Ačkoliv se poněkud protáhly zvukové zkoušky, neměl neplánovaný pozdější začátek druhého semifinálového večera 4. dubna 2013 v Music City nepříjemný dopad na celkově velmi dobrou úroveň semifinalistů Notování.

Spíše Naopak. Tento název nese stále úspěšnější trio muzikantů (letos například slavili velké úspěchy na Podbrdském kole Porty), které večer otvíralo. Skupina je naprosto jasným a přesvědčivým důkazem známé pravdy, že i skromný počet tří muzikantů nemusí znamenat málo muziky. Právě naopak je tomu u Naopak. Když k tradičně výborné kytaře, skvělým textům přidali ještě jistější projev než v základním kole, zrodilo se hned v úvodu večera velmi silné vystoupení.

Na druhém soutěžícím, tedy Věnebandu je sympatické, že se drží a rozvíjí svoji velmi osobitou alternativní muziku, byť není lehce přijatelná pro každé ucho. I tentokrát ve svých čtyřech písničkách předvedli tolik nápadů, že nepřipravený posluchač by až mohl být přehlcen. Sestry Věnečkovy dorůstají ve velmi nadějné osobností žánru. Nicméně Věneband má své věrné publikum nejen doma v Litomyšli, ale i v Praze a to se projevilo při sčítání hlasů. Stali se tak nejen letošním druhým finalistou Notování, ale podařilo se jim postoupit do závěrečného klání potřetí za sebou, což se v desetileté historii Notování dosud nikomu nepodařilo.

Zdeněk Barták i v semifinálovém kole se spolehl jen sám na sebe a připravil kompaktní blok písniček, ve kterém jasně bylo slyšet, jaká by byla škoda pro diváky, kdyby se po letech pauzy opět nevydal na pódia. Opírá se o velmi solidní zpěv, jasné, sdělné a srozumitelné texty. Jeho projev byl naprosto jistý, přesvědčivý a čistý. Každý začínající písničkář by se mohl poučit… Přestože Zdeněk dopředu avizoval, že vybral čtyři smutné písničky, diváky v pozornosti dokázal udržet do posledního tónu.

Plzeňská Alternativa, přestože by k tomu název sváděl, se alternativní tvorbě nevěnuje. Jako milé pohlazení působily melodické písničky, a kdyby vypadl proud, určitě by akusticky tahle kapela neměla problém dohrát. Zajímavé zamyšlení přinesl text písničky Tel Aviv. Sympatický nadějný výkon o kousek lepší a jistější než v předchozím kole.

Závěr byl, dá se říci, zdrcující. Skupina Flastr se probojovala do semifinále z jednoho z nejsilnějších základních kol na Divokou kartu Rady Notování. Po všech základních kolech se dokonce ukázalo, že pro Radu Notování byl Flastr druhým nejlepším interpretem celého ročníku… Flastr nejen, že vystřihl parádní bluegrassovou muziku s přesahy, které by se těžko dalo co vytknout, ale závěrečná bezchybně skvěle odezpívaná „a capellovka“ nás přišpendlila na místech.

Po přestávce došlo jako každý večer na hosta. Tím byl tentokrát vítěz 4. ročníku Notování Bodlo z Chodova u Karlových Varů. Skupina, která se zrodila v časech, kdy mnohý z diváků tohoto večera nebyl ještě na světě. Po bluegrassových začátcích si vypracovala svůj naprosto nezaměnitelný styl, což opět předvedla. Písniček má na několik alb, byť nosič této kapely stále ještě neexistuje. Bodlo hrálo výborně a nebýt času, který nás dotlačil k závěru, seděli bychom a poslouchali v Music City možná doteď.

Druhé semifinále opět ukázalo vysoko postavenou laťku a přijít o poslední semifinále letošního ročníku, které se odehraje ve čtvrtek 2. května v tradiční čas, tedy od 19,30 hod. by jistě byla škoda.

Poznámky:
Kompletní výsledky 2. semifinále jsou publikovány zde.
Muzikanti, kteří mají zájem soutěžit v XI. ročníku Notování, najdou návod, jak se soutěžícími stát zde.

Alternativa - Plzeň foto: Rejka Balcarová

Flastr - Mladá Boleslav foto: Jirka Esser

Bodlo - Chodov u K. Varů foto: Jirka Esser