Kytarová škola

09.02.2005 Kytarová škola - díl 7 (Petr Krumphanzl)

STUPNICE

Pokud chcete zahrát jakoukoliv melodii, sólo, či improvizaci, vždy používáte určitý sled tónů, který vychází z akordového doprovodu skladby nebo naopak na základě vámi použitého sledu tónů lze utvořit akordy, kterými můžete danou melodii doprovodit. Tyto sledy tónů nazýváme stupnice. Již v úvodu teorie sestavování akordů jsme se seznámili se dvěma stupnicemi. Byla to asi nejznámější diatonická durová stupnice (např. Cdur: C, D, E, F, G, A, H) a chromatická stupnice (C, C^#, D, D^#, E, F, F^#, G, G^# , A, A^#, H). Podobných stupnic je ovšem celá řada. Veškerý hudební materiál, který máme k dispozici představuje chromatická stupnice. Obsahuje dvanáct prvků v jedné oktávě vzdálených od sebe vždy o půl tónu. Z tohoto materiálu můžeme sestavovat různé sledy tónů, které budou vycházet z našeho melodického cítění - stupnice, neboli škály. Různé hudební styly vycházejí z různých stupnic. V současné hudbě se nejčastěji setkáme s diatonickou durovou stupnicí a jejími mody, ale i s mollovou stupnicí harmonickou, melodickou, stupnicemi bluesovými atd. Stupnice může obsahovat různý počet prvků v rámci jedné oktávy a je charakteristická intervaly mezi těmito prvky. Např. známá diatonická durová stupnice obsahuje sedm prvků, mezi kterými jsou intervaly C-D tón, D-E tón, E-F půltón, F-G tón, G-A tón, A-H tón, H-c půltón. Intervaly jednotlivých stupňů od základního tónu jsou: C-D velká sekunda (2 půltóny), C-E velká tercie (4 půltóny), C-F čistá kvarta (5 půltónů), C-G čistá kvinta (7 půltónů), C-A velká sexta (9 půltónů), C-H velká septima (11 půltónů). Obecně pokud stupnice obsahuje stupeň vzdálený o velkou tercii (= 4 půltóny) od základního tónu (např. C-E), jedná se o stupnici durovou. Pokud obsahuje stupeň vzdálený o malou tercii (= 3 půltóny) od základního tónu (např. C-E^b), jedná se o stupnici mollovou.

Ze stupnice můžeme vytvářet tzv. mody. Je to vlastně jakási obdoba vytváření obratů akordů z daných tónů. V praxi to znamená, že můžeme zahrát sled tónů C, D, E, F, G, A, H - tzv. jónský modus, ale také např. D, E, F, G, A, H, c - tzv. dórský modus. Mody odvozené od diatonické durové stupnice se souhrnně nazývají církevní stupnice. Jejich přehled společně s intervaly od základního tónu uvádím v tabulce.

Číselné označení stupně

2^-

3^-

3
(4^-)

5^-
(4⁺)

6^-
(5⁺)

7^-

Vzdálenost od zákl. tónu modu (půltóny)

Jónský

Dórský

Frygický

Lydický

Mixolydický

Aiolský

Lokrický

Z uvedené tabulky vidíme, že tři mody obsahují velkou tercii a jsou tedy durové (jónský, lydický a mixolydický) a čtyři jsou mollové (dórský, frygický, aiolský a lokrický). Všechny mody kromě lokrického obsahují čistou kvintu. Tento modus obsahuje jako jediný kvintu zmenšenou. Kdybychom tedy chtěli na jednotlivých modech postavit kvintakordy, dostaneme v jónském modu C, v dórském Dmi, ve frygickém Emi, v lydickém F, v mixolydickém G, v aiolském Ami a konečně v lokrickém Hmi5^-.

Nyní se podíváme jakou obsahují jednotlivé mody septimu. U jónského a lydického modu je to septima velká, u ostatních modů septima malá. Pokud bychom tedy vytvářeli na daných modech septakordy, dostaneme v jónském Cmaj7, v dórském Dmi7, ve frygickém Emi7, v lydickém Fmaj7, v mixolydickém G7, v aiolském Ami7 a v lokrickém Hmi5^-/7.

