|
29.02.2012
Cop jako buldozer i retro
(Tomáš Hrubý)
|
 |
 |
 |
|
|
Velké recenze
|
 „Nejsme vyloženě jenom kovbojíčkové, který to hrnou. Umíme udělat i skladbu, která se dá poslouchat při dvojce vína místo při tupláku piva,“ říkal mi Míša Leicht po vydání alba Bič. O 11 let později, s novou deskou Copu v ruce musím konstatovat, že copácká pivní přirozenost tentokrát zvítězila na celé čáře. Nejen kvantitativně. I velký nostalgik a pamětník zlaté éry české country zavrtí hlavou nad tím, jak moc tentokrát zalehli album kovbojové, |
|
|
Velké recenze
|
 Uběhlo devět let. Neuvěřitelných devět let už to bude od vyjití desky 1775 básní Emily Dickinsonové, předchozího autorského alba Roberta Křesťana. Kam se za tu dobu posunula Druhá tráva a čeho jsme se my, čekající, vlastně dočkali? S trochou jízlivosti by bylo možno konstatovat, že od RK jsme se dočkali za devět let čtyř melodií. |
|
|
Velké recenze
|
|
 Hvězda dětských písničkářských soutěží, pak vítězka hned prvního Krtečka pro písničkáře ze Zahrady. Její debutové album Žiju, na kterém měl velký podíl producent a aranžér Stano Palúch, bylo výborné snad až překvapivě. Od té doby o sobě sice dává vědět (za zmínku rozhodně stojí projekt Panoptikum), ale aspoň v oblasti sólových desek to vypadalo na ztrátu tempa.
|
|
|
Velké recenze
|
|
„Irové jsou nám, Valmezačkám, asi trochu souzeni,“ glosovala Lucie náhodné setkání, které rozhodlo – domnívám se - o podstatné části podoby jejího debutového alba. A jiná, o dost dávnější setkání se zase postarala o to, že Luciina muzika promluvila. Možná, že teď nechcete číst o náhodných setkáních, ale o tom, jak zní první sólové album písničkářky Lucie Redlové.
|
|
|
Velké recenze
|
|
„Na počátku nebylo nic. V ten nejistý čas roku devatenáctistého osmdesátého třetího, za doby dokonale rozvinutého socialismu se z temných hlubin nicoty ozval jasný hlas Marka Brodského a pravil: budiž nAhoRu pO scHoDišti doLů baNd A stalo se. A stalo se toho od těch dob mnoho. Veselého i smutného, rychlého i pomalého,chytrého a někdy i vyloženě pitomého.
|
|
|
Velké recenze
|
|
Podle kalendáře už vlastně starší pán, i když (nejen) na převážně fotografickém bookletu vypadá hodně dobře: může ještě přinášet něco zajímavého? Může ještě hýbat žánrem, nebo se hýbeme už jenom my, když se ze zdvořilosti ukláníme před velkým jménem? Pro mě aktuální Žalmanova deska v loňské bohaté předvánoční cédéčkové nabídce jednoznačně zářila. Rád bych přesvědčil i vás o tom,
|
|
|
Velké recenze
|
|
"?oheň sálá tmou, básník ruku svou/na mrtvole má, dávno nedýchá." (Havran). "?rakev taky zavřená a setlučená hřeby/už tu nikdy nebude odletěla k nebi." (Omamá). "Dvě velký černý rakve pod plachtou z celtoviny/uvnitř dvě mrtvý duše navždycky spí?" (Mrtvý duše) Takové a podobné úryvky se na vás začnou sypat, sotva otevřete pěkně vyvedený (Kristina Málková) booklet druhého alba pražské folkrockové kapely Hromosvod.
|
|
|
Velké recenze
|
|
Jedna z nejslibnějších mladých kapel v žánru: líbí se hudebním publicistům a naláká diváky. Objíždí festivaly (jeden sama pořádá) a neštítí se ani těch soutěžních (a daří se jí na nich). Umí zazpívat náročný šestihlas a předvést zábavnou show. A je nesmírně pracovitá: jen málo přes dva roky po svém prvním albu Libo-li? přichází s druhou deskou. Je možné tak rychle překonat vydařenou prvotinu? Není to přece jen brzy?
|
|
|
Velké recenze
|
|
Jak to, že nahrávky z 80. let nejsou mezi dobře uleželými recenzemi? Co by ještě mělo být více uleželé? Inu, představované cédéčko nevyšlo kdysi dávno. Ono totiž dokonce nevyšlo vůbec. Doufejme, že zatím. Koncertní nahrávky již 18 let neexistující folkové kapely Bonsai, hvězd žánru 80. let, ze svého soukromého archívu vybral a utřídil Zdeněk Hříbal
|
|
08.02.2006
Jiří Smrž? Deska roku!
