FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Být milovníkem klišé, napíšu o něm, že je to malý velký muž. Je tátou tří dětí, podnikatelem, textařem, písničkářem a asi nejvtipnějším člověkem, kterého jsem během svého života osobně poznal… Na moje divné otázky odpovídal Arnošt Frauenberg.

Jsou kapely, které vzniknou, třeba i chvíli září a poté zhasnou. Jsou i takové, na které se nedá zapomenout, byť tady již nějaký ten rok nejsou. Mezi ty druhé patří bezesporu kapela KLÍČ, která – po dvaceti letech koncertování – ukončila činnost těsně před koncem roku 2002. Na poslední koncert v pražském Divadle Za plotem nemohu zapomenout – včetně slzí v očích ženské části kapely. Těm, kdo je měli rádi, pak už zbyla jen občasná setkání

S Dušanem jsem se potkala na Pardubické folkové noci. Před jeho vystoupením s Rolničkami jsme si povídali o stavu folkové scény u nás a na Slovensku. Ale také na sebe prozradil, že musí mít vždy po ruce nějaký nástroj. Proto jich má několik a strategicky rozmístěné po celém domě. Ve sklepě má pověšené např. banjo a housle. „Když jsem manželkou vyslán do sklepa pro kysané zelí, ví, že se dřív jak za 15 minut nevrátím, protože si tam vždy zabrnkám pro dobrou náladu.“

Novoboráci (nebo Novoborci, jak je trefně pojmenoval Jiří moravský Brabec) již osmým rokem svým názvem nenápadně vyzývají k šetření elektrickou energií, kdežto písněmi zas energii duševní rozdávají. Kapela Zhasni nedávno změnila obsazení, odešla dlouholetá zpěvačka a houslistka Irena Vaňková.

S Hanou Robinson jsme si dali schůzku v divadelní kavárně Švandova divadla, kde před nedávnem zněla repríza představení z desky Ohrožený druh, na které dal Michal Horáček dohromady zpěvačky a interpretky, většině lidí neznámé. Zcela jistě si dokážu představit, že bych si rád povídal s každou na desce přítomnou dámou. Já si ale vybral Hanu Robinson, původem z Moravy, která ale od roku 2000 trávila řadu let život mimo rodnou zemi, zejména v USA a v Britanii.

I trampský čas stále jen letí…a letos 12. dubna bude Miki slavit neuvěřitelných sedmdesát let. Miki stále pořádá – víc než 30 let – každý podzim týdenní Velkej vandr Old Boys Expedition pro pardy z osad blízkých T. O. Zlatý klíč po různých zapadlých koutech Čech. Sstále lze zažít na Fort Hazardu (osadní chalupě T. O. Zlatý klíč) jam session do časných ranních…

V každém životě dochází ke změně, vzniku i zániku. Nejinak je tomu i v životě muzikanta. Loňského roku před Vánoci odešla z dlouholetého angažmá ve skupině Spirituál kvintet zpěvačka, ale také skladatelka a textařka, Irena Budweiserová. Již řadu let zpívala vedle Spirituál kvintetu se svou kapelou, v současnosti tvořenou kontrabasistou Vítem Fialou a kytaristy Mirkem Linkou a Jardou Šindlerem. Občas můžeme Irenu Budweiserovou také vidět a slyšet

Honza Hučín dělá spousty rozhovorů pro časopis Folk. A jak to tak bývá, pravidlo o kovářově kobyle se projevilo i tady. S Honzou se potkávám čas od času v rádiu, ale to je rozhovor 3x3 minuty a dost. Tak jsem si řekl, že jej jednou vyzpovídám důkladněji. Důvod k tomu je – jeho „acapella“ Pětník prožívá opět úspěšné období – vítězí na festivalech a vydává desku.

Pražská multifolková skupina Bezefšeho vydává album Mraky baref. Tato skupina, ověnčená Krtečkem, Portou nebo Jizerskou notou, vydává nové album po pěti letech. S kapelníkem skupiny jsme se sešli v nádherném jarním dni, na zahrádce pod vzrostlými kaštany. Michale, sedíme spolu nad vaším novým albem Mraky baref .

Jsou lidé, kteří prožijí život v klidu, ale nic za sebou nezanechají. Naopak jsou lidé, kteří od mládí musí stále něco podnikat a nikdy se nezastaví. Mezi ty druhé řadím Ondřeje Fencla, vystudovaného novináře, skladatele, textaře a kapelníka několika hudebních uskupení. Až bude Ondřej v srpnu letošního roku slavit třicet let, bude toho mít za sebou hodně a myslím, že ještě více toho má před sebou.

