FOLKtime - Vaše brána do světa folku

A tam v tom lese se ta polena přiloží do ohně, kolem kterého se sejde spousta lidí a z toho zvučnějšího se vyrobí nástroje a na ty se hraje. A hlavně spolu všichni zpívají a je jim fajn. Alespoň takto, byť trochu nadneseně, tuto partu muzikantů celou dobu vnímám. Je to opravdu dlouho, co jsem je poprvé viděl ve Svojšicích při již neexistujícím festivalu Slunovrat, na místě si hned nadšeně koupil LP „Live na Petynce", které jsem si následně zapomněl v autobusu kyvadlovky při odjezdu na pardubický vlakáč. 

V únoru 2003 se začal ze studia Čro v Olomouci vysílat pořad „živě...", který pak každou druhou středu v měsíci, vyjma letních prázdnin, přitahoval do studia a k radiopřijímačům posluchače a fanoušky folkové hudby všech jejích žánrů. Nejdříve kapely a písničkáře z regionálních zdrojů, postupem času pak hodně dobré a zajímavé muzikanty, kteří se prosadili na festivalech, Zahradě, Portě, Banjo Jamboree nebo Mohelnickém, prostě všude tam, kde se něco v žánru děje. Živě vysílané koncerty byly od začátku 

Loni v říjnu uplynulo šest let od chvíle, kdy na Karlovarsku vzniklo neambiciózní hudební seskupení, které si o měsíc později dalo neméně neambiciózní název Bankrot. Ambice přišly až později díky personálnímu posílení. V létě 2011 se členové Bankrotu ocitli ve správnou dobu na správném místě. Díky tomu jim bylo přáno vstoupit do nahrávacího studia Orange v Karlových Varech-Rybářích a natočit zde CD "Bankrot na Oáze". Natáčení probíhalo od října 2011 do dubna 2012, křest se uskutečnil na čarodějnice v Jenišově u Karlových Varů. Dvě písničky z tohoto CD se úspěšně účastnily rozhlasových hitparád, titulní Oáza Jenišov je občas 

Docela nedávno se mě ptali, o čem jsou písně naší kapely Nevermore & Kosmonaut na posledním albu „Mezi planetami" (2014) a proč vůbec píšu písně? Nedokázal jsem na to jednoduše odpovědět, proto jsem se rozhodl o tom napsat. Pro většinu jsou to písničky neznámé, proto si některé můžete přímo v článku na odkazech poslechnout. Snad i pro ostatní to bude zajímavé čtení. Písničky uvádím v pořadí z desky. Víc o albu se dozvíte na webu skupiny. Tak vzhůru na cestu mezi planety...

Tak ono už je to deset let…Všechno začalo na silnici č. 268. Horák potkává Vaňka. Ačkoliv se před tím nikdy neviděli, jen virtuálně na textové dílně Slávka Janouška, oba vědí…Píše se rok 2004. Gross vystřídal Špidlu a v Praze otevřeli nový tunel, jinak rok jako každý jiný. První oficiální setkání, ještě s Irčou Vaňkovou, se odehrává na zahradě. Myslím, že jsme tam tenkrát pěstovali jahody…Zde po prvním oťukávání vznikají základy kapely ZHASNI.

Po pětadvaceti letech jsem vyrazil na demonstraci. Z těch, kdo stáli na tomto místě u onoho začátku konce jedné epochy, nebyl pozván nikdo. Několikatisícový dav od začátku jen pískal, křičel a bouřil. Na většině míst nebylo slyšet slova z tribuny. Trošku z toho mrazilo, byť červené karty nad hlavami vypadaly hodně přesvědčivě. Jenže, a o tom naše média příliš neinformovala, se k mikrofonu dostal polský prezident Bronislaw Komorowski a pod pódiem už ticho

Nové album kapely Traband se bude jmenovat Vlnobeat a bude obsahovat 14 písní. Traband ho nahrál ve svém klasickém složení (tuba-trumpeta-kytara-bicí), obohaceném o hráče na pětistrunné banjo Radima Humla. Ačkoli banjo evokuje spíš bluegrass a country, Traband tento nástroj narouboval na rockové a taneční beaty, místy sahající až k psychedelii 60tých let.

