|
Povídky
|
 Poslední květnový víkend tradičně patřil vyhlašování výsledků literární soutěže Trapsavec. V podvečer vzplál nedaleko Blatné třiačtyřicátý slavnostní oheň, u něhož zazněla všechna letošní vítězná dílka a autorky a autoři přebírali ceny. To už za nimi bylo odpolední Trapsavytí, na kterém zahráli a zazpívali Tapi se Salimem a Falešná karta, pokřtěna skončila řada nových sbírek, proběhl veletrh trampské literatury... |
|
Povídky
|
Trapsavec erotik poetik – slova v názvu na první pohled hodně nesourodá. Celá báseň kouzelně vrcholí v pragmaticko medicínské pointě, která vás přesvědčí o pečlivosti při volbě názvu. Povídka Podivuhodný vandr Jena Pytlíka rozvíjí téma rozporu současného života v současném světě všedních dní se světem úplně jiným. |
|
Povídky
|
Do slavnostního ohně letošního ročníku Trapsavce nelze zveřejňovat zaslané příspěvky a tak se ještě jednou vrátím k loňské trapsavecké slezině a hororové tématice. Je skutečně s podivem, že horor lze vměstnat i do poezie nebo možná spíše by se hodilo říci, že i poezie může být hororem. Tím mířím k níže zveřejněnému dílku. A Vegetariánovo prozření je hororem se vším všudy… |
|
Povídky
|
Eva Šklíba Obůrková se v Trapsavci objevila poprvé v roce 1988. A byl to popravdě vstup velmi výrazný. Povídka The ocas western story dosáhla legendárnosti vpravdě větší, než o sedm roků později stvořená vodácká Teče tudy řeka, která získala Zlatého Trapsavce. Přečíst si ji mimo jiné můžete i v knížce „Drž hubu a pádluj“. A The ocas western story se dostal jako jediná trapsavecká povídka do knihy Čaj s příchutí jehličí. Šklíba v Trapsavci získala několik cen a několikrát zasedla v porotě soutěže.
|
|
Povídky
|
|
Tradiční podzimní slezina trapsavců se odehrála v předzimním listopadovém termínu na bývalé faře v Těnovicích pod Brdy. „Trampové a příšery aneb horor na faře“, to bylo téma domácího úkolu. Sešla se řada zajímavých dílek, ze kterých alespoň část vám představíme také. Dnešní báseň ukazuje, že „příšera“ může být pojmem velmi relativním a že si pod ní můžeme představit ledasjakou postavu, bohužel i současnou…
|
|
15.01.2016
Rutina a Prokletá vůně větru
Napsal uživatel Belmondo
|
 |
 |
 |
|
Povídky
|
|
Tentokrát jsem sáhnul do kategorie oldpsavců, tedy autorů ostřílených, zkušených a v obou případech ověnčených řádkou cen. A přestože v loňském ročníku vyšli naprázdno, stojí oba příspěvky za zveřejnění. Báseň Rutina je klasickou trampskou básní, tak jak by mohla být napsána v libovolné době, byť jedna technická drobnost napovídá, že tomu tak není.
|
|
Povídky
|
Posunujeme se v čase do podzimu a roční období je velmi častým a oblíbeným námětem především v trampské poezii. Zdálo by se, že tisíckrát zpracované téma už svěžím objevným a novým pohledem ani nejde zobrazit. A přece se občas zadaří… Próza o velmi neobvyklém setkání dvou velmi zajímavých postav pracuje se skvělým nápadem. Proč by se nakonec ten rozhovor opravdu nemohl odehrát právě takto? Oba příspěvky jsou z letošního Trapsavce. |
|
Povídky
|
Autorky a autoři v Trapsavci se každoročně v několika příspěvcích dotknou i muzikantského světa. V Trapsavci 2015 se díky básni V Rokycanské nemocnici můžete dozvědět, co společného může mít jeden pacient jedné nemocnice s trampskou kapelou. Povídka na druhou stranu je skutečně takovým „podivným sejšnem“. Pohybuje se v ní řada postav ze světa nejen hudebního. A že se v jedné próze můžou objevit hrdinové Rychlých šípů, světoznámí spisovatelé i nejslavnější disident by vás asi mohlo překvapit, jenže...
|
|
Povídky
|
Marek Kysilka Fenik patří dnes neodmyslitelně k psavecké smečce. A přestože do Trapsavce přispíval v dobách dávno minulých, jeho největší, a dá se říci, pravidelné úspěchy přišly až v posledním desetiletí. Autor, který se vypsal k takřka naprosto dokonalé formě, což lze sledovat na řadě jeho sonetů. Dvakrát se mu podařilo získat cenu nejvyšší Zlatého Trapsavce (v roce 2008 a 2012) a k tomu řadu delších cen, kterého řadí do historicky nejúspěšnější první desítky autorů a autorek. |
|
Povídky
|
Potřetí si představíme oceněné příspěvky letošního ročníku Trapsavce, tentokrát z kategorie nad 23 let. Naprosto výjimečnou básní je Sonetový věnec „O tuláctví". Není právě typickým jevem poezie tak velkého rozsahu napsaná navíc v přísně dané a sevřené formě sonetů. Kvalitou se pak může rovnat s tím nejlepším co trapsavecká poezie přináší. Barvínek je pak krásně pohodovým vodáckým vyprávěním. Nakonec proč by vše co se děje kolem nás, nemohlo probíhat právě takto nějak... |
|
