|
|
Povídačky
|
 Ptáte se, proč jsem – ač Pražák – jel na Xindla X do Jablonce nad Nisou? Prostě jsem v době, kdy projížděl se svým turné Prahu – tuším to byla Akropole – měl něco nepominutelného. A také jsem nepominutelně toužil ho zase jednou spatřit naživo. Městské divadlo v Jablonci je klasická, ale ne až tak převelká prostora, všechny ty balkóny |
|
|
Povídačky
|
 Ve své předchozí povídačce o koncertu k 35 rokům Asonance jsem si pochvaloval, jaká je to radost, když se kapele daří a vyprodá Lucernu, protože historek o tom, že se někomu nebo něčemu nedaří, je v poslední době nějak příliš. Rosťa Čapek, hlavní postava dnešního vyprávění, to je taky velký organizátorsko-obchodní mág a večírky na počest výročí |
|
|
Povídačky
|
 Největší poklad českého folkrocku, jak známo, pochází z Liberce, a je to už dvacet let, kdy začal vznikat na podhoubí zkypřeném legendárními A hosty. Držitelé nejrůznějších ocenění, jejichž výčet by byl pro tento text příliš dlouhý, tvůrci mnoha nádherných písní a nezapomenutelných koncertů, kapela, která neúnavně ohledává terén, aby mohla jít dál a výš, a která přitom stále nosí – jak sami říkají – trampské trenky. |
|
|
Dobře uleželé recenze
|
 Karlovy Vary jsou vzhledem ke své velikosti městem mimořádně nehudebním, či přesněji zrodivším mimořádně málo kapel našeho ranku. Ještě před kultovními Č.p. 8 tu ale v 70. letech přece jen existovala zajímavá kapela tvořená mladičkými muzikanty, newgrassový Piknik. Hráči na banjo Miroslavu Horňákovi bylo v roce 1978, kdy Piknik dosáhl svého největšího triumfu (zisk Porty) a následně se rozpadl, 17 let. |
|
|
Velké recenze
|
 Uběhlo devět let. Neuvěřitelných devět let už to bude od vyjití desky 1775 básní Emily Dickinsonové, předchozího autorského alba Roberta Křesťana. Kam se za tu dobu posunula Druhá tráva a čeho jsme se my, čekající, vlastně dočkali? S trochou jízlivosti by bylo možno konstatovat, že od RK jsme se dočkali za devět let čtyř melodií. |
|
|
Velké recenze
|
|
 Hvězda dětských písničkářských soutěží, pak vítězka hned prvního Krtečka pro písničkáře ze Zahrady. Její debutové album Žiju, na kterém měl velký podíl producent a aranžér Stano Palúch, bylo výborné snad až překvapivě. Od té doby o sobě sice dává vědět (za zmínku rozhodně stojí projekt Panoptikum), ale aspoň v oblasti sólových desek to vypadalo na ztrátu tempa.
|
|
|
Malé recenze
|
|
Mí hrdinové pražské progresivní folkové scény 90. let se mi vracejí do zorného (či spíše poslechového) úhlu albem čtrnácti skladeb, „které spojuje ženský a jaksi naturální pohled na svět“, jak tvrdí kapela v nepodepsaném sleevenotu. Inu – bodejť by je nespojoval, když „většina básní (tedy textů – přesně osm, pozn. autor) pochází ze starší sbírky naší dvorní textařky Beaty Struhařové“ (a pod dalšími jsou podepsané Jana Adámková a Michaela Taková).
|
|
|
Povídačky
|
|
Dne 1. března 2010 bude přesně po čtyřech letech od svého uzavření otevřena po rekonstrukci Malostranská beseda. Malostranská beseda je (nejen) hudební klub s bohatou historií nedávnou i tou sahající ke sklonku středověku. Dům na rohu Malostranského náměstí a Letenské ulice, který je dnes slavnostně otevírán, má historii doloženou do roku 1478, kdy si zde malostranská obec postavila „novou“ radnici.
|
|
|
Povídačky
|
|
Robert Radosta – muž, který spojil s Malostranskou besedou více než  40 let svého života. Pamatuji si ho ze 70. let v montérkách a se štětečkem v ruce, i z 90. let, kterak spokojeně přehlíží zástupy zájemců o vstup do jeho království. Jeho oddanost Malostranské besedě mně přijde fascinující, dramaturgický profil Besedy posledních zhruba dvaceti let - což je jeho dílo - velmi příjemný. Během čtyři roky probíhající rekonstrukce s nejasným koncem jsem z něj tahal rozumy a informace ze zákulisí.
|
|
|
Velké recenze
|
|
„Irové jsou nám, Valmezačkám, asi trochu souzeni,“ glosovala Lucie náhodné setkání, které rozhodlo – domnívám se - o podstatné části podoby jejího debutového alba. A jiná, o dost dávnější setkání se zase postarala o to, že Luciina muzika promluvila. Možná, že teď nechcete číst o náhodných setkáních, ale o tom, jak zní první sólové album písničkářky Lucie Redlové.
|
|
|
Velké recenze
|
|
„Na počátku nebylo nic. V ten nejistý čas roku devatenáctistého osmdesátého třetího, za doby dokonale rozvinutého socialismu se z temných hlubin nicoty ozval jasný hlas Marka Brodského a pravil: budiž nAhoRu pO scHoDišti doLů baNd A stalo se. A stalo se toho od těch dob mnoho. Veselého i smutného, rychlého i pomalého,chytrého a někdy i vyloženě pitomého.
|
|
|
Povídačky
|
|
"Co posloucháte, Hrubý?" Tiše jako duch se zjevil za mou židlí kapitán Čermák, mladý, nesmírně ambiciózní lampasák drobného vzrůstu, jedenáct nekonečných měsíců můj přímý velitel, tedy jak bylo zvykem, alespoň domnělý vládce nad každým mým činem a myšlenkou
|
|
|
Povídačky
|
|
Festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou je v řadě příbuzných přehlídek mimořádný minimálně z dvou hledisek, kterými jsou délka a dramaturgie. Folkové prázdniny trvají týden, tedy přesněji řečeno skládají se z osmi večerních koncertů (letos mimořádně o jeden více) - pouze Prázdniny v Telči trvají déle.
|
|
28.04.2008
Krátká, ale dobrá
(Tomáš Hrubý)
|
 |
 |
 |
|
|
Povídačky
|
|
Hayseed Dixie - kapela fungující od roku 2001 a v tuhle chvíli mající na svém kontě sedm zářezů v podobě alb. Je proslulá svými coververzemi skladeb zejména AC/DC, ale i Led Zeppelin nebo Kiss v bluegrassové instrumentaci - to bylo vlastně všechno, co jsem o nich věděl, co vzbudilo mou zvědavost a touhu vidět je naživo.
|
|
|
Povídačky
|
|
Šel jsem do Kaštanu na křest Střely zastavené v jantaru, třetího (nebo taky šestého, chcete-li počítat i počáteční utajené vlastní náklady) alba mé oblíbené brněnské skupiny Květy. První, co mi tam ale zkřížilo cestu, byla předkapela Kačkala. Alternativní předkapela.
|
|
|
Povídačky
|
|
Secesní Smetanova síň stále naplno svítila, když ti dva přišli a usedli na židle. Chick Corea a Béla Fleck. Napřed jsem si myslel, že nějaká důchodkyně z "Obecní dům teamu" zapomněla zhasnout, po chvíli bylo jasné, že se koncert odehraje za plného osvětlení. No jo, jasně, tady jsou holt zvyklí na klasiku, tak se bude všechno dělat podle ní, ať se umělci i publikum podřídí,
|
|