V praxi to znamená, že pokud se nám v písni objevují tyto akordy, můžeme v improvizaci používat stále diatonickou stupnici C dur. Často se ovšem setkáváme s tím, že skladba obsahuje ještě jiné akordy. Potom dochází k vybočení ze stupnice a v doprovodu se objevují tzv. nedoškálné tóny. V improvizaci můžeme potom tyto tóny buď vynechat a použít pouze ty tóny, které patří jak do stupnice, tak do znějícího akordu nebo potvrdit vybočení, tzn. že v úseku, kde zní nedoškálný akord zahrajeme stupnici jinou. Tento způsob je sice náročnější na orientaci v improvizaci, ale působí velmi efektně a je známkou hudebního přehledu hráče. Proto čím víc stupnic se naučíte v praxi používat, tím bude vaše hra zajímavější a osobitější.

Prstoklady jednotlivých modů

Prstoklady budu vysvětlovat pomocí grafického znázornění polohy tónů v jednotlivých "boxech" (obdoba znázornění akordů v akordových diagramech) a pomocí tzv. tabulatur. Tabulatura je velmi často používaný zápis kytarových partů, který částečně nahrazuje notový zápis. Protože ale do tabulatury nelze zapsat veškeré informace, které notový zápis umožňuje většinou se v literatuře uvádí pouze jako doplňující informace o prstokladu ve spojení s notovým zápisem. V současné době se velmi často používá tabulatur při zápisu kytarových transkripcí v elektronické podobě (zápisy kytarových sól na internetu atd.), protože se dají zapisovat i číst v textových editorech, bez nutnosti instalace speciálního notového programu. Základem tabulatury je šestilinková osnova, kde každá linka znázorňuje jednu strunu na kytaře v pořadí od vysokého e k basovému.

Na tyto linky zapisujeme číslo políčka, na kterém máme zahrát příslušný tón.

Při správném držení levé ruky na hmatníku kytary by jste měli mít prsty postaveny tak, aby směřovaly kolmo k rovině hmatníku a aby byl každý prst schopen obsluhovat jedno políčko. V tomto základním prstokladu tedy můžete pohodlně obsluhovat čtyři sousední políčka na každé struně. Často se vám ovšem stane, že zvolená stupnice nejde v rozsahu čtyř polí zahrát a potom musíte buď ruku posunout, nebo použít tzv. rozšířený prstoklad. Základem rozšířeného prstokladu je takové postavení levé ruky, kdy na jednu strunu položíme na libovolné pole ukazováček, ob jedno pole směrem ke kobylce položíme prostředníček a znovu ob jedno pole malíček. Takové postavení ruky je vhodné zpočátku zkoušet spíše ve vyšších polohách, kde jsou pole užší a nemusíme tedy prsty tolik roztahovat. Když např. na 7. pole položíme ukazovák, na 9. pole prostředníček, a na 11. pole malíček, pak ukazováček obsluhuje pole 7 a 8, prostředníček pole 9, prsteníček pole 10 a malíček pole 11 a 12. Při použití tohoto prstokladu můžete tedy obsluhovat bez posunutí ruky až 6 polí.

V praxi se ovšem nejčastěji setkáte s hraním běžných prstokladů, i když v některých případech je hraní rozšířeného prstokladu výhodnější. Např. v případě modů diatonické stupnice má tato technika výhodu při rychlých triolových sledech, protože v rozšířeném prstokladu vychází na každou strunu tři tóny. Triolový běh je potom plynulejší a hraje se pohodlněji.

Prstoklad jónského modu stupnice Cdur (=C jónská)

nebo rozšířený prstoklad

Zápis do tabulatury

rozšířený prstoklad

Prstoklad dórského modu stupnice Cdur (=Dmi dórská)

nebo rozšířený prstoklad

Zápis do tabulatury

rozšířený prstoklad

Prstoklad frygického modu stupnice Cdur (=Emi frygická)

nebo rozšířený prstoklad

Zápis do tabulatury

rozšířený prstoklad

Prstoklad lydického modu stupnice Cdur (=F lydická)

nebo rozšířený prstoklad

Zápis do tabulatury

rozšířený prstoklad

Prstoklad myxolydického modu stupnice Cdur (=G myxolydická)

nebo rozšířený prstoklad

Zápis do tabulatury

rozšířený prstoklad

Prstoklad aiolského modu stupnice Cdur (=Ami aiolská)

nebo rozšířený prstoklad

Zápis do tabulatury

rozšířený prstoklad

Prstoklad lokrického modu stupnice Cdur (=Hmi lokrická)

