Máte to taky tak? Když mi je zle a zdá se mi, že se řítíme do pekelně černý budoucnosti sednu ke gramofonu nebo počítači, vyberu si a pustím muziku, která mě nakopne někam jinam. Výš, dál, jinam do světa, který si přeju kolem sebe mít. A tak v téhle podivné době vám zkusíme postupně nabídnout písničky, které nám a věříme že i vám přinesou trochu radosti. A třeba si zkuste zazpívat. Doma vám to zakázat nemůžou. Máte-li zážitek spojený z některou z písniček, které se zde objeví, zkuste se o něj podělit. Nebo vás napadá ještě nějaká další písnička, kterou přidat? Mějte se báječně a zdravě
Úžasná písnička Telegraph Road Dire Straits a Marka Knopflera má díky Robertu Křesťanovi vynikající a dokonalou cover verzi. Ve druhé polovině osmdesátých let ji přinesli Poutníci, v době kdy šance, že bychom si mohli na vlastní oči a uši užít originál, byl vzdálený jako cesta na Mars.
Telegraph Road
Jedenkrát dávno šel pustinou muž a na pravým místě tam vykácel buš, z klád postavil dům, že měl sílu jak býk, rozoral zem jako válečník.
Jenže za ním jdou další, a ti umí víc, vázaný krovy a zdi z vepřovic, a do zlatejch polí a bučení krav po nějaký době zní telegraf.
A už je tu kostel, a konečně most, a železná ruda a zločinnost a okresní město má okresní soud a ta stará trať jméno Telegraf Road.
Těžký jdou časy teď znova a znova, skončila válka a chystá se nová, a rozmoklou stezkou, co prošel ten skaut, v deseti proudech jdou provazy aut jak dravá řeka.
A rádio hlásí, že v noci byl mráz, lidi jdou z práce a nemají čas, jenže vlak domů má velký zpoždění.
Už nemůžu dělat, co kde bych kdy chtěl, třeba v pralesích kácet, to bohužel, můžu jen sklízet, co zasil jsem sám, a zaplatit všechno, co komu kde mám.
Ti šedaví ptáci na drátech z mědi vo tomhletom kódu už ledacos vědí, ti můžou letět a zapomenout na celej řád týhle Telegraf Road.
Víš, že bývaly časy, kdy bylo to zlý, že spali jsme v dešti a promrzlí, teď, když mi říkáš: tak vem si, co chceš, moc dobře cítím, že už je to lež.
Ale důvěřuj ve mě, dej kočímu bič, já vezmu tě s sebou a odvedu pryč ode všech temnot a vysokejch zdí, od všeho strachu, co v ulicích spí, já prošel jsem pamětí kdekterej kout a viděl jen smutek jak pýcha se dmout, a chtěl bych zapomenout na všechny ty zákazy vjezdu, který jsou rozsetý po celý Telegraf Road ...
