FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Jestliže neuvádím správný název akce, tedy "Open Mic Potrvá", není to z neúcty k ní, k účinkujícím ani k pořadatelům. Je za tím spíš trocha neznalosti a hodně podvědomého vzpěčování se nátlaku, který mě, Češku a Pražandu, nutí třeba místo tramvajenky využívat Kartu otevřenou nejspíš hlavně zištným vyčůránkům.

Hudba od rána do pozdní noci po dva dny, na osmdesát interpretů z celé republiky. Výkony obdivuhodné i tristní. To bylo letošní finále Dětské Porty, do jehož poroty jsem byl přizván. Proběhlo 29.–30. ledna v bohnickém Divadle Za plotem, výsledky přinesl FOLKtime již před časem. Nyní si vám dovoluji předložit několik postřehů o skutečnostech, které během oněch dvou dnů nešlo přehlédnout.

Zhruba dvakrát ročně pořádá Honza Špalek z My3.avi v domovském Bluessklepě hudební dýchánky se spřátelenými muzikanty. Na neděli 17. ledna si pozval Janu Infeldovou (Jananas) s Ondřejem Ládkem (Xindl X) a Kubu Vlachynského s Honzou Výborným (ex BBQ, My3.avi). Venku silně chumelilo, vítr fičel a na chodnících to klouzalo (jsem sebou švihla hned před barákem), ale v Bluessklepě bylo jako vždy milo, útulno a přívětivo a o příjemnou zábavu se postarali všichni účinkující.

Snad tomu tak mělo být, přírodní síly se proti nám spikly a večer s nocí 23.ledna, kdy se uskutečnili Písničkáři sobě s pořadovým číslem 3, byl chladný, mrazivý, troufám si říct, že až arktický. Okolnosti byly i takové, že jsme málem museli hrát v bundách a kabátech, protože den před naší akcí v AC klubu vypovědělo službu ústřední topení.

Ve středu 27.1.2010 se v divadle Na prádle v Praze měla konat módní přehlídka pod taktovkou hudebního uskupení Šantré. Ačkoliv název napovídal, že by mohlo jít skutečně o exhibici krásných dam a leckterá z účastnic by se na přední stránce módních časopisů jistě vyjímala, šlo přece jen o záležitost hudební.

Před týdnem jsem čtenáře Folktimu zval na koncert Glena Hansarda, Markéty Irglové a Joshe Rittera do pražské Lucerny. Den po koncertě směle odhaduji, že kdo tam byl, nelitoval...i když – postarší pán, který své místo na galerii uvolnil po půlce koncertu, se očividně nebavil. Inu, úplně každého Hansardovy písně neuchvátí.

„Vánoční dárek s mašlí, koncert roku, svátek bluegrassu…“, těmito příměry uvedla Maruška Amunka Navrátilová ve stodůleckém Spolkovém domě (KD Mlejn) dvojkoncert Copu a Druhé trávy s Robertem Křesťanem. Vánoční dárek nachystala Agentura Davida Němečka a postupně je rozbalovali diváci v pěti městech

Xindl X předloni na podzim pokřtil CD Návod ke čtení manuálu, za které získal nominaci na Anděla 2008 v sekci F&C. Rozhodl se muzikou živit, pilně koncertuje na folkových a multižánrových akcích, festivalech i po klubech, podílel se na scénáři a dvou písničkách k televiznímu seriálu Comeback, otextoval a nazpíval písničky k filmu Vy mě taky , šéfe…

Je to vlastně z určitého pohledu docela prvorepublikově noblesní divadelní sál se slušnou kapacitou. V poslední době se z něj ale hudba trochu vytratila: z důvodů rozličných, mezi kterými jistě vévodí nedobrá dostupnost. 10. prosince ale dostal šanci – jak se v závěru akce její protagonista přiznal, proto, že narychlo pro pražskou zastávku své šňůry jiný sál nesehnal.