(Tomáš Hrubý)
|
|
|
|
|
|
Velké recenze
|
|
Existuje obecná poptávka po krásném mladém folkovém princi na bílém koni, který zachrání žánr. Vlastně to - v rozporu s pohádkou - může být i princezna, ale mladé by to mělo být určitě. Prostě aby se našel konečně někdo, kdo od generace Mertů, Daňků a Lohonků, Nohaviců a Janoušků a konec konců i Plíhalů a Redlů (připouštím, že je to široké pojetí generace) převezme žezlo nebo se jim aspoň postaví po bok.
|
|
|
Velké recenze
|
|
Tuto recenzi jsem měl rozepsanou dost dlouho - což ovšem není u mně nic mimořádného. Navíc na shlédnutí dvou DVD, představujících prvních dvanáct let existence kapely, která stála u kolébky české country music, byl potřeba celý volný půlden. A když už jsem konečně zmákl svoji, řekněme, tvůrčí pozvolnost a chystal jsem se recenzi dokončit, přišla ta strašlivá zpráva o tragické smrti kapelníka Rangers Milana Dufka.
|
|
|
Velké recenze
|
|
Co to vlastně je, to něco, co pravověrné folkaře vede k výkřiku: "Fuj, alternativa"? Komu vadí trocha jinakosti, snadno si ji najde i na desce, která je přitom s jedinou instrumentálně-alternativní výjimkou výrazně písničková. Natolik písničková, že já ji naopak najust budu považovat za album folkové
|
|
|
Velké recenze
|
|
Mrkněte po očku na booklet. Vezměte k tomu v úvahu, že Ester Kočičková je rozhodně víc herečka než muzikant. Nemáte obavu, že hodnocený kotouček bude poznamenán přehráváním, šansonovou šarží až hysterií víc, než unesete? Druhé album herečky, moderátorky, mystifikátorky a zde textařky a zpěvačky Ester Kočičkové
|
|
|
Velké recenze
|
|
Miloš Rejchrt je evangelický farář, momentálně jeden z nejvyšších činovníků Českobratrské církve evangelické. Už zkusil být také rozhlasovým redaktorem, členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, politikem - a před tím také topičem a vůbec pronásledovaným chartistou. Mimo to všechno je také muzikant:
|
|
|
Velké recenze
|
|
Nechci exaktně vypočítávat, kolik v našich žánrech působí revivalových kapel, kolik z nich je jenom příležitostným uskupením a kolik z nich se tomuhle způsobu zábavy věnuje navážno, aspoň jako třeba brněnští cashovští revivalisté Johnny. Dovolím si ale tvrzení, že jich je ve srovnání s jinými žánry dost málo a
|
|
|
Velké recenze
|
|
"Řekněte: prdel/Máte na to?" ptá se nás extravagantní písničkář hned v úvodu závěrečné skladby. Stejnou výzvu (už bez otázky) na nás vychrlí v divoké extázi v následujících dvou a půl minutách ještě nesčíslněkrát; možná sám netuší, jaké vzrušené debaty tím mezi folkovým publikem - včetně publicistů - vyvolává.
|
|
|
Velké recenze
|
|
Titulku alba jsem slýchal letos na festivalech; kromě ní by nám kapelník, autor veškeré (s jedinou výjimkou) hudby a vůbec "pan Bokomara" Luboš Javůrek mohl zazpívat ještě Babí blín a blues Má to tak být. Dalších deset skladeb pak pouze při účasti příslušné zpěvačky, pocházející
|
|
|
Velké recenze
|
|
"Setkání Georga Friedricha Händela s pračlověkem." Věta, kterou kdysi charakterizoval tvorbu skupiny Jablkoň Jiří Černý, možná dlouholetým reklamním používáním trošku zklišovatěla. Když si ji ale přečtete v sleevenotu reedice první jablkoňské desky po jejím pozorném poslechu, zjistíte, že přiléhavěji to říct nešlo
|
|
|
Velké recenze
|
|
Po tříleté pauze - což je u Asonance doba spíše delší - vydává toto mnohohlavé seskupení zabývající se již více než čtvrt století lidovou hudbou britských ostrovů další desku. Pokračuje tím ve směru, kterému se nikdy nezpronevěřilo. Tři písně mají autory (slyšitelně i podle jména britského původu
|
|
|
.jpg "Hodnocení desek")
