FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Další z našich výrazných písničkářů, kterému jsem položil pár otázek, byl René Souček. Odpovědi jsou uvolněné a René se s tím nemaže, což je jenom dobře. Otázky mířily na jeho hudební začátky i desky a koncertní spolupráci. Dostali jsme se i ke zhodnocení současného folku a jeho vztahu k hudebním cenám.

Hrát jsem začal u nás na vsi v garáži, když mi bylo třináct. Bylo to všechno možné od punku, alternativy až po death metal. S kapelou Intresed (čti pozpátku) jsem měl první veřejné vystoupení v roce 1992 v Národním domě ve Frýdku-Místku. Tam jsem hrál na kytaru a řval, což mě baví dodnes. Folkový koncert byl tak o 10 let později v čajovně ve Frýdku.

Až přijde čas a chuť, tak možná… Zatím nemám potřebu něco vydávat. Připravený je živák z Ostravy, kde si anketně lidi napsali repertoár a ten tam mají. Jde vlastně o „best of“ z těch dvou desek.

Tak na to bych pokaždé odpověděl jinak. Podle nálady. Ale zásadní je píseň Milénium a Fajne-Mjesto, takže rozptyl široký, a třeba Sto tisíc slov.

Při psaní asi ani ne, spíš že na to nemám vůbec čas. V mašině se skládat nedá. Ve vlaku už neumím sedět jako cestující, spíš sleduji, co je na trati, což je nemoc z povolání:).

Původně jsem psal, že mě napadl motiv na nástroj a do toho šel text. Teď textuji na muziku, kterou si nahrávám třeba do mobilu. Na textovce (pozn. Textová dílna Slávka Janouška) si jen textuji bez hudby a zatím jsem nic nepoužil.

Ukulele je skvělý nástroj, na který se dá zahrát hodně věcí. Zdá se být jednoduchý, ale zdání klame. U mě to byla láska na první dotek. A furt na to hrát neumím.

Marek odešel od kapely Bandjeez Davida Stypky. Tenkrát jsem mu napsal proč a Marek mi odepsal, abych měl víc času na tebe a tak to začalo. Dnes je to 10 let a až teď se mi přiznal, že hrát folk ho někdy trošku štve. Ale né se mnou! :) (tak to mám i s kontrabasistou Petrem Piny Pinkasem).
Takže nám vzniklo takové přátelství, že jsme si zakázali jeden o druhém vydat memoáry:). Dalo mi to hlavně, že u nás v duu, nebo triu, je konečně někdo zodpovědný, bo já to nejsem:).

Mám oblíbená místa, samozřejmě je to doma ve Fajnym, tam kdekoli a na jakémkoli festu. Jinak, těch míst je spousta, po dohodě a létech hraní jezdíme s Markem tam, kde nám bylo dobře a třeba, kde jsme ještě nebyli.

To tak napíšeš písničku, odstěhuješ se z města a dojde ti dopis, že tu píseň chce schválit zastupitelstvo jako oficiální hymnu města a je to:). Ale největší potěšení je, když jsou lidi třeba v zahraničí a posílají mi videa, jak si ji hrají, když se jim stýská po domově. To mě umí i dojmout, už jsem asi starý:).

Ale jo, někdy si něco poslechnu. Třeba Xavier Baumaxa mě baví, Jirka Krhut s Kozubem i bez, nový objev Kateřina Marie Tichá, která je úžasná a již zesnulý David Stypka.

Folk je v dobré kondici, pořád se vyvíjí a vstávají noví bojovníci! Prostě je si z čeho vybrat. Ti dobří hrají a ten zbytek brečí, že nehrají, nebo že je nehrají v médiích. Ale ruku na srdce, kdo by ty „truchlomrdky“ poslouchal:).

Už jsem tím známý? To jsem si ani nemyslel:). Pro mě je muzika neměřitelná, buď se líbí, nebo ne, ale soutěžit v muzice se nedá! Taky jsem zažil to poplácávání, jak jsme skvělí, ale že v porotě sedí tři kamarádi, co nás pošlou dál, to se přechází. Byl jsem u toho, když se porota rozhodla pro holku, protože se na ní dá dívat a od té doby na ceny z vysoka... Oceněných je dost, pak jdeš na koncert, kde hrají a mají prázdno. Oceněním jsou posluchači, alias „diviaci“, kteří chodí a vracejí se na to, co je baví. To bych nevyměnil za žádnou cenu;).

Těším se na všechna hraní po tom půstu co byl. Bohužel, už jsem musel odmítnout i některé festy, protože se neumím rozkrájet a navíc mě baví i jezdit s mašinou, takže si nás (mě) snad „diviak“ někde najde. Choďte na folk, je to super!

Stránky jsou www.renesoucek.cz a poslechnout písně můžete na Bandzone, Spotify, Googleplay atd.

Děkuji za rozhovor.