FOLKtime - Vaše brána do světa folku

V dalším pokračování rozhovorů jsem se ptal Martiny Trchové, která díky své tvorbě patří k našim nejvýraznějším autorkám a interpretkám. Ptal jsem se na její začátky, hudební alba i cenu Anděl, kterou v roce 2016 získala za svoji desku Holobyt. Od hudby jsme se dostali až k jejímu malování i třeba k tomu jak ji ovlivňuje aktuální dění na Ukrajině. Dozvíte se co chystá a kam si její písně můžete přijít poslechnout.

Už odmala jsem hrála na flétničku a potom na klarinet. Měla jsem skvělého učitele a než přišla puberta, tak mě to moc bavilo. Potom mi táhlo na 15, moje sestra už dávno hrála na táborech u ohňů na kytaru a já zatoužila zahodit to všechno, do čeho se fouká a začít taky hrát a zpívat. V šestnácti jsem dostala první kytaru, hned jsem složila písničku a během roku jsem měla takový minirepertoár, se kterým jsem se mohla přihlásit na autorsko-interpretační soutěž Folkový kvítek. Postup do finále byl pro mě zásadním zážitkem. A o rok později, kdy jsem Kvítek vyhrála, se mi vlastně otevřely dveře na všechny důležité a krásné festivaly (Prázdniny v Telči, Muzika, Kyjov, Svojanov …). V osmnácti jsem se přihlásila i na písničkářský konkurz festivalu Zahrada a na Portu a objevila svět dospělých autorů a interpretů.

V současnosti vlastně hraju sama skoro nejvíce. Vracím se k písničkářství jako takovému, i když zase trochu jinak. Mám elektrickou kytaru, hledám různé zvuky, používám looper… Mám také svou domácí scénu na brněnské Kafaře, kam si každý měsíc zvu oblíbené písničkáře. Zároveň ale opět po covidové pauze oživujeme i kapelu a děláme na nových písních. Z Tria se stal Quintet a hrajeme ve složení Patrik Henel (kytary), Radomír Polívka (kontrabas), Petr Chlouba (bicí a perkuse) a teď už téměř stálý host Bharata Rajnošek (saxofony, klarinet, křídlovka, flétna…)

Nahrála jsi tři alba: Čerstvě natřeno (2005), Takhle ve mně vyjou vlci (2010), Holobyt (2016). Jaký k nim máš po těch letech vztah? Poslechneš si je třeba někdy?

Mám ráda všechny, i když aktuálně toužím po novém albu a mám v hlavě jiný zvuk. Čerstvě natřeno mě zpětně překvapuje svou přímostí a jednoduchostí, ve které cítím sílu. Takhle ve mně vyjou vlci jsou aranžérsky o hodně záludnější, možná nejsou na první poslech, ale jsou na nich silné písně. A Holobyt stále vnímám jako nejlepší desku. Z některých písní ale pomalu vyrůstám, jako by mi byly malé, a toužím hrát ty nové, které ještě nejsou nikde nahrané.

Stále se z něj raduji. Bylo to pro nás velké zadostiučinění, velké ocenění. Věřila jsem, že Holobyt je silný a představovala si, že by bylo krásné, kdyby tu cenu dostal. Přesto jsem tomu nemohla v Lucerně uvěřit. Celé to bylo zvláštní. Ten rok se zdálo, že ceny Anděl zaniknou. Nakonec se dali dohromady nadšenci a celé to o pár měsíců později uspořádali a nastartovali novou éru cen. Bylo to opojné a pro mě nový start. Skutečně jsem v té době žila v holobytě a byla též jednou nohou v Brně, což byl zatím můj největší životní krok.

Vznikají. Mateřství mi trochu vyprázdnilo hlavu. Téměř tři roky mi slova nešla skládat vedle sebe. Ale ve chvíli, kdy dcerka začala chodit do školky a já objevila delší čas pro sebe, to začalo pomalu padat ven. Pořídila jsem si také novou kytaru od Red Birds instruments a ta mě nesmírně inspiruje. Takže se to začíná drát ven. Používám looper, nové zvuky a baví mě to.

Všechny ty inspirační vlivy se trochu proměnily. Dřív jsem byla nespokojená ve vztazích, neměla jsem dítě a tak ze mě padaly přesně ty písně o lásce, nelásce, svobodě, prostoru. Teď mě inspiruje třeba mateřství, balanc mezi spěchem všedních dní a časoprostorem ve vztahu, aktuálně i odchod, smrt blízkého člověka… Myslím, že se mi proměňují témata, ale zatím tomu neumím dát jméno.

