|
Nene, nebojte se, že by folkový magazín zahrnul mezi objekty své pozornosti i muzikály, či spíše „lyrikál“, jak je v titulku uvedené zbrusu nové hudební dílo nazýváno svými autory. Dokonce nepůjde ani o dílo samotné, nýbrž o recenze na něj.
Stalo se zvykem desítek nespokojenců z řad fun-clubů (úmyslně psáno takto), samotných postižených interpretů i rádoby neutrálních postav, domnívajících se, že jsou posedlí estetickým duchem, bouřit se proti jakékoliv negativní kritice. Nepomáhá objektivní ani subjektivní vysvětlování, dokonce ani odkazy na drsnější styly recenzí v drsnějších žánrech. Oblíbeným argumentem kritiků kritiky je, že by recenze měla být objektivní (extrémní požadavek, že by měla popisovat, nebo dokonce propagovat, už pomíjím). A právě v případě díla Kudykam se v jeden den (po premiéře) sešla v tisku várka natolik rozporuplných článků, že nešlo si jich nepovšimnout. A bylo by škoda jich nevyužít k demonstraci toho, jak si stojí recenze a recenzenti v jiných žánrech. Recenzenti bezesporu renomovaní, píšící do papírových (= „kamenných“) médií, které si snad ani na internetovém kolbišti nikdo nedovolí nařknout z diletantismu, ředitelství zeměkoule, náckovství a touhy nalaťovat ostatní, jak mají tvořit. Snad bude následující prezentace rozdílných pohledů na tutéž věc a použitého slovníku k něčemu i pro výše zmíněné estetické duchy, přítomné v našem středně vzrostlém smíšeném lese (jak požaduje kolega –toh– nazývat náš malý folkový rybníček) a přestanou psát v ohlasech na recenze, s prominutím, blbosti.
Tak se podívejme, jak se s naprosto čistým svědomím, z vlastní vůle a dobrovolně, s plným vědomím a zodpovědností jednotliví recenzenti liší (všimněte si i jazyku a metafor, to pro ty citlivější):
O tématu:
E15: Umělecký tandem Hapka & Horáček, známý svými šansonovými písněmi, se pustil na půdu pro ně neznámou – muzikálu. Nutno říci, že, byť to pro oba byla premiéra, zhostili se jí se ctí a navíc tomuto žánru přinesli něco objevného. Horáčkovy verše jsou lehké, vtipné a přitom neztrácejí leckdy až filozofickou myšlenku. Hlavního hrdinu tak doprovází nejen Kudykam v podání výborného Vojtěcha Dyka, ale také nesmrtelný Kant a jeho mravní pohled na lidský život. Michal Horáček pojal hru Kudykam jako příběh věčného hledání pravého smyslu života, v němž zaznívají proklamace osobní svobody a lidské jedinečnosti.
LN: Michal Horáček má zkrátka velké ambice a nebojí se ani veršů. Jenže novotvar lyrikál jako žánrové vymezení je čirý nesmysl anebo alibi, jež má vysvětlit, proč muzikál není muzikálem, kašle na jeho hudební zákonitosti i strukturu a je starou dobrou „cochcárnou“, kočkopsem a bramboračkou. Horáček není Shakespeare ani Corneille a jeho básnění je prostě směšné. Zaumné, rádoby vzletné veršíky, které prý drží villonovskou formu - snad ano, ale to, že si autor vezme určitý mustr, ještě neznamená záruku kvality. Horáček tu kouzlí s transcendentnem, filozofováním všeho druhu, mudrováním na politickou notu a nad tím vším se vznáší nebohý Immanuel Kant a jeho kategorický imperativ, což je zvlášť komické.
