Nene, nebojte se, že by folkový magazín zahrnul mezi objekty své pozornosti i muzikály, či spíše „lyrikál“, jak je v titulku uvedené zbrusu nové hudební dílo nazýváno svými autory. Dokonce nepůjde ani o dílo samotné, nýbrž o recenze na něj.
Stalo se zvykem desítek nespokojenců z řad fun-clubů (úmyslně psáno takto), samotných postižených interpretů i rádoby neutrálních postav, domnívajících se, že jsou posedlí estetickým duchem, bouřit se proti jakékoliv negativní kritice. Nepomáhá objektivní ani subjektivní vysvětlování, dokonce ani odkazy na drsnější styly recenzí v drsnějších žánrech. Oblíbeným argumentem kritiků kritiky je, že by recenze měla být objektivní (extrémní požadavek, že by měla popisovat, nebo dokonce propagovat, už pomíjím). A právě v případě díla Kudykam se v jeden den (po premiéře) sešla v tisku várka natolik rozporuplných článků, že nešlo si jich nepovšimnout. A bylo by škoda jich nevyužít k demonstraci toho, jak si stojí recenze a recenzenti v jiných žánrech. Recenzenti bezesporu renomovaní, píšící do papírových (= „kamenných“) médií, které si snad ani na internetovém kolbišti nikdo nedovolí nařknout z diletantismu, ředitelství zeměkoule, náckovství a touhy nalaťovat ostatní, jak mají tvořit. Snad bude následující prezentace rozdílných pohledů na tutéž věc a použitého slovníku k něčemu i pro výše zmíněné estetické duchy, přítomné v našem středně vzrostlém smíšeném lese (jak požaduje kolega –toh– nazývat náš malý folkový rybníček) a přestanou psát v ohlasech na recenze, s prominutím, blbosti.
Tak se podívejme, jak se s naprosto čistým svědomím, z vlastní vůle a dobrovolně, s plným vědomím a zodpovědností jednotliví recenzenti liší (všimněte si i jazyku a metafor, to pro ty citlivější):
O tématu: E15: Umělecký tandem Hapka & Horáček, známý svými šansonovými písněmi, se pustil na půdu pro ně neznámou – muzikálu. Nutno říci, že, byť to pro oba byla premiéra, zhostili se jí se ctí a navíc tomuto žánru přinesli něco objevného. Horáčkovy verše jsou lehké, vtipné a přitom neztrácejí leckdy až filozofickou myšlenku. Hlavního hrdinu tak doprovází nejen Kudykam v podání výborného Vojtěcha Dyka, ale také nesmrtelný Kant a jeho mravní pohled na lidský život. Michal Horáček pojal hru Kudykam jako příběh věčného hledání pravého smyslu života, v němž zaznívají proklamace osobní svobody a lidské jedinečnosti. LN: Michal Horáček má zkrátka velké ambice a nebojí se ani veršů. Jenže novotvar lyrikál jako žánrové vymezení je čirý nesmysl anebo alibi, jež má vysvětlit, proč muzikál není muzikálem, kašle na jeho hudební zákonitosti i strukturu a je starou dobrou „cochcárnou“, kočkopsem a bramboračkou. Horáček není Shakespeare ani Corneille a jeho básnění je prostě směšné. Zaumné, rádoby vzletné veršíky, které prý drží villonovskou formu - snad ano, ale to, že si autor vezme určitý mustr, ještě neznamená záruku kvality. Horáček tu kouzlí s transcendentnem, filozofováním všeho druhu, mudrováním na politickou notu a nad tím vším se vznáší nebohý Immanuel Kant a jeho kategorický imperativ, což je zvlášť komické. HN: Horáček básník se v Kudykam projevil především jako zručný chrlič rýmů a poetických spojení. Na slabiky sedí, ale hlubší smysl, stejně jako Martinův příběh, nedávají. Zvukomalebná hravost je v divadelním tvaru samoúčelná, titěrná a nesbíhá se k velkému obrazu. Zbytečný ornament – jako Kant metající po jevišti gymnastickou hvězdu. Ani hektické jevištní hemžení nemůže zastřít, že není o čem hrát. Náznaky společenských témat, třeba Martinova střetu s průměrností davu se objeví ve druhé půli, ale jsou tak banální, bezzubé nebo pitomé (masky Havla a Klause na hlavách sboristů), že je prostě nelze brát vážně.