Ženy sleduji hodně. Ne plánovitě, ale často jsou mi tvorbou blízké. Miluju Ninu Rosu, letos jsem pro sebe objevila Kvietah, doma mi hrají desky Lenky Dusilové, Doroty Barové, Beaty Hlavenkové, sleduju nové písně Žofie Kabelkové, ty mě hodně baví i s jejími domácími klipy, uchvátila mě svou temnotou Zhilee, mám ráda Léto s Monikou… Mohla bych vyjmenovávat dlouho. Letos jsem se dokonce rozhodla uspořádat Ženfest pod třešní, malý festiválek na své zahradě v Obřanech, kam si mohu zvát ženy – muzikantky, které mě inspirují. 21. května 2022 zahraje zmíněná Kvietah, dále Jana Vébrová a Marie Puttnerová s Martinem Novákem a Petrem Uvirou. Její hlas a křehké písně mě dostávají do kolen. A miluju přesahy mezi druhy umění, takže jsem pozvala též slamerku, básnířku, architektku a urbanistku Annu Beatu Háblovou, která, doufám, naši zahradu promění v umění

Žiješ v brněnské čtvrti Obřany, která má v rámci města docela výjimečnou atmosféru. Zapojila ses i do jejich kulturního života. Můžeš popsat, čím tě to místo okouzlilo a jaké aktivity tam rozvíjíš?

Obřany jsou okouzlující. Brno jsem si zamilovala, ale nebyla jsem si jistá, kde bych chtěla bydlet. Nakonec jsme shodou okolností koupili takovou „zříceninu“ právě tady a jsem za to šťastná. V Brně jsou řeky spíše skryté a na okraji, ale tady kraluje všemu Svitava. Miluju její břehy, jezy, pomalý proud… Hodně ji maluju. A co se kultury týče, jsou tu pro mě klíčová místa. Zabydlela jsem se v multikulturním prostoru Kafara, kde každý týden probíhají koncerty písničkářů a alternativních kapel. Pořádám tam vlastní večery a chodím tam na další koncerty a výstavy, nebo třeba jen na dobrou kávu. Také tu s přáteli pořádáme ObrFest. Tenhle lokální festival běží už 8 let, ale letos se poprvé zabydlí v srdci Obřan. Hlavní scéna poběží na krásné zahradě místní Orlovny, druhá scéna bude na Zahradě U Sosny, kde přes celé léto běží koncerty, a třetí menší písničkářská scéna bude právě na Kafaře. Chtěli jsme vlastně zapojit místa, která tu normálně fungují. U Svitavy bude také šapitó s divadelní scénou a v zahrádce kavárny Riverside coffee bude open scéna pro méně známé interprety a čtení. Vše je od sebe do pěti minut chůze. ObrFest letos chystáme 17. - 18.června.
No, a o měsíc dříve, 21. května. bude již zmíněný Ženfest pod třešní. S mým mužem jsme v době nejtvrdších lockdownů koupili úplně zarostlou zahradu. Vysekali jsme z ní nádherné místo u řeky, sklidili první saláty, pórky, brambory, kapusty… A loni nás poprvé napadlo uspořádat na ní koncert. Letos jsme zahradě dali i jméno – Trchova zahrada. Věnovali jsme ji památce mého tatínka, který miloval zahradničení stejně jako hudbu. Chystáme se zde občasně pořádat koncerty, workshopy a minifestiválky. Po Ženfestu bude na řadě můj muž se svou undergroundovou kapelou Betonovej Bez.

Už je hrajeme 13 let, to to letí. Vzniklo to velmi živelně a přirozeně. Tehdy jsme oba byli sami za sebe na zájezdu dobrodružné cestovní kanceláře Kudrna, která dělá muzikovky. To znamená, že muzikanti účastníkům zájezdu hrajou po večerech. Poslední večer jsme seděli v Maďarsku v pustě u ohně, všichni pomalu usínali a my hledali písně, které by nás bavily hrát. Tenkrát nás napadlo, zda by se nedaly zahrát písničky Zuzky Navarové. Oba jsme ji milovali a měli ve velké úctě. Nebyli jsme si jistí. Ale najednou tam padaly a šlo to a v nás to vyvolávalo velké emoce. Týden po zájezdu mi Adam volal, zda bychom neudělali vzpomínkový večer. Chvíli jsme váhala, ale pak kývla a jsem za to nesmírně ráda. S Adamem jezdit po koncertech je obrovská radost a na pódiu to tepe. Otázka je, jak dlouho se to dá dělat. Trochu cítím, že je potřeba to udržet jako vzácnost.

