gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

Roztočte sloty na krásnou českou lidovou hudbu s partnerem projektu Bizzocasino. Získejte své první bonusy bez vkladu. Чтобы азартная игра была по-настоящему увлекательной, важно выбрать качественную платформу. Вавада предлагает пользователям обширный выбор слотов, регулярные бонусы и простоту доступа для удобного и безопасного отдыха.
Velké recenze Malé recenze Dobře uleželé recenze Povídačky Vyšlo jinde Hrubky Hrubky
04.04.2005 Křehké i silné, písně i nepísně (Tomáš Hrubý)    PDF Tisk Email
Velké recenze

Co to vlastně je, to něco, co pravověrné folkaře vede k výkřiku: "Fuj, alternativa"? Komu vadí trocha jinakosti, snadno si ji najde i na desce, která je přitom s jedinou instrumentálně-alternativní výjimkou výrazně písničková. Natolik písničková, že já ji naopak najust budu považovat za album folkové (vždyť jsou to jen nálepky...), přestože jejím tvůrcem je Vladimír Václavek zvaný Venca, jeden z gigantů brněnské alternativní scény. (Pominu-li rockový Dunaj, byl vůdčí osobností kapel Rale a V.R.M., s Ivou Bittovou nahrál úžasné dvojcédéčko Bílé inferno, na které pak v podstatě navazoval projekt Čikori.)

Tak co to vlastně je? Na desce nevřeští balkánské dechy, což zřejmě někteří klasičtí folkaři zazlívají třeba výbornému Trabandu. Doprovod neskrývá chyby a chybičky, což zřejmě někteří ortodoxové nemohou odpustit např. přesně mířícím Sestrám Steinovým. (Slušná technika už je zřejmě natolik normou, že osobnost, která si ji neosvojila, je považována za alternativní až undergroundovou.) Zcela všedně je tu ústředním nástrojem akustická kytara, ovládaná v podstatě s virtuozitou, která však nás ani skladby nechce zahltit. A nadto sám název alba ponouká k tomu zjistit, zda je Václavek písničkářem nebo nepísničkářem.

Co se týče výpovědí písní-nepísní, jen dva texty si napsal Václavek sám. Dále na albu najdeme - vždy po dvojicích - zhudebněné básně Federica Garcíi Lorcy, Bohuslava Reynka a Antonína Přidala. Při prvních posleších z nich míří nejhlouběji Václavkův Drakův let.  Zdánlivě dává za pravdu pojetí "výpověď = pouze když písničkář mluví sám za sebe". "Věřím v moc kamenů a hvězd," začíná autor a každý další řádek textu je pak uvozen "věřím v..." až do závěrečného "věřím Buddhovu mlčení/věřím v návrat a taky v loučení..."alt Jenže pak si posluchač vzpomene třeba na  Smržův text I kdyby, kde se píše v zásadě o tomtéž, ale který jde vysloveně na dřeň, až mrazí. Ve srovnání s ním je Václavkův text přece jenom do značné míry náladotvorným prvkem. Jako nejsilnější text alba se mi opakovanými poslechy vyloupl Lorcův V některých duších... s vrcholem ve verších "Jak dávno zralou/duši mám, nevím/Pod tíhou tajů/rozpadá se mi."

Básně jednotlivých "přispěvatelů" k sobě samy od sebe příliš netíhnou tématicky ani jazykově. Ovšem práce skladatele, aranžéra a zpěváka v jedné osobě z nich dělá kapitoly jednoho příběhu. Muzika Vladimíra Václavka je doplněna jednou africkou lidovou (s Přidalovým textem jako Písnička), spoluautor hříčky Sedím si je Bohouš Cicek. Hudba plně slouží textům, většinou teče ve volném tempu, nedotčena velkými zpěvnými vrcholy, jen si tak meandruje opakováním minimalistických motivků a rozhodně nespěchá s ukončením: průměrná délka skladby je přes sedm minut. A jak je z jedné strany hudba těsně svázaná s texty, z druhé strany se její podoba silně pojí s Václavkovým hlasem a kytarou. Hlasem nepříliš velkým, občas jen recitujícím, téměř prostým dynamiky, někdy dokonce jsoucím drobně na štíru se srozumitelností, ale plným obrovského klidu, přitahujícím pozornost svým nadáním pro písničkové vyprávění. Kytara (nebo často několik kytar v sobě) je převážně prstová, spíše folková než klasická, v zásadě by se shodla s Mertovými příručkami, včetně parazitických zvuků. Občas jsou kytarové rozklady doplněné laufem, který zní jako baskytara hraná ve výškách. Pokud má být např. kytarový doprovod Písničky převzatý z Afriky, pak - přesto, že je to klišé - existuje opravdu jen jedna hudba. Ostatní nástroje roli Václavkovy kytary uctivě podtrhují, ale pro celkovou náladu alba jsou velmi důležité a dobře zahrané. Jak by ne: na basu hraje Jaromír Honzák, na perkuse Miloš Dvořáček, na elektrickou kytaru velmi opatrně Peter Binder. Výtečně kvílí viola Martiny Himerové, do výčtu nástrojů patří i saxofon a akordeon.