O hudbě: MfD: Důležitou roli má samozřejmě Hapkova hudba, zaranžovaná Ondřejem Brzobohatým tak citlivě, aby v živém provedení dotvářela celé představení. LN: Kdysi podobnou nádivku cpali do muzikálů Zdeněk Merta a Stanislav Moša a jejich snaha pak vyvrcholila muzikálem Bastard. Takže ani zde nejsou Horáček s Hapkou původní. Hudba je dílem poskládaná ze starých skladeb a nové šansony jsou zaměnitelné, v melodice nezřídka jedna vykrádá druhou.
Právo: Aranže Ondřeje Brzobohatého takřka bez výjimky semlely hudbu do kadlubu popově-muzikálové velkoleposti. Ta křehký a intimní dialog Horáčkových a Hapkových písní proměnila v dující andělské trouby moudrostí a pravd hlásaných s nablýskanou sentimentalitou smyčců, sborových podkresů a s pompou žesťových drivů, které nemají zhola nic společného s působivě omšelým retrem Hapkových šansonů.
O režii: LN: Pokud bychom Gombára soudili podle této režie, pak by nezbylo než konstatovat, že neumí ani základní aranžmá situací. To, co se za ně vydává, je roztahané, roztříštěné, místy nesrozumitelné a bez nápadu. Ani náznak obrazivějšího pojetí, natož metafory, zato řada primitivních polopatismů, jako příchod gumáků Havla a Klause. Z jeviště se řinou proudy slov a odehrávají se akce, jejichž smysl lze jen hádat. E15: Režisérem inscenace je Dodo Gombár, oceněný řadou odborných i diváckých cen po celé Evropě. Právo: Režisér Dodo Gombár a choreograf Pavel Strouhal se usilovně snaží, aby se na scéně pořád něco dělo. Neustálé svíjení tří kočičích Mňaudámiček, křepčení čtyř ptáků Šumichrástů a dalších postav působí ale do značné míry chtěně a co do provedení i amatérsky, což platí zvláště o tanečních číslech company. Zvládnout prostor Státní opery se ukázalo být pro většinu sólistů nedostižnou metou. HN: Režisér nejspíš trpí fobií z prázdného jeviště, a tak se kolem pořád něco děje. Buď se kdesi vlní taneční company (třeba v roli prádla vypadlého z praček), nebo se vrtí a pošťuchují Šumichrásti (to barevné, co mají na sobě, není tedy rozhodně veselé ani crazy). A když je nejhůř, tak Gombár pošle všechny postavy na jeviště a ony tam vyplňují prostor jako školní sbor na akademii
O celkovém dojmu: E15: Je tolik věcí k vidění od všech představitelů Kudykamu. A nutno dodat, že to byl dobrý tah, který publikum odměnilo nekončícím aplausem. LN: Kudykam je jen další slepé rameno domácího snažení o muzikál a jen potvrzuje známé pravdy: Michal Horáček je starý kýčař, který našlehanými obraty marně zastírá myšlenkové vakuum.
MfD: Risk vyšel. Představení Kudykam je pozoruhodné svými písněmi, rozvinutými ve výtečné scénické obraznosti, výkony zpěváků a samozřejmě celým svým étosem cestovatele, který nechce zakysnout doma za pecí s buřty, pivem a nenávistí. Právo:Hapka s Horáčkem označili Kudykam při děkovačce za „mezník, který se povedl“. Obávám se, že jím ale mnoho příznivců své tvorby zklamali. A nic na tom nemění ani premiérové ovace ve stoje. Koneckonců reklamní kampaň se vyplatila a každý máme své přátele. Uvidíme, jak jejich podivuhodnou férii přijme běžné publikum.
