FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Nový festival se zrodil ve Veselí nad Lužnicí. Na zdejší pískovně, kde nejen muzika zní od června pravidelně, v sobotu 17. června zazněly poprvé tóny festivalu Zrnka v písku.

První zrnko připadlo na kapelu, jejímž motem je „Svět je hezčí, než si občas chceme myslet,“ Madam v triku. Hybnou silou je zde Dušan Vainer, známý například ze Šantré. Úvodní písně byly s „vodní“ tématikou, což korespondovalo i s deštěm, který se s prvními tóny spustil. Došlo i na pitné či slzavé téma v textech nebo i na Píseň vypuštěných matek či Námořnická. Samá voda, co pak lze čekat od počasí? Tenhle folk je říznutý jazzem a malinko i rockem a zní uklidňujícím dojmem. Bylo fajn se zaposlouchat do slov. Jo, a "madam" měla delší košili.

Promočení do sucha, aneb Carpe diem blues, v podání druhého zrnka coby Jen tak taku, vlastně taky kopírovala přírodní jevy. Déšť ustal a díky tomu začali přibývat i diváci. Pronikavý a nepřeslechnutelný hlas Lenky Martinů zřejmě napomohl i k příjemnějšímu jevu, prosvítání slunce. Což se během Mistra šerosvitu projevilo nejvíc. Prostě pohoda jak na ostrově Caprei. Kuriozita? Během irské instrumentální skladby bylo možno pozorovat nebývale mnoho pohybu basáka Luboše Kalvase. Zřejmě nadšení z nového nástroje.

Aby se to dobře rýmovalo, třetím zrnkem se stala Třetí míza. Kdo by se podíval na pódium, viděl by uskupení Sem tam (které se má dle jejich webových stránek vrátit na scénu v příštím roce). A jako bych ho i slyšel. Ovšem s odvážnějším, plnějším zvukem. Ač je tahle parta rok stará, tak to vůbec není poznat. Tvrdí, že to je letitými zkušenostmi. Říká se, že basa tvrdí muziku, tady bych se hodně přiklonil k banju Vojty Zíchy, které celkový projev příjemně dokreslovalo (např. Zas vracím se). Asi nejvíc na mne zapůsobila dnes druhá irská lidová, možná s názvem "Kdo z vás viděl irské růže v téhle zemi kvést". Kromě folku či irského téma se u Třetí mízy potkáte i se swingem a jazzem.

Čtvrtek je 4. dnem v týdnu, a tady zrnko s tímto číslem připadlo právě na ty, co tento den mají ve svém názvu - Ve čtvrtek v pět. A tady nastupuje přírodní živel jménem Lucie Slámová. Má všechno pod kontrolou a především spoustu energie. I když bylo pod mrakem, s ní Vyšlo slunce. Tak vzpomínej, že v písničce Barová zněly úplně famózně bicí zapůjčené od Karla Metelce z Jen tak taku. Jemný a přesto napínavý zvuk nabádající k otázce, co zazní dál. K tomu dechový syntezátor… Pastva pro uši. I u této partičky to není jen o folku. Co třeba blues nebo latina? Zní víc než dobře. A Cesty mraků nad veselskou pískovnou byly nakonec příznivé.

Justina Lavashe, který coby poslední, 5. zrnko, zapadl do koloritu nového festivalu, jsem už neslyšel. Prostě jiné povinnosti.