nebo rozšířený prstoklad

Zápis do tabulatury

rozšířený prstoklad

Poloha všech tónů stupnice C dur na hmatníku kytary

čísly jsou označena ta políčka, na kterých jsou obvykle na hmatníku kytary vyznačeny orientační značky. Všimněte si, že od 12. políčka (oktáva) se poloha tónů opakuje. Proto pokud váš nástroj umožňuje hrát i ve vyšších polohách (některé kytary mají až 24 polí - rozsah 2 oktávy na jedné struně), použijte v těchto vysokých polohách za oktávou stejný prstoklad jako na začátku hmatníku. Např. lydický modus můžete hrát buď od prázdné struny E nebo o oktávu výš od 12. pole na struně E. Obdobně mixolydický modus hrajeme buď od 3. pole, nebo od 15.

Než opustíme diatonickou stupnici C dur, ještě si na jejím podkladě vysvětlíme základy harmonické funkce jednotlivých akordů ve skladbě. Tato kapitola hudební teorie bývá nazývána funkční harmonie a popisuje vztah všech použitých akordů ve skladbě k základnímu akordu tóniny - tónice. Tónika leží na prvním stupni použité tóniny a rozeznáváme dva druhy tónin - durovou a mollovou. Přirozené tóniny jsou dur jónská a moll aiolská. Jak jsme si již vysvětlili, např. v tónině C dur můžeme na každém stupni stupnice vytvořit tyto doškálné akordy: Cmaj7, Dmi7, Emi7, Fmaj7, G7, Ami7 a Hmi5^-/7.

Již v úvodu teorie zápisu akordových značek jsem se zmiňoval o tónice, subdominantě a dominantě. To jsou hlavní harmonické funkce, které i ve své nejjednodušší úpravě (třítónové = kvintakord) obsahují všechny tóny stupnice. Pro stupnici C dur jsou to akordy C, F a G. Tyto akordy jsou postaveny na prvním, čtvrtém a pátém stupni. Kromě těchto tří hlavních harmonických funkcí jsou ještě čtyři funkce vedlejší a to: střídavá dominanta na 2. stupni, vrchní medianta na 3. stupni, spodní medianta na 6. stupni a citlivý tón na 7. stupni.

Přehled všech harmonických funkcí, hlavních i vedlejších tedy vypadá takto:

1.	tónika	Cmaj7
2.	střídavá dominanta	Dmi7
3.	vrchní medianta	Emi
4.	subdominanta	Fmaj7
5.	dominanta	G7
6.	spodní medianta	Ami7
7.	citlivý tón	Hmi5^-/7

Od stupnice Cdur jónské C, D, E, F, G, A, H, c můžeme odvodit přirozenou mollovou stupnici A moll aiolskou A, H, C, D, E, F, G, a. Jak vidíme, obsahuje stejné tóny (protože je to 6. modus jónské stupnice) a bude tedy obsahovat i stejné akordy. Změní se ale jejich funkce, protože tónikou je v tomto případě akord Ami.

Přehled všech harmonických funkcí, hlavních i vedlejších tedy vypadá takto:

1.	tónika	Ami7
2.	střídavá dominanta	Hmi5^-/7
3.	vrchní medianta	Cmaj7
4.	subdominanta	Dmi7
5.	dominanta	Emi7
6.	spodní medianta	Fmaj7
7.	citlivý tón	G7

Tyto pojmy jsou důležité pro rychlé pochopení schématu skladby a snažší vysvětlení odlišnosti jednotlivých stupnic.

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Hm - Re: Kytarová škola - díl 7

|213.226.226.xxx |18.10.2008 13:05:00

Měl bych jeden dotaz ohledně módů: Jak mám poznat jestli hraju dorskou, jonskou apod.? Podle, prvního tónu nebo podle posledního? A musím hrát přes dorskou harmonii zase dorskou nebo přes ni mohu hrát např. Lydickou?
Děkuji

Odpovědět

jbg - třeba se bude hodit někomu dalšímu

|193.86.147.xxx |21.06.2010 18:00:19

Odpověď přichází po letech.

