na milost focení mobilem. Ale na muziku jedině s poctivým „zrcadlem“. ?

2. Začínal jsem samozřejmě „dokumentováním“ procházek po Praze, která je úžasně fotogenická. Miluju fotografie Františka Dostála (dnes se tomu říká street foto), ale vždy jsem se ostýchal fotit úplně cizí lidi. Focení muziky mě trochu otrkalo. Snažím se zachytit, co je pro danou osobu charakteristické, co je na ní zajímavé.

3. Kromě focení muziky mě baví zachycovat přírodu, zvířátka (naše kočičí menažérie je vděčným objektem), výše zmíněné Dostálovy fotky stylu „život tropí hlouposti“ a v neposlední řadě fotím své celoživotní povolání – pražské metro, hlavně historické vozy, o které mám tu čest se starat. Někdo má mašinky v obýváku, já v reálu.

Folkaliště 2019, Jarret foto: Jiří Esser	Vyšehraní Blue effect foto: Jiří Esser
Výročí zahájení provozu metra foto: Jiří Esser	Metro čtyř generací foto: Jiří Esser
Žofín foto: Jiří Esser	Brno Petrov foto: Jiří Esser
Jirka	Jirka v akci foto: Josef Böhm

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Pavel Jarčevský - Je toho ještě spousta, co se nemohlo vejít.

|178.23.220.xxx |24.08.2022 20:25:50

Třeba že Jirka je mimořádně pracovitý a spolehlivý člověk. Parťák, který nezkazí žádnou legraci, ale dokáže se sám držet v pozadí. Že často srší invencí. Že jeho krédem je zřejmě slušnost, pokora, úcta. Nikdy jsem si třeba nevšiml, že by muzikanty svým fotografováním rušil. To se raději toho snímku vzdá. Zajímavé je sledovat jej na Folkovém Pluháči, kde patří k nepostradatelným osobám úzkého štábu: V jedné ruce kladivo, ve druhé fotoaparát. Proč to píšu? Protože všechen ten Jirkův CIT vidím na jeho snímcích.

Odpovědět