Výročí bývají důvodem k obdarování jubilanta, ta kulatá pak zvláště. Pokud se jedná navíc o kapelu, dá se předpokládat, že dárkem nebude obligátní měkký balíček, obsahující pantofle, ale něco speciální. Zhasni byli překvapeni hned několikrát. Nejprve tím, že jim jejich plzeňští přátelé téměř tajně natočili videoklip k jedné z jejich starších písní, Do stanice smíření. O natáčení věděl pouze manager a kapelník a to ještě pouze jen díky letmé informaci, pronesené

Příznivci folk a country muziky se v sobotu 19. července opět sjeli do krásného prostředí zámeckého parku v Lázních Bělohrad. Byl tu pro ně připraven již 15. ročník festiválku „Pod Hůrou“, který si dávno vydobyl stálé místo v letních kulturních kalendářích. V názvu nehledejte žádný skrytý význam -  je odvozen od místního pohoří – tedy prostě a jednoduše pod Hůrou. Pokud se vám nechce na jiný velký festival mezi tisíce lidí, ale vystačíte si se stovkami stejně naladěných posluchačů, je tato akce právě ta pravá.

Malá letní cyklotúra 2014 navazuje na cesty, které podnikl písničkář Jan Řepka v letech 2009 -2011. Tentokrát přizval do sedla kanadskou písničkářku Leah Abramson a naplánoval velmi pohodlnou trasu vedoucí od soutoku Vltavy a Labe do Kutné Hory a odtud přes Sázavu, Sedlčansko a Brdy zpět do hlavního města. Hlavním cílem je jedinečný malofestival na větrné hůrce v obci Šebáňovice, kde dojde opět po roce k jednorázovému sjednocení dua Nestíháme.

Ve dnech 23. - 24. května se sešli příznivci bluegrassu na Jamboree 2014, které po roční přestávce opět pořádalo Městské kulturní středisko ve Strakonicích. Ačkoliv předpovědi věštily bouřkové přívaly, počasí, až na páteční pozdněvečerní déšť, festivalu přálo a diváci si mohli vychutnat vystoupení naší domácí bluegrassové špičky v galaprogramech v letním kině i na sobotním hradním nádvoří. Nechyběli ani vzácní hosté ze zámoří, poprvé

„Podařilo se nám zajistit zdroj prvotřídních videoklipů z americké produkce. Ovšem i z Česka se nám již hlásí velmi kvalitní zpěváci, například Jaromír Nohavica. Naší ambicí je postavit velmi kvalitní country kanál pro celý evropský region,“ prohlásili do médií vlastníci Šlágr TV manželé Peterkovi o svém „druhém“ televizním programu Country No. 1.

Rok se sešel s rokem, něco se k tomu přidalo jako rezerva a je opět na mě, abych uplynulý rok shrnul z hlediska několika čísel a snad i několika poznámek. Poznamenávám, že každý z mých kolegů i každý z vás může udělat totéž, to mějte na paměti, než začnete přispívat do diskuse.

Občanské sdružení ve spolupráci s rádiem Samson vyhlašuje další ročník soutěže FAJF Oupn Ér. Soutěž bude stejně jako minulý rok probíhat ve dvou kolech, letos však doznala „drobných“ změn. Především první, vybírací kolo nebude probíhat na facebooku, ale na stránkách a v éteru (či internetovém vysílání) rádia Samson.

Nedávná diskuse na serveru FOLKtime o zvuku na jistém předkole Porty mě donutila se nad tématem zvuku poněkud zamyslet a pokusit se vytvořit jakousi příručku pro lidi, kteří na festivalovém pódiu nestáli či stávají velmi sporadicky, a taky pro ty, kteří na zvukaře nadávají – třeba v něm najdou několik postřehů k lepšímu soužití se zvukařem.

Nevzpomínám si přesně, kdy jsem viděl toto, dnes už legendární, trio spolu na podiu poprvé, jestli to bylo někde na festivalu nebo na samostatném koncertu. Vím ale jistě, že jsem je slyšel několikrát, vlastně mnohokrát během jejich společné, déle než pětadvacetileté muzikantské éry. Viděl jsem koncerty povedené, emotivní, nad ránem unavené, lehce rozhádané i docela nepovedené. Ale při každé příležitosti jsem šel znovu a těšil se, že uvidím a uslyším to specifické

Občas se mi to stává. V rozhovoru padne například jméno nějakého slavného herce, o kterém si až se sadistickým přesvědčením myslím, že už je několik let po smrti, a on přitom nejen, že je stále na světě, ale je plný sil a stále pracuje. Jen se mi zkrátka ztratil z dohledu. Něco podobného se mi nedávno přihodilo, když jsem zaslechl jméno skupiny Disneyband.