Je to podle charakteristických intervalů. Nejdřív se rozliší tónika tj. tón kterým se dá ukončit uspokojivě melodie, pokud existuje (tzn nehraješ-li nějakej ultrajazz). Pak, zda je základní akord dur či moll. Tím se to rozdělí na dvě skupiny, musíš vědět, který mody jsou dur a který mol. No a každej z těhle modů más svůj tón, kterej jinde není. Takže ve finále si na hmatníku hlídáš tři místa, kde se ty tóny nachází a když tam některej z akordů padne, tak jsi to našel (pokud zrovna z tóniny nevybočuješ). Mixolydickej mód je třeba dur a má malou septimu, což je to jediný, čím se liší od normální durový tj jónský stupnice na jejímž pátém stupni se nalézá a ten základní tónický akord dur je vlastně dominanta jónské stupnice.

Odpovědět

jbg - moody

|193.86.147.xxx |21.06.2010 18:14:04

S tím druhým je to snad tak, že akord co hraješ, by měl být obsažen v modu nebo stupnici, kterou hraješ, a stupnice by měla zohlednit akord ke kterému míříš. čili mody můžeš proměňovat v průběhu skladby, ale jen do té míry, do jaké se držíš funkční harmonie nebo jiných relativnějších vztahů. V tom si taky teprve dělám jasno. Tóny, které neslouží k harmonickému navázání můžeš zaměňovat za jiné, které by ale měly vytvořit jinou fungující melodickou řadu s těmi, co zůstanou. Tak nějak to chápu.

Odpovědět

jbg	\|193.86.147.xxx \|23.06.2010 15:02:22

To jsem asi napsal trochu kravinu.
Třeba tohle to trochu spraví.
Kódování modů, lze použít k zápisu i při rozpoznání modu.
Znamená, po kterém z tónů se nachází půlkrok např e-f čili posun pouze o pražec - (počítáno od základního - buď tónika či akord, vzhledem k celku či části)
1-ionský 37
2-dórský 26
3-frygický 15
4-lydický 47
5-mixol. 36
6-aiolský 25
7-lokrický 14
Mechanismus je jasný a lze jej kdykoliv odvodit.
Obě čísla klesají a když první klesne k 1 posune se dozadu a změní se na sedmu.
Stačí si tak vlastně pamatovat jen 37 jako první mod.
Podud tedy zazní půkroky (a pokud jde o mód), lze ho takto identifikovat. Rozdíl je 4 pak tři (když se odečte první číslice od druhé)
Na začátku je 3,2,1 a pak 4,3,2,1, takže při přičítání ke čtyřce musí pásnout jedině trojka a k ostatním buď 4 nebo 3.
Těch metod je řada, tahle není dokonalá, ale může pomoci.
Tj Když narazíš na velkou septimu, následuje oktáva, což je vlastně základní tón, čili půlkrok po sedmé a může jít jen o dva mody, ionský a lydický

Odpovědět

jbg	\|193.86.147.xxx \|23.06.2010 16:00:39

Ještě něco, intervaly po kterých následuje půlkrok jsou myslím vždycky čisté nebo velké.
Molové mody mají první půlkrok vždy po prvním nebo druhém stupni, proto by se tam už vleze malá molová tercie, zatímco u durových ne, ty mají první půlkrok až po tercii nebo po kvartě.

Odpovědět

jbg	\|89.103.211.xxx \|24.06.2010 01:07:48

Takže teď můžete říct, švihni tam šestadvacítku vod géčka. Šou tájm, vlastně folk time. Mě to zní skvěle, ale to jsem sjel jen stupnici nahoru a pak jsem zahrál akord od základního tónu, ale až s kvartou, jako druhej obrat dur akordu založenýho na kvartě, a pak jsem opustil asi tóninu, když jsem to posunul o 3 pražce vejš a ještě něco, co neumím popsat, ale to se drží stejně jen o kvartu vejš než první trojchmat. Ale je to super. Hned jsem napsal i text. Ta metoda fakt funguje. Nakonec stejně zvítězí hudební cit nad nějakou teorií, ale tím spíš bude mít volnost projevu. Na ten druhej dotaz opravdu neumím odpovědět, je to velmi komplikované, a všude jsem se nakonec dočetl, že se to má dělat podle citu. To je ale ojebávka, že? Píšu to, jak to vymejšlim a ono to maká i bez kvarových kruhů a předznamenání. Je, fakt že jsou tu další stupnice, co se chovaj zcela jinak, ale tohle je snad cesta správným směrem, jak si všimnout podstatnejch věcí a vytvořit si mentální mapu a sekat to zpatra, ale invenčně. Jo nemažte to, já vím, že už to nikdo asi nečte, ale já si ty nápady musím ještě přepsat. Dík.

Odpovědět