HN: Horáček básník se v Kudykam projevil především jako zručný chrlič rýmů a poetických spojení. Na slabiky sedí, ale hlubší smysl, stejně jako Martinův příběh, nedávají. Zvukomalebná hravost je v divadelním tvaru samoúčelná, titěrná a nesbíhá se k velkému obrazu. Zbytečný ornament – jako Kant metající po jevišti gymnastickou hvězdu. Ani hektické jevištní hemžení nemůže zastřít, že není o čem hrát. Náznaky společenských témat, třeba Martinova střetu s průměrností davu se objeví ve druhé půli, ale jsou tak banální, bezzubé nebo pitomé (masky Havla a Klause na hlavách sboristů), že je prostě nelze brát vážně.
O hudbě:
MfD: Důležitou roli má samozřejmě Hapkova hudba, zaranžovaná Ondřejem Brzobohatým tak citlivě, aby v živém provedení dotvářela celé představení.
LN: Kdysi podobnou nádivku cpali do muzikálů Zdeněk Merta a Stanislav Moša a jejich snaha pak vyvrcholila muzikálem Bastard. Takže ani zde nejsou Horáček s Hapkou původní. Hudba je dílem poskládaná ze starých skladeb a nové šansony jsou zaměnitelné, v melodice nezřídka jedna vykrádá druhou.
Právo: Aranže Ondřeje Brzobohatého takřka bez výjimky semlely hudbu do kadlubu popově-muzikálové velkoleposti. Ta křehký a intimní dialog Horáčkových a Hapkových písní proměnila v dující andělské trouby moudrostí a pravd hlásaných s nablýskanou sentimentalitou smyčců, sborových podkresů a s pompou žesťových drivů, které nemají zhola nic společného s působivě omšelým retrem Hapkových šansonů.
O režii:
LN: Pokud bychom Gombára soudili podle této režie, pak by nezbylo než konstatovat, že neumí ani základní aranžmá situací. To, co se za ně vydává, je roztahané, roztříštěné, místy nesrozumitelné a bez nápadu. Ani náznak obrazivějšího pojetí, natož metafory, zato řada primitivních polopatismů, jako příchod gumáků Havla a Klause. Z jeviště se řinou proudy slov a odehrávají se akce, jejichž smysl lze jen hádat.
E15: Režisérem inscenace je Dodo Gombár, oceněný řadou odborných i diváckých cen po celé Evropě.
Právo: Režisér Dodo Gombár a choreograf Pavel Strouhal se usilovně snaží, aby se na scéně pořád něco dělo. Neustálé svíjení tří kočičích Mňaudámiček, křepčení čtyř ptáků Šumichrástů a dalších postav působí ale do značné míry chtěně a co do provedení i amatérsky, což platí zvláště o tanečních číslech company. Zvládnout prostor Státní opery se ukázalo být pro většinu sólistů nedostižnou metou.
HN: Režisér nejspíš trpí fobií z prázdného jeviště, a tak se kolem pořád něco děje. Buď se kdesi vlní taneční company (třeba v roli prádla vypadlého z praček), nebo se vrtí a pošťuchují Šumichrásti (to barevné, co mají na sobě, není tedy rozhodně veselé ani crazy). A když je nejhůř, tak Gombár pošle všechny postavy na jeviště a ony tam vyplňují prostor jako školní sbor na akademii
O celkovém dojmu:
E15: Je tolik věcí k vidění od všech představitelů Kudykamu. A nutno dodat, že to byl dobrý tah, který publikum odměnilo nekončícím aplausem.
LN: Kudykam je jen další slepé rameno domácího snažení o muzikál a jen potvrzuje známé pravdy: Michal Horáček je starý kýčař, který našlehanými obraty marně zastírá myšlenkové vakuum.
MfD: Risk vyšel. Představení Kudykam je pozoruhodné svými písněmi, rozvinutými ve výtečné scénické obraznosti, výkony zpěváků a samozřejmě celým svým étosem cestovatele, který nechce zakysnout doma za pecí s buřty, pivem a nenávistí.
Právo:Hapka s Horáčkem označili Kudykam při děkovačce za „mezník, který se povedl“. Obávám se, že jím ale mnoho příznivců své tvorby zklamali. A nic na tom nemění ani premiérové ovace ve stoje. Koneckonců reklamní kampaň se vyplatila a každý máme své přátele. Uvidíme, jak jejich podivuhodnou férii přijme běžné publikum.