Velmi těžká otázka:-). Většinu dní trávím jako výtvarník. Maluju velká plátna, pracuju na kreslené knize, ilustruju… to je moje práce. Taky chodím a na vše se dívám těma výtvarnýma očima. Ale když potřebuju něco říct nahlas, jsem nesmírně ráda za to, že jsem písničkářka. Na pódiu ze sebe vymlátím tu extrovertní Martinu. Mohu pojmenovávat slovy, zpívat, hudba je mou druhou půlkou. Někdy se ty jazýčky vah převáží a jsem víc muzikant, někdy zase víc výtvarník. Někdy doma zapojím všechny ty své krabičky a hodiny se topím v hudbě. Asi potřebuji obojí.

Velmi silně. První týdny jsem nebyla schopna vůbec ničeho. Jen jsem seděla u rádia, četla zprávy… Bála jsem se zpívat, říkala jsem si, zda mám právo to vůbec dělat. Pak jsme udělaly s Žofií Kabelkovou první benefiční koncert, vzápětí další v Brně na Kafaře. Vypadlo ze mě i silně aktuální malované plátno, najednou nebylo možné malovat Svitavu. O pár dní později jsme s Vaškem Müllerem (Festival Slunovrat) vymysleli, že uděláme aukci ve prospěch Ukrajiny. Dopadlo to neuvěřitelně, obraz se vydražil za 50.001 Kč a peníze byly poslány na Člověka v tísni. Dalo mi to velký smysl. Pořád jsem se ale nedokázala zbavit strachu a pocitu marnosti. A tak jsme s mužem dali k dispozici náš spodní pokoj pro hosty. Ubytovali jsme ukrajinskou těhotnou ženu, která za 10 dní porodila děťátko. Byl to velmi intenzivní měsíc, kdy jsem zvládala pouze základní support a sem tam koncert. Fakt, že přišel na svět nový život za těchto okolností, byl pro mě ale nesmírně životadárný. Nakonec se nám podařilo najít byt pro ženu, děťátko, matku ženy – tedy babičku děťátka – a její dceru, byt, ve kterém teď společně žijí. Sama jsem onemocněla, bylo toho na mě moc. Ale podařilo se mi ještě vydražit jeden obraz na podporu mladé maminky. Teď už se potkáváme příležitostně, bydlí nedaleko, ale stále z toho všeho čerpám. Mám mnoho kreseb a možná z celého příběhu ještě něco vznikne, zatím nevím. Je to velmi citlivé téma.

Těším se na Ženfest pod třešní 21. května 2022, plním si trochu sen. Přála bych si, aby mohl být každý rok a mohla jsem do Brna přivážet zajímavé ženy-autorky. Těším se na místní ObrFest, ač na něm osobně nehraju. Těším se na Husovický dvorek 15. května, což je venkovní jednodenní výstava na dvorku tady poblíž. Těším se na Folkový kolotoč v Ostravě, kde budu zpívat v neděli 5. června s kapelou a týž den dopoledne budu moderovat ženskou scénu. Těším se na Prázdniny v Telči, kde budu hrát 8. srpna s kapelou a ten stejný večer i s Adamem písně Zuzany Navarové. No, a pak se těším, že po letech půstu můžeme na velké zahraniční koncerty. V červnu se chystáme s mužem na Nicka Cavea na Metronome festival, v červenci do Slavkova na Stinga a v září na Tash Sultana do Berlína. Mám takový zvláštní rozptyl. Baví mě ryze lokální záležitosti a pak ty velké mezinárodní.

www.trchova.cz - ač v současné době pracuji na přestavbě, ale stále funguje
www.martinatrchova.com - výtvarno, též v přestavbě
Letos mě čeká přestavba webů i života. Ta čtyřicítka na krku vede k nejrůznějším bilancím:-).

To chápu, protože to stejné jubileum tento rok také přivítám a řeším. Děkuji za otevřený rozhovor.