(Trošku opožděná recenze)

Má kamarádka Tereza Terčová, autorka písní a textů, kytaristka a zpěvačka, která si zaslouží samostatný článek (neboj, Terko, bude ), mi na jednom koncertu představila vysokou usměvavou dlouhovlasou štíhlou dívku jako Martinu Trchovou. Nabídl jsem jí rumovou pralinku, protože byla milá a je dost podobná mé mladší dceři.

Od té doby se tradují mé pravidelná návštěvy v divadle Akcent v Praze 5 v Ženských domovech, každé druhé úterý v měsíci.

Martina mi otevřela vrátka do světa zajímavých lidí, písničkářek a písničkářů. Po dlouhé době jsem slyšel na jevišti recitovat mladého člověka vlastní verše pod velice svébytnými obrazy. Obrazy namalovala Martina.

Před sebou mám demáček s názvem 2001 - 2002 divadlo Akcent. Jde o výběr písní Martiny Trchové (zatím vydala demáček Teprve se probouzím) doprovázených  na flétnu kamarádkou Karolínou Skalníkovou.

Od doby společně mlsaných rumových pralinek uplynul čas a já si potichu zpívám s Martinou Svízel přítulnou, Příteli, Křížem krážem a další nádherné písničky. Z Martiny bude jednou češtinářka, ale už  dnes je skvělá textařka a skladatelka. Už nejde  jen o  dívčí nářky nad zklamanou láskou, které zmizí časem. Před námi stojí mladý člověk, z něhož přes dívčí chichotání patřící k věku, prorůstá talent mladé ženy.

Jen tak mimochodem ukáže na své obrázky, uvaří hostům "nápoj lásky" a najednou nemůže najít kapesník a na chvilku je to zase malá holka.

A hlavně v každém představení představí své hosty. Na CD z Akcentu naleznete kromě Martiny její kamarádky Karolíny dnes  už slavnou Žofii Kabelkovou, holku z Vysočiny, s milým plachým úsměvem a velkým talentem. Kluci z Druhé trávy by si s někým jen tak nezahráli. Dále je tam již zmíněná Terka Terčová, nádherně vybarvený a čistý alt, jméno které stále ještě čeká, aby ho svět více objevil, Magda Brožková z Turnova, děvče s trochu ",kubišovsky"  nebo "budweiserovsky" zabarveným hlasem. Terka od vydání desky stihla cenu za zpěv na letošní Portě, Moravského vrabce a Magda dokonce i Portu pro autory.

Občas se Martina, Magda a Žofie změní z krásných dívek na čarodějnice. Je dobré, že i písničkářky mají smysl pro humor a Martina přidá sádrovou lebku vyrobenou v rámci studia výtvarné výchovy.

Na CD najdeme další zajímavé mladé lidi. Duo dvacetiletých kluků Nestíháme. Slyším z nich vát duch simon garfunkelovské zpěvnosti, chvilku zas rošťáctví a ve chvíli pohody si s Martinou "střihnou" se souhlasem Zdeňka a Víti pár starých nádherných nerezovek.

Alena - Ája Mrhalová, té na letošním Kvítku zase utekla první cena, která odešla s Luckou Faltýnkovou do Brna. Asi bych jí dal spíše Áje. Její Labutě nebo Osm mrzáčků jsou nádherné písníčky.

Je těžké být synem slavného otce. Jan ­  Matěj Rak, kluk ve slamáku s foťákem zrcadlovkou na krku a spoustou písniček. Chvilku plíhalovská atmosféra, chvilku jen Matěj. Vtipné a dobré texty a ta kytara, ta se holt dědí.

Na CD ale chybí další jména. Matějův kamarád Džery Lešner, bývalý člen stále nedoceněného Kvokálu s hlasem mého srdce ukrytém ve více než subtilní Martině Spurné (zase další Martina), autor vynikajících textů. Při Hraní v Brně se sypu smíchy, při Vádí vychutnávám napětí a kytarovou virtuozitu včetně lehké parodie Romana Horkého.

Příjdou i starší kluci, například fenomenálně nenápadný Franta Vlček, Jarda  Urbánek s "dvěma manželkami " a s písní Spermie.

Nenápadný mladík s brýlemi a kytarou Martin Čepelík. Martin skládá písníčky. A svěřil se mi, že poslouchá hlavně Kryla a Nohavicu. Martin je něžný při Milování (s Terkou nebo Martinou jako druhý hlas), textově i melodicky vynikající při Monologu srovnatelným s Hledíme na sebe Jarka Nohavici, ale je to Martin a smích vyvolávajícím Malém červu. Kromě toho Martin hraje divadlo včetně Shakespeara a jen tak "na okraj" studuje medicínu. Až vás bude jednou operovat dobrý doktor, může to být Martin.

Na trase B ve stanici Anděl vás občas osloví hlas dozorčího,  stojíte­li na nástupišti sám a vyzývá vás, abyste se rozešel. Tak si krátí službu Zbyněk Zeman, černovlasý štíhlý kluk z Rumburka, toho času v Praze. Kromě báječných písniček plných recese a srandy Zbyněk taky maluje obrázky velmi osobitým stylem.

A tak mohu pokračovat. Ale, kdo chce vědět víc, ať přijde každé druhé úterý v měsíci do Akcentu. Z malého sálu v podzemí vycházejí lidé, o nichž už je slyšet, a o těch zbylých dříve nebo později ještě uslyšíme. Vždyť známe jednu již neexistující skupinu začínající v klubu s názvem Jeskyně.