O vizuální stránce: E15: Vše do sebe přesně zapadá, jeden obraz stíhá druhý, do toho se v pozadí na projekci promítají obrazy, které celé to rejdění na jevišti chytře dokreslují. Kostýmy Michaela Hořejšího nepostrádají hravost a originalitu. LN: Tady je ovšem scéna nevzhledná a nezajímavá a především nefunkční. Stavby zbytečně zabírají prostor, jejich využití je vesměs statické: nejprve scénu tvoří jakýsi mansion rozčleněný do kukaní, v nichž se posléze objeví obrovité pračky, ze strany přijede tělocvičný kůň, nahoře vypadnou bradla… Pak se zase po jevišti přeskupují částečně deformované domy, hojně se využívá zadní projekce a vše ještě komplikuje stálé příšeří. MfD: Jsou to vlastně živé výjevy, podpořené nápaditými projekcemi přes celou výšku a šířku scény, pohyblivými kulisami, tancem, akcí. Právo: Patrná snaha rozehrát celou plochu velkého jeviště Státní opery se ale míjí s účinkem. Ne že by to několikapatrové hemžení a prolínání obrazů nedokázalo zaujmout pozornost diváků, ale výsledek působí stylově značně nesourodě a nakonec je nepůsobivější šestimetrová hlava antické sochy na prázdné scéně, u níž vše končí. O výtvarné invenci kostýmů ovšem nemůže být sporu, i když jejich barevná i tvarová všehochuť připomíná spíše přehlídková mola.
O jedné interpretce LN: Jen Lucie Bílá a její výše zmíněné sólo mělo profesionální pěvecké i herecké parametry. MfD: Lucie Bílá zůstává civilní v písni S cizím chlapem v cizím pokoji, která se odehrává jako karikovaná scénka z manželské ložnice.
HN: Lucii Bílé věříme, že se „v cizím pokoji“ fakt cítí blbě. Kdosi jí tam totiž poslal„cizího muže“, urostlého statistu, ale určitě neherce, který dělá, že stele postel. Aha!: Podlamování nohou, nestabilní chůze, špatná koordinace pohybů – to všechno by nasvědčovalo tomu, že byla opilá.
O jednom interpretovi: Právo: Vojtěch Dyk v titulní roli potvrdil své pěvecké kvality i osobní charisma vtělené v případě Kudykama do efektně narcistní sebestylizace, text však po něm o mnoho víc nežádá, a dokonce ho nechá ve druhé půli na dlouhý čas zmizet z jeviště. LN: Ódy na Vojtěcha Dyka v hlavní roli Martina jsou nepochopitelné, vždyť ani nelze postřehnout, co hraje, natož jak. Jeho výkon se skládá vesměs z popocházení po jevišti, zaujímání různých postojů a recitace bez obsahu.
A ještě některá vtipná přirovnání hraničící s urážkami: HN: Cukrárenské zpívání Vojtěcha Dyka a Lucie Šoralové připomíná duet indiánka s kremrolí: místo duše žloutkový krém a cukrový sníh. LN: Závěrečné zjevení Karla Gotta v roli Nového Kudykama by mohlo být klasifikováno jako Deus ex machina, ovšem za předpokladu, že je co rozuzlit. LN: Mladý muž Martin podniká jakousi iniciační cestu, hledání ve světě, jenž se nachází za dveřmi jeho pokoje. Odolá všem svodům, nevstoupí do žádné partaje a postaví se na stranu utlačovaných. LN: Michal Horáček je starý kýčař, který našlehanými obraty marně zastírá myšlenkové vakuum.
Jednotlivé recenze napsali: LN: Jana Machalická PR: Radmila Hrdinová HN: Marie Reslová MfD: Vladimír Vlasák E15: Lucie Borovičková
Kompilaci sestavil : MK
Sdílet na...
|
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Druhá liga zůstane druhou ligou a to že se kamarád...
Rok Františka Vlcka odstartuje n...
link:https://youtu.be/z6Ydg-2_9UM?si=B8qho_1PnB0v...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
V uvedené kategorii DNES. Žamboch Jan (3x anděl), ...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Druhá liga? To, že někoho neznáte z vámi oblíbenéh...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Díky za tip. O Člověku krve jsem slyšel, jeho dalš...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Ale ony jsou kapely co hrajou akusticky a zpívají ...