Máte to taky tak? Když mi je zle a zdá se mi, že se řítíme do pekelně černý budoucnosti sednu ke gramofonu nebo počítači, vyberu si a pustím muziku, která mě nakopne někam jinam. Výš, dál, jinam do světa, který si přeju kolem sebe mít. A tak v téhle podivné době vám zkusíme postupně nabídnout písničky, které nám a věříme že i vám přinesou trochu radosti. A třeba si zkuste zazpívat. Doma vám to zakázat nemůžou. Máte-li zážitek spojený z některou z písniček, které se zde objeví, zkuste se o něj podělit. Nebo vás napadá ještě nějaká další písnička, kterou přidat? Mějte se báječně a zdravě
Dětské tábory byly a jsou dodnes světem, který kromě jiného pomáhá objevovat písničkovou zemi. Poupata byla kapelou, která se v táborovém prostředí narodila. A tak není náhodou, že písničky Víti Troníčka se zpívají dodnes.
Boty toulavý
Každý den dál a dál, vprostřed cesty jako král chodil tulák, boty starý na nohou, ať byl déšť nebo mráz, chodil po těch cestách zas, cílem byl mu obzor střetlý s oblohou.
Jeho jméno bylo známý, byl prý přítel mojí mámy, a když hrál a zpíval, hlas byl slyšet na několik mil, když byl s námi, jen se smál, se mnou si na tuláka hrál, já bych dal, co mám, za vrácení těch chvil.
V jeden krásný letní čas přijít domů měl k nám zas, avšak celé léto nikdo nepřišel, a pak pošťák přijel k nám, černý dopis předal nám, a v něm bylo psáno: já rád jsem vás měl.
Jeho jméno bylo známý, byl prý přítel mojí mámy, a když hrál a zpíval, hlas byl slyšet na několik mil, když byl s námi, jen se smál, se mnou si na tuláka hrál, já bych dal, co mám, za vrácení těch chvil.
Máma s pláčem řekla mi: už nepřijde za námi, byl to otec tvůj a hodně rád tě měl, od tý doby touhu mám, po horách se toulat sám, boty toulavý jak táta mít bych chtěl.
Jeho jméno bylo známý, byl prý přítel mojí mámy, a když hrál a zpíval, hlas byl slyšet na několik mil, když byl s námi, jen se smál, se mnou si na tuláka hrál, já bych dal, co mám, za vrácení těch chvil.