O vizuální stránce:
E15: Vše do sebe přesně zapadá, jeden obraz stíhá druhý, do toho se v pozadí na projekci promítají obrazy, které celé to rejdění na jevišti chytře dokreslují. Kostýmy Michaela Hořejšího nepostrádají hravost a originalitu.
LN: Tady je ovšem scéna nevzhledná a nezajímavá a především nefunkční. Stavby zbytečně zabírají prostor, jejich využití je vesměs statické: nejprve scénu tvoří jakýsi mansion rozčleněný do kukaní, v nichž se posléze objeví obrovité pračky, ze strany přijede tělocvičný kůň, nahoře vypadnou bradla… Pak se zase po jevišti přeskupují částečně deformované domy, hojně se využívá zadní projekce a vše ještě komplikuje stálé příšeří.
MfD: Jsou to vlastně živé výjevy, podpořené nápaditými projekcemi přes celou výšku a šířku scény, pohyblivými kulisami, tancem, akcí.
Právo: Patrná snaha rozehrát celou plochu velkého jeviště Státní opery se ale míjí s účinkem. Ne že by to několikapatrové hemžení a prolínání obrazů nedokázalo zaujmout pozornost diváků, ale výsledek působí stylově značně nesourodě a nakonec je nepůsobivější šestimetrová hlava antické sochy na prázdné scéně, u níž vše končí. O výtvarné invenci kostýmů ovšem nemůže být sporu, i když jejich barevná i tvarová všehochuť připomíná spíše přehlídková mola.
O jedné interpretce
LN: Jen Lucie Bílá a její výše zmíněné sólo mělo profesionální pěvecké i herecké parametry.
MfD: Lucie Bílá zůstává civilní v písni S cizím chlapem v cizím pokoji, která se odehrává jako karikovaná scénka z manželské ložnice.
HN: Lucii Bílé věříme, že se „v cizím pokoji“ fakt cítí blbě. Kdosi jí tam totiž poslal„cizího muže“, urostlého statistu, ale určitě neherce, který dělá, že stele postel.
Aha!: Podlamování nohou, nestabilní chůze, špatná koordinace pohybů – to všechno by nasvědčovalo tomu, že byla opilá.
O jednom interpretovi:
Právo: Vojtěch Dyk v titulní roli potvrdil své pěvecké kvality i osobní charisma vtělené v případě Kudykama do efektně narcistní sebestylizace, text však po něm o mnoho víc nežádá, a dokonce ho nechá ve druhé půli na dlouhý čas zmizet z jeviště.
LN: Ódy na Vojtěcha Dyka v hlavní roli Martina jsou nepochopitelné, vždyť ani nelze postřehnout, co hraje, natož jak. Jeho výkon se skládá vesměs z popocházení po jevišti, zaujímání různých postojů a recitace bez obsahu.
A ještě některá vtipná přirovnání hraničící s urážkami:
HN: Cukrárenské zpívání Vojtěcha Dyka a Lucie Šoralové připomíná duet indiánka s kremrolí: místo duše žloutkový krém a cukrový sníh.
LN: Závěrečné zjevení Karla Gotta v roli Nového Kudykama by mohlo být klasifikováno jako Deus ex machina, ovšem za předpokladu, že je co rozuzlit.
LN: Mladý muž Martin podniká jakousi iniciační cestu, hledání ve světě, jenž se nachází za dveřmi jeho pokoje. Odolá všem svodům, nevstoupí do žádné partaje a postaví se na stranu utlačovaných.
LN: Michal Horáček je starý kýčař, který našlehanými obraty marně zastírá myšlenkové vakuum.
Jednotlivé recenze napsali:
LN: Jana Machalická
PR: Radmila Hrdinová
HN: Marie Reslová
MfD: Vladimír Vlasák
E15: Lucie Borovičková
Kompilaci sestavil : MK
Sdílet na...
|
.
.
), že konzumenti jsou opravdu schopni vlastního myšlení bez ohledu na recenze a kritiky 
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...