14.10.2004 Ester Kočičková a Lubomír Nohavica: originálně i do hloubky (Tomáš Hrubý) |
Velké recenze | ||||||||||
Ester Kočičková a Lubomír Nohavica - Druhé album. Rumpsum, 2003, celkový čas 52:51. Mrkněte po očku na booklet. Vezměte k tomu v úvahu, že Ester Kočičková je rozhodně víc herečka než muzikant. Nemáte obavu, že hodnocený kotouček bude poznamenán přehráváním, šansonovou šarží až hysterií víc, než unesete? Druhé album herečky, moderátorky, mystifikátorky a zde textařky a zpěvačky Ester Kočičkové a skladatele a klavíristy Lubomíra Nohavici je ale přímo nad očekávání civilní. Dvojice interpretů je natolik zkušená a moudrá, aby věděla, že opakovaný poslech desky neunese tolik emocí jako klubové vystoupení. Směrem k menší oposlouchatelnosti a větší stravitelnosti míří i natočení desky s hosty, na rozdíl od předchozího alba. Než jsem vložil CD do přehrávače, obával jsem se, že zaměnitelné studiové kombo vygumuje typický sound šansoniérky s klavírním doprovodem. Lichá obava: pokud je kvalitní aranžér (zde stojí: "Ester Kočičková - pocitový arrangement, Lubomír Nohavica - reálný arrangement"), zahuštění muziky v drtivé většině případů svědčí písničkářům všeho druhu. Kočičková s Nohavicou si navíc pozvali muzikanty z I. A třídy: na elektrickou kytaru hraje Peter Binder, na baskytaru Petr Vavřík a u bicích a všelikých perkusí se střídají Pavel Fajt a Miloš Dvořáček jr.; Marcel Bárta hraje na saxofony a klarinet. "Reálný aranžér" však bez ostychu nechává všechny velmistry sloužit celku: Binder tak často opakuje několik nahalených zvuků a Vavříka můžete slyšet hrát i nejjednodušší možný doprovod. Kapelový sound slyšíme dost zřídka (Masné krámy, O vodě a zradě, závěr Kachničky?), častěji nenudící a osobitý, přitom ale neexhibující klavír, plus účelně dobarvující další nástroje. Skladby s hitovějšími ambicemi jsou většinou bohatěji instrumentované, zatímco záležitosti - rozhodně ne slabší, ale určitě nenápadnější - jsou "oholenější" (jediný čistě klavírní Bídný taneček nebo bezpražcovkou podpořená Námořnická). Pestrý je klavírní doprovod, neméně pestré pak i Lubošovy melodie: respektuji názor, že písničky s klavírem jsou šanson a věděl bych, které skladby cítit jako vzorové šansony (např. Třinácté tralala - emotivnější forma - nebo O kočkách a hvězdách něžnější varianta). Řada písní má ale různé příchutě: jazzovou (Až se dneska pověsím), bluesovou (Jen hlínu blues), jakousi starodávně popovou (Masné krámy), rusofilní (tentokrát kupodivu jen Grill Puškin - jediná Esteřina melodie) nebo eroticky barovou (O vodě a zradě). Nejfolkovější je asi úvodní Ukolébavka pro Kristinku (jediný Nohavicův text), zvukově odlišená použitím elektrického piána, do jehož klidného doprovodu Luboš v závěru sóluje na hammondky. Tématicky je tato písnička značně shodná s Plíhalovou Nultou hodinou; neobsahuje tolik jazykových perel, zato však hořkosladkou atmosféru nahlížení do nám nedosažitelných pohádek. Těžiště lze u obdobné tvorby oprávněně hledat v textech. První tvář textů Ester Kočičkové je ta očekávatelná: tématicky jsou to skandálně atraktivní temná zákoutí lidské společnosti i duše. Třinácté tralala z prostředí pornografického průmyslu, Kachnička o narkomance, O kočkách a hvězdách o uboze směšné zestárlé hvězdě? V drtivé většině textů se potkáme s řádným dílem deprese a chmur (i když nemusí jít o celkové vyznění). Z tohoto prvního pohledu vypadají typicky i některé hračičky, ve kterých si Kočičková libuje (vyznání "griluji" tam, kde bychom očekávali "miluji" - Grill Puškin). Jenže hodnocené texty patří - možná nečekaně - k těm, jež je třeba poslouchat víckrát po sobě a objevovat nové a nové vrstvy; jejich druhou tvář. Tak zjistíme, že Esteřina originalita není povrchní a laciná, ale opravdová a zajímavá. Spočívá ve stavbě textu (většinou jde o příběh: buď přímo v textu, nebo kdesi v pozadí) a ve velice zajímavém slovníku. Kočičková umí jít přímo na věc ("Dívej se kam čumíš/Jen se Líbo klidně poniž/jednáš s ním jak s jedem/takhle Karla nedovyho-/-no! A utírání?" - Třinácté tralala) nebo málem březinovsky básnit (Ledy v ráhnech už skřípou a dřou v lanoví/Zas hřívy se kornatí lvům/kdysi hustá srst líná ví proč nepoví?" - Námořnická). Soundtrack k pizzerii Sněhová královna je tak marnotratně nabitý rychle hrnutými textovými bonbónky, že je zážitkem už jen jeho čtení v bookletu. Typické jsou třeba skvělé Masné krámy: téma, že vztahy mezi muži a ženami jsou nejednoduché, podává Ester přes gastronomický žargon popisující opracování syrového masa (rozuměj: ženy). Je to originální, v prvním plánu jste zaujati extravagancí - a v druhém zjistíte, že je to výpověď jak hrom. Hned v prvních větách recenze píšu o Ester jako o zpěvačce: tou je ale ze všech funkcí nejméně. Její nevelký hlas je - jistě zásluhou pánů ze Studia V - nabízen bez velkých chyb, jenom v některých momentech (Jen hlínu blues) je znát, že ji malý rozsah přece jen omezuje. Ale tvorba Kočičkové a Nohavici není o kantiléně: Ester má hlas rozpoznatelný (to je důležité), důvěryhodný a souznějící s její a Lubošovou tvorbou. S písničkami, které - jak slyšíme hned - nikde neopisují a které - jak zjistíme později - složila, upravila a nahrála velmi obdařená dvojice, jejíž čas podle všeho ještě přijde. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Dost pozdní návrat banjisty Miro...
Spektrum pravidelně slýchám na regionálních akcích...
Dost pozdní návrat banjisty Miro...
Ahoj.kdysi jsem hrval ve skupine Spektrum Horni sl...
Hvězdy jihu 65 - Folk & Country ...
Pro úplnost: První album kapely Spolektiv ...a t...
Zahrada písničkářů 2024 představ...
Moc děkuji za možnost vystoupit na tomhle skvělém ...
Křest nového alba Jana Buriana V...
To si zase MK smlsne
Zemřel Karel Vidimský - Cimbura...
...včera se k Cimburovi vydala i Kytka, jeho žena....