Výjimečný koncert. Být totalita, naložil bych, chceš nechceš, muzikanty všech dosažitelných kapel a přivezl je ve čtvrtek 19. listopadu do pražského Mlejna. Jen proto, aby viděli, aby slyšeli. Jak má vypadat koncert, jak má kapela znít. O tom, že AG Flek hraje v historicky nejsilnější sestavě a životní formě a ještě k tomu s lehkostí a radostí příliš často neslýchanou, se už obecně ví. Chvíli jsem se nutil odpoutat se od písniček, nálady a atmosféry

Spoustu paradoxů, zvláštností a perliček vám nabídne poslední skutečně letní, tedy pod širým nebem konaný, festival s příhodným názvem Křižanovský vaťák. Tak třeba se stačí jen pustit kousek níž od místa konání, sádek U tří louží, na křižovatku v Křižanově. Doleva můžete zamířit do Hrobu a doprava do Háje.

V sobotním „ještě ne podzimu“, dne 21. listopadu, začal jako vždy v 15 hodin v Salesiánském divadle v Praze tradiční sraz Jonáš-klubu. Tentokrát dramaturgie Ivana Kotta zákonitě reagovala na padesáté výroční založení divadla Semafor, když 30. října 1959 poprvé zazněly text a písně ze hry Suchého a Šlitra Člověk z půdy.

Snad každý ve Zlínském kraji zná hudební klub Zelenáčova šopa, jehož hlavou a úžasným mozkem je Martin Juřík zvaný Čurda (pro neznalce muzikant a spoluhráč kapely Podjezd a také skvělý herec). Pestrá dramaturgie a zajímavé akce přitahují do jeho klubu nejen zájemce o kulturní večery ze Zlína, ale z celého kraje.

Je to několik let, co jsem na festivalu Notování pod Vyšehradem potkal písničkáře Pavla Pokorného. Občas se stává, že si lidé po prvním setkání mají co říci, a tak tomu bylo i v případě Pavla Pokorného. V rozhovoru, který jsem s ním tehdy dělal, jsem se dozvěděl, že pořádá ve svém rodném kraji kolem Třebíče festival s názvem Folkový špíz. Pavel Pokorný začal před 19 lety jako osamělý běžec.

Vzpomínky na Pavla Bobka mám již ze svého útlého dětství, kdy jeho desky byly u nás doma, společně s Portami, jedny z nejhranějších. Když pominu festivalová vystoupení ještě s manželi Noppovými nebo současným Malinabandem, jeho samostatný koncert jsem však dosud ještě nenavštívil. Po vážných zdravotních problémech, kdy takřka vstal z mrtvých, mu Luboš Malina přichystal comeback.

Jsou mezi námi tací, a jistě jich není mnoho, jejichž narození je rodiči oslaveno básní. Patří mezi ně bubeník a zpěvák Honza Noha a tím šťastným veršujícím rodičem se stal 27. července 1959 básník Jan Noha. Něžnými veršíky přivítal na svět Jana, Honzu, Honzíka, Honzíčka a už tehdy se ptal se, čím asi jednou synek bude?

Kavárna Caféidoskop letos oslavila 3 roky své existence. Každý měsíc se zde setkáváme s řadou vynikajících pořadů, ať jsou to hudební, nebo slovesné. Dobrou duší kavárny je Helena Dolejšová, která svým věrným divákům každý měsíc avizuje program po mailu. Dne 15. října 2009 se zde konala premiéra pořadu Milana Dvořáka a Věry Slunéčkové s názvem Ať žije růže!

Jsou chvíle, které protečou vědomím jako voda korytem, jsou chvíle, kdy se čas na chvilku zastaví. V hudební oblasti lze poslouchat několik kapel za sebou. Všem to hraje a zpívá, ale po skončení koncertu nejsem schopen kapely od sebe rozlišit. Někdy se ale stane, že uslyším pár tónů a ústa se mi roztáhnou v úsměvu a po zádech pomalu a stále jezdí mrazení.

Kdysi dávno jsme vyrazili na vandr na Šumavu a až na nádraží u pokladen zjistili, že některým z nás stačí prachy akorát kousek za Plzeň… a tak jsem se dohrabala na svou první Portu. V dalších letech jsme podobných akcí vymetli víc a davových akcí si užili natolik, že jsme na ně pak řadu let ani nepáchli. Vzato kolem a kolem, kdyby nás na Jizerskou notu nelákali kamarádi