Není to tak dávno, co jsem v Českých Budějovicích dělal rozhovor s členy kapely Pavlína Jíšová a přátelé před křtem desky Blázen tančí dál. Od té doby neuplynuly ani dva roky a na světě je nová deska s názvem To si piš, což je jedna ze skladeb na desce. Přijal jsem pozvání na druhý křest, který se konal dne 17. března 2011 v restauraci U Henců v Louňovicích, ve vesnici kousíček od Jevan, kde žila i zemřela řada slavných lidí pohybujících se v muzice.

Dvanáctého dubna loňského roku vyšlo Martině Trchové Triu (Trchová, Henel, Polívka) album Takhle ve mně vyjou vlci. Dva dny před tímto výročím se v pražské Malostranské besedě uskuteční koncert, kde toto trio doplní hráč na bicí nástroje Petr Chlouba a hostem bude britský písničkář Alasdair Bouch.

Kapelu Žalozpěv z Níhova jste zatím neměli příležitost slyšet moc často. Existuje teprve druhým rokem a celostátní proslulosti ještě nedosáhla. Což je, dle mého, trochu škoda, bylo by načase to napravit. Sama jsem začala napravovat návštěvou adventního koncertu, kde účinkovali se sborem LSDa a pelhřimovskou folkovou kapelou 4 zdi.

Když venku vládne zima, je to ideální příležitost chodit na různé kulturní akce. 20. ledna jste si například mohli užít zajímavý a trochu netradiční koncert libereckého Disneybandu. Formace, která ve svých počátcích vystupovala především jako duo, ale dnes spíše jako pětičlenná kapela (Tereza Kárníková-zpěv, Marek Ottl - pozoun, klávesy, zpěv, Tomáš Piala - bicí a Marek Štulír - baskytara), na jaře loňského roku oslavila již desáté narozeniny. Její hlavou,

Jedna z kapel, která v letošním roce pronikla více do povědomí, je pražská skupina Esence. Sami členové kapely pro nedostatek lepších výrazů označují svůj styl za pop-rock. Nicméně letošní úspěch na folkových pódiích přesvědčil, že o nich v příštích letech ještě uslyšíme. O nové desce, srovnání folkových a rockových festivalů jsem si povídal se zpěvákem a kytaristou Petrem Štikou a baskytaristou Danielem Tobolou.

Jednou z nejzajímavějších nových tváří letošního folkového roku se stal písničkář Monty. Může se pochlubit rozsáhlou hudební minulostí i výraznou současnou tvorbou a interpretací. Podařilo se mu vplout do folkových vod tak rychle, že i na FOLKtime se kolem něho rozbouřilo několik diskusí. A protože mě zajímalo víc než jen povrchní pohled a poslech, požádal jsem Montyho o rozhovor, který mnohé vysvětluje. Pokud byste měli chuť na jeho písničky, navštivte jeho

Před nedávnem jsem přečetl knihu SPUTNICI náš kamarádský ROCK ´N ´ROLL, vydanou k loňskému padesátému jubileu vzniku kapely Sputnici. V TV seriálu Bigbít řekla řada muzikantů, že praotcem českého bigbítu byla jednoznačně kapela Sputnici. Protože více poznání než kniha poskytuje osobní setkání, domluvil jsem se s kapelníkem Tomislavem Vašíčkem a jeho ženou Táňou na rozhovoru. Manželé Vašíčkovi emigrovali krátce po sovětské okupaci v roce 1968 do Rakouska, kde od té doby žijí.

O tom, jak těžko se rodil rozhovor s písničkářkou Janou Šteflíčkovou jsem už psala, proto jen krátké opakování: Janě bylo letos třicet, v deseti dostala dětskou Portu, ještě v Plzni, na Lochotíně, než vystudovala DAMU (obor herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla) zpívala bigbít, funky, americký folk 60. let, milovala sentimentální filmové písničky z 30. let.

Nejúspěšnějším soutěžícím letošní Zahrady by mohl být vyhlášen bluesman, rodák z Ostravy, nyní žijící ve Staré Vsi u Rýmařova, Jiří Míža. Jiří Míža získal druhé místo v kategorii Písničkáři a dua (435 hlasů), ale hlavně Krtka od redakce časopisu Folk. Na Zahradě soutěžil popáté.