Podtrženo, sečteno: nechtěl jsem svým úvodem vyvolat pocit, že by se snad deska Písně nepísně mohla řadit do folkového mainstreamu. Tam patří ostatně zhudebněná poezie málokdy. Navíc třeba Variaci na renesanční téma, mající nosnou kantilénovou melodii dokonce i v instrumentální mezihře, můžeme klidně zpívat s jednou kytarou třeba na výročním ohni. Václavkovy písně-nepísně k podobnému přehrávání rozhodně nelákají. Jsou tak křehké, že není možno je vytrhnout ze všech souvislostí, ve kterých nám jsou podávány. Současně jsou tak silné, že je možno se do nich položit a nechat se unášet.

Je hezké, že v současné konzumní době chceme zažívat muziku aktivně. Jenom se, prosím, nepřipravujme přílišným tlakem na ono "abych si to mohl zazpívat" o některé posluchačské zážitky. Třeba o album, které je nevšední, ale rozhodně ne snobsky efektní.

Vladimír Václavek: Písně nepísně. Indies Records, 2003, celkový čas 58:13.


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Black Bart the P08  - Re: Křehké i silné, písně i nepísně   |83.148.31.xxx |04.04.2005 23:08:00
K poslednímu odstavci: a není ono "abych si to mohl zazpívat" práve tou nejcennejší devizou folku, a vlastne celého FCT? Není práve toto tím "vzácným korením", které ciní folk vyjímecným mezi žánry
Tomáš Pohl  - Re: Re: Křehké i silné, písně i nepísně   |83.148.5.xxx |05.04.2005 00:29:00
Beethovena si taky težko zazpívá
-toh-  - Re: Re: Křehké i silné, písně i nepísně   |193.85.147.xxx |08.04.2005 19:08:00
Omlouvám se za "nereakci", byl jsem nejaký cas mimo dráty.
Je to jiste cennou devízou, urcite ale ne nejcennejší, jak jsem ostatne v "posledním odstavci" naznacoval. Když si Luboš Malina s Charliem McCoyem strihnou instrumentálku, asi si ji s nimi nikdo nezazpívá. Opravdu se, Blekbárte, domníváš, že jen kvuli tomu nebude výsledek jejich snažení patrit k tomu nejlepšímu, co u nás v FCT loni vyšlo? Zkusím vynechat vše, cemu se snad ríká alternativa a jmenovat "zarucené a schválené folkare": Jarret, Nerez i Nerež, Slávek Janoušek, František Stralczynský, Zuzana Navarová & KOA, Bratri Ebenové, Raduza... Nechci se hádat, jestli delají spíše folkrock nebo ješte neco jiného; v každém prípade jsou to tvurci výrazne písnickového typu. Presto se jejich písnicky moc nehrají a nezpívají, maximálne je nacvicí nejaký muzikant (tedy clovek z kapely nebo sám fungující písnickár). Ríká to neco o kvalite jejich tvorby? Vubec! Rada hodne "hrajících se" písnickáru (Redl, Nohavica...) má záležitosti, které se hrají všude a porád, a jiné, které jsem nikdy od nikoho jiného než od autoru neslyšel. Jsou kvuli tomu horší? Vubec ne! A naopak: nesnažme si namluvit, že folk spasil svet prirozené muzikálnosti, která by bez nej neexistovala. Má rozotmilá Bááruško nebo Za výtonskou hospodou by si opilci Na Ružku notovali i bez folku. Prikývnout na teorii "nejcennejší devízy" jsem ochoten pouze u trampské písne, jejíž smysl je skutecne hlavne ten, aby byla svými ctiteli zpívána. Ale i zde napsal jeden tvurce (kupríkladu Wabi Ryvola) písnicky, které se momentálne hrají víc (kupríkladu Osamelé mesto) a mín (kupríkladu Zvláštní znamení touha): rozhodne si tech prvních nevážím jen proto víc.
Black Bart the P08  - Re: Re: Re: Křehké i silné, písně i nepísně   |83.148.31.xxx |11.04.2005 19:45:00
No asi jsem byl špatne pochopen (to se mi bohužel stává casto), ale nemyslel jsem, že písnicky, které se casto nehrají jsou špatné, myslel jsem to tak, že pokud se nekde sejde parta lidí s kytarou, tak vsadím boty na to, že se budou hrát písnicky z oblasti FCT a žádné techno, thrash metal, nebo treba i ten Beethoven. Samozrejme, že nejspíš zazní i Ježek, Suchý a Šlitr a nebo dejme tomu i Olympic, ale stejne se nakonec skoncí tema Stánkama, nebo Galáneckou. Takové jsou mé zkušenosti. A když už tady zaznela ta konkrétní jména, pak mužu s urcitou "hrdostí" prohlásit, že znám lidi, kterí když se sejdou, tak hrají i ten Nerež, Navarovou nebo Janouška a když prece jen dojde na Nohavicu nebo Krestana, tak to není jen "Dokud se zpívá" a "Panenka", ale i "Na zídce staré kašny" nebo "Prah(a) bolestivosti"

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Prosinec 2024 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
       1
 2 3
10
16
232425262729
30     

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
Copyright © 2024 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc
Vavada Vavada casino