FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Dne 13. června 2010 by se Václav Hrabě dožil sedmdesáti let. Nad ránem 5. března 1965 tomu zabránil unikající oxid uhelnatý. Václav Hrabě je často zařazován do české obdoby americké beat generation, představované především básníky Ginsbergem, Corsem či Ferlinghettim. S mladou poválečnou generací USA měl Václav Hrabě společný protest proti zatuchlé společnosti, v USA bigotní s kultem mamonu, u nás pod nadvládou jediné strany.

Někdy v roce 1968 zněla na nádvoří v Platýzu či na Karlově mostě píseň o tom, že se narodil Ježíšek, v podání Jaroslava Hutky. Tehdy jsem netušil, že v originálu má název Catch the Wind (Chyť vítr) a byla prvním úspěchem kudrnatého skotského kluka s nosem maličko nahoru, který nosil rád čapku se štítkem. Ten kluk se jmenuje Donovan Phillips Leitch a narodil se 10. května 1946 v Maryhillu ve Skotsku. Jako dítě onemocněl obrnou,

Jsou filmy, které vzniknou nenápadně, bez upoutávek, ale na druhé straně jsou právě tyto větším zážitkem než mnohá, neustálým omíláním propagovaná díla, plná hvězd a hvězdiček. Mezi první zmíněné filmy patří bezesporu dílo režiséra Petra Nikolaeva … A bude hůř, film natočený na motivy románu Jana Pelce v roce 2007.

Cestou do Vrchlabí lze odbočit směrem k Jilemnici a kousek od Jilemnice je malá vesnička jménem Zálesní Lhota. 26. prosince tomu bylo 40 let, co jsem vyslechl neuvěřitelnou zprávu, že rodák ze Zálesní Lhoty, Jiří Šlitr, již nežije. Zemřel ve svém ateliéru, protože nebyl jen skladatel, herec, zpěvák a vynikající klavírista, ale i vynikající výtvarník.

Téměř všechna média pořádají ke konci kalendářního roku ankety o kulturní událost roku. Nechci být „out“ a anketu jsem uspořádal pouze sám se sebou. Z koncertů, které jsem letos viděl, mě asi nejvíc oslovila v listopadu zpěvačka Cassandra Wilson (pořád se mi chce psát Wilsonová), která vystoupila se svými muzikanty v Rudolfinu. Již samo prostředí Rudolfina dává jiné než vážné hudbě zcela jinou podobu než hudební kluby, či vyprodaná Lucerna.

Nedávno jsem kdesi četl zprávu, že pořad Noc s Andělem opouští po patnácti létech věrný průvodce pořadu Pavel Anděl. Pokud je zpráva pravdivá, je pro mě celkem radostná. Tento průvodce mě bohužel dokázal od řady jinak zajímavých večerů se zajímavými hosty svým chováním, směsí suverenity a hloupého uchechtávání, odradit.

17. listopadu tomu bude dvacet let, co se začal hroutit režim, který podle přání otců bolševické revoluce měl vládnout na celém světě. Nemá smysl uvažovat, proč se režim zhroutil, důležité je, že se tak stalo. Na stránkách FOLKtimu rovněž nemá smysl psát oslavné či kritické články, že se vlastně nic nezměnilo, či že je ještě hůř, než bylo před rokem 1989.

Název není překlepem, ani jednou z forem koktavosti, kde se opakuje stejné slovo na počátku věty. Druhé slovo je druhým pádem, který zní stejně jako první podstatné jméno slovesné. Ale dost gramatiky, maturity jsou za námi, u některých hodně dávno. V diskusích se často objevují více či méně ostré útoky na osobu hudebního kritika.

Přiznám se, že jsem nikdy doma neměl jedinou nahrávku Karla Gotta, což mě zdánlivě neopravňuje psát článek k oslavě jeho sedmdesátých narozenin, které bude slavit letos 14. července. Gott je ale v dějinách československé a české populární hudby dvacátého století podobným fenoménem, jako byl ve filmu a na divadle Vlasta Burian, či ve stejném hudebním žánru nedávno zesnulý Waldemar Matuška.