Janu Šteflíčkovou mám jako písničkářku ráda už půl jejího života, pořád se mi líbí i některé věci, ze kterých ona jako autorka už dávno "vyrostla". Když se na FT ozývalo volání po příspěvcích, napadlo mě udělat s ní rozhovor. Mně je poskytují převážně lékaři na tiskovkách, řekla jsem si, že získat k podobné akci Janu (samozřejmě na jiné téma než vývoj chřipkové epidemie nebo následky plochých nohou) by nemusel být takový problém. Jak se to vezme.
Setkání první - vernisáž výstavy Aprílových knížek Ing. Michaláka ve Svatošově knihkupectví, leden 2010. "Ale jo, to by šlo, jenže teď zrovna se něco rozbíhá, vypadá to dobře, tak až to bude jisté... Určitě se ozvi!" slíbila Jana hned. Její písničky můžu klidně slyšet opakovaně, řekla jsem si, tak se pokusím oslovit ji zase na nějakém dalším vystoupení, v Praze teď naštěstí bývá k vidění docela často.
Salmovská literární kavárna je i moje oblíbené místo, (nejen) Janu jsem tu slýchala už před více jak deseti lety. Bývá tu plno, zamlouvám si proto raději lístek na 16. února. U stolku-dvojáku pod barovým pultem ke mně přisedl hovorný pán ze Zlína a zavzpomínal na doby, kdy chodil do Reduty, na mladičkého Karla Gotta, přihodil pár kritických poznámek i o současném hudebním dění v Praze, jak ho při svých návštěvách průběžně sleduje. "Taková kavárna by se asi ve Zlíně neudržela," komentoval počet míst k sezení a cenu vstupenky. Jana přivítala obecenstvo se zvláštním zřetelem k novým "přátelům" z Facebooku, které díky šikovnému kamarádovi už taky oslovila. My dvě jsme se ale po koncertě domluvily, že jí radši zavolám na mobil.
Abych to zkrátila: Je tu červen a já si byla Janu poslechnout ještě když hostovala v březnovém Open Micu, pak jsme se dvakrát napevno domluvily, že zajdem na kafe, ale jednou měla zdravotní problémy Jana, podruhé já. Přišla jsem jí tedy alespoň popřát do květnového Gongu, kde hostovala v semifinále Notování právě v den svých kulatých narozenin.
Shrnuto a podtrženo: Jana Šteflíčková pracuje na novém CD s novými muzikanty, dostala "soukromé" ocenění Tais Award, dělala předskokanku britskému bluesmanovi Johnu Mayallovi, chystá se na řadu letních festivalů a Cimbura ji ujistil, že proti ní už nic nemá. Co víc si může přát? Koncem měsíce se chystám k Náčelníkovi, Jana tam bude vystupovat s Ivo Cicvárkem a já si přeju už jen jedno - aby to konečně vyšlo s rozhovorem!