30.07.2010 Rumový kemp (Vlastimila Hlavatá – Aťka) |
Povídky | ||||||||||
Bylo mi špatně. Špatně jako už dlouho ne. Rolfův maximální grog s příměsí májových bylin vytlačil z mého oběhu všechnu krev. Kam, to nevím, ale zvracel jsem rum. Močil rum. Potil rum. Ve spáncích mi tamtamy duněly rum-rum, rum-rum, rum-rum! Prsty jsem měl zkroucené, jako když držíte láhev – víte čeho. Jen ty hvězdičky, které jsem viděl ve škvírách pootevřených očí, vypadaly jako z koňaku. Probudila mě vlastně zima. Spacák omotaný kolem levé nohy až tak moc nehřeje a já se bál pohnout dřív, než si to rumové polobdění uvědomí celé tělo. Jen jsem si tak polehoučku regulovaně dýchal, srovnával koňakové hvězdy s těmi nahoře a pak jsem ho uviděl. Přes rumovou clonu mi bylo jedno, že se vyloupl z kamene, co jsem u něj ležel. V tomhle stavu bych překousl i Sněhurku, Vinetoua nebo sedmihlavou saň. A on to byl docela roztomilej kříženec skřítka a veverky. Hopsal si kolem ohniště, ocasem kormidloval v zatáčkách, pod fousy brumlal jakousi odrhovačku, prostě srandista v maskáčových kalhotkách a vestičce, s kloboučkem a příchutí rumu. FUJ! Zalapal jsem po dechu víc, než bylo zdrávo. Horká rumová vlna mi na chvíli zkratovala obvody a když jsem to dostatečně uležel, dotyčná halucinace stála vedle mě. Zblízka mi hleděla do obličeje a čichala rumové výpary. „Tak co, trampíku, máš dost? Máš! Je to vidět a cejtit. Ses nalitej až po okraj.“ „Já neee...“ Zkusil jsem zapírat jako vždycky doma. Víc jsem z vyprahlého hrdla ani nedostal a slina, kterou jsem nakonec vytlačil nahoru, chutnala stejně po rumu. „Kecáš! A jestli se chystáš chlubit u táboráku, žes potkal čučkas tak to máš smůlu. Čučci se ochmelkům vyhejbaj. Já jsem RUMLÍK!“ „R-u-u-u-ú...“ Zasténal jsem. .,Jo. Rumlík z Rumovýho kempu!“ Prcek si zastrčil palečky do průramků vesty a zatočil se na patě, až popel zavířil. ,,Proč mi to děláš?“ ,,Rolf snese víc než ty, ten si ustlal pod převisem. Sup se skutálel až dolů k potoku. Ty seš ten právej. Nacucanej jak houba. Bezmocnej. A je úplněk.“ Rumlík zvedl fousiska kamsi nahoru a já mu věřil. Stejně jsem nedokázal pootočit hlavu. ,,Takže poslouchej, trampíku, naleju ti čistýho rumu. Tohle krásný místo se odedávna menovalo Runovej kemp. Slyšíš? RU-NO-VEJ. Podle tohohle kamene. Jsou na něm totiž vyrytý, ještě pořád jsou a mají pořádnou sílu. Jenže parta hloupejch frajerů ten kámen kdysi obrátila. Udělali z něho stůl, u kterýho chlastali rum. A že ho bylo! Celý rumový orgie! Rumobití! Rumotoč!" Na moje zoufalé „Ujíííí“ po každém tom třicetiprocentním slově nebral vůbec ohled. „Všechny ty dopitý i poloprázdný flašky tady po nich zůstaly ještě dlouho a pak už se tady i začalo říkat Rumovej kemp. A tak to asi zůstane, protože rum je věčnej. Runy taky. I úplněk. A ty budeš brzo taky.“ Přestával jsem vnímat. Rumové anestetikum ukolébávalo a poplašný zvoneček kdesi vzadu v hlavě klinkal úplně zbytečně. „Co budu taky?“ Vydechl jsem, přestože mě odpověď nijak nezajímala. „Rumlík!“ Vykřikl prcek radostně a zatleskal. „Já jsem přece Fox.“ „Byls Fox. Byl. A byl bys klidně dál, kdyby ses nenalil rumem za úplňku u runovýho kamene. Protože, abys věděl, runy fungujou jen jedním směrem. Co se stane, nedá se odestát. Ani zrušit. Maximálně vyměnit, Foxi. VYMĚNIT!“ Skočil ke mně a já zavřel oči. Ty jeho malý, chlupatý, zapopelený pracičky se mi přitiskly na tváře, zadníma mi přimáčknul ramena a dal mi pusu. Fousatou, uslintanou, ne moc voňavou, prostě takovou chlapskou. FUJ! Dost dlouho jsem to rozdejchával a když jsem oči otevřel, bylo mi dobře. Nebyl jsem ani bezmocnej ani nalítej ani ospalej ani Fox. Byl jsem velkej jako flaška od rumu, v kožichu jsem měl blechy a další dva rumlíci na mě kývali ze škvíry pod runovým kamenem.
Takže, vážení přátelé, kdyby někdo z vás potřeboval oslavit narozeniny, svatbu, výročí, rozvod nebo něco podobně důležitýho, věděl bych o bezvadným kempu na klidným odlehlým místě s perfektním kamenným stolem uprostřed! ____